Tohle jsem v životě neviděl, žasl Pohlreich v Saloonu. Pak ochutnal gastronomické sudoku
Americký Divoký západ uprostřed Plzně, nadšení majitelé a skomírající hospoda. Zdeněk Pohlreich tentokrát vyráží do country podniku ACW Saloon. Už první pohled na výzdobu a ochutnávka ukážou, že samotná láska k Americe a westernové atmosféře k úspěšnému podnikání nestačí.
Kovbojské klobouky, dobová výzdoba a jídelní lístek plný názvů jako Buffalo Bill nebo Vlčí oháňky. Plzeňský ACW Saloon na první pohled připomíná hospodu z amerického Divokého západu. Za působivými kulisami se ale skrývají problémy, se kterými si noví majitelé nevědí rady.
„Každopádně v tomhle salonu jsou tržby proklatě nízko. A to je něco, s čím budeme muset něco udělat,“ komentuje Zdeněk Pohlreich situaci ještě před příjezdem.
Zuzana Kalousová a její manžel Standa koupili podnik v lednu 2026 od společného kamaráda. Oba mají blízko ke country hudbě a westernové atmosféře, a tak se rozhodli pokračovat v provozování neobvyklého podniku. Jenže realita je složitější, než si představovali.
Manželé mají svá zaměstnání a hospodě se věnují po práci. Přestože jim podnik nepřináší očekávané výsledky, vzdát se ho nechtějí. „Skončíme v práci a jdeme sem vlastně, no. Ale žijeme si svůj sen,“ vysvětluje Zuzana.
Právě proto se rozhodli požádat o pomoc známého šéfkuchaře. „Zdeňka Pohlreicha jsme si pozvali, protože mu věříme, že nám pomůže tu hospodu zvednout z toho pomyslného dna, na kterém teď je,“ přiznává majitelka.
Pozoruhodné na jejich příběhu je, že ačkoli oba manželé americký styl milují, ani jeden ve Spojených státech dosud nebyl. Zuzana se ale netají tím, že americká country je její velkou vášní.
Pohlreicha čeká překvapení ještě před vstupem do restaurace. „To bych si dal dřív facku než pivo, ty jo,“ neodpustí si ironickou poznámku při pohledu na výzdobu, žiletkový drát a jižanskou vlajku.
Ani uvnitř dál nevychází z údivu. „Já jsem úplně bez dechu. Tohle jsem neviděl v životě… Tohle vypadá jako vstup do hospody, ale taky by to mohl být vstup do pěkného průseru,“ poznamená při obhlídce.
Jídelní lístek nabízí směs westernových specialit, mexické kuchyně a pokrmů inspirovaných americkou historií. Šéf se rozhodne ochutnat hned několik jídel včetně hovězího steaku, burgeru Buffalo Bill, kuřecí quesadilly a místní speciality nazvané vlčí oháňky.
Právě poslední pokrm ho pořádně zaskočí. Kombinace hub, švestek a dalších surovin mu nedává smysl. „Ty jo, takové gastronomické sudoku trošku, abych řekl pravdu,“ komentuje specialitu.
Vyzkoušejte: Oblíbený recept na tatarák z hovězího masa podle Zdeňka Pohlreicha
Steak zase nejde pořádně ukrojit, ostatním pokrmům vytýká především nedostatek chuti. „To není jídlo. Půlhodina dřiny,“ smutní nad talířem.
Co si vyslechnou kuchaři? „To, co jsem ochutnal já, to jídlo, tak nemá absolutně žádnou chuť. Maso je tvrdé jako kráva,“ shrnuje. Kritikou zasáhne především kuchaře Zdeňka, jenž si už v životě prošel nejednou těžkou zkouškou. Kuchař Zdeněk v podniku pracuje téměř deset let a majitelé ho považují nejen za zaměstnance, ale také za blízkého kamaráda.
Při rozhovoru s Pohlreichem vyjde najevo, že má protézu nohy. O tu přišel po nehodě, při níž ho podle jeho vyjádření soused srazil autem ze žebříku. K tomu ho trápí bolesti zad, které mu práci v kuchyni značně komplikují.
Navzdory zdravotním omezením se ale svého místa vzdát nechce. Restauraci má rád a práce mezi lidmi ho naplňuje.
Tvrdá kritika od Zdeňka Pohlreicha proto zasáhne o to víc. „My se tady snažíme všichni… pět měsíců o něco. A ve finále zjistím, jakože pět měsíců prostě třeba tady na hovno vařím a brzdím tu hospodu já,“ přemítá zklamaný kuchař.
Vztahy mezi zaměstnanci jsou přitom tím, co v místním podniku funguje. Tým drží pohromadě nejen společná práce, ale také přátelství a vzájemná pomoc.
Pohlreich brzy pochopí, že problém nespočívá pouze v kvalitě podávaných jídel. Kuchyně zápasí také se zastaralým vybavením. Místo profesionálního sporáku používají obyčejný domácí, který navíc vypovídá službu. A přestože má restaurace kapacitu zhruba stovku hostů, její technické zázemí tomu zdaleka neodpovídá.
Jak se ukazuje, při běžném provozu kuchaři připraví ve všední den přibližně pět až patnáct jídel, o víkendu patnáct až padesát. Někdy se dokonce stane, že neprodají ani jedno.
Mohlo by vás také zajímat: Pohlreich smaží katův šleh: Šéfkuchař ukázal, jak na perfektní hospodskou klasiku
„To, co je tady fascinující, je to, jak se říká anglicky, attitude, neboli ten přístup těch lidí, kteří tady stojí, chodí do té práce a vlastně jsou šťastní,“ uznává ale šéf k osazenstvu podniku.
Dokáže jejich nadšení obstát i ve chvíli, kdy se hospoda zaplní hladovými hosty? A podaří se společně s Ano, šéfe! proměnit westernový sen v restauraci, která bude konečně vydělávat? Další premiérový díl oblíbeného pořadu sledujte ve čtvrtek 22. října ve 21:30 na Primě. S týdenním předstihem je dostupný na prima+.
Podívejte se také, jak vypadá Amerika podle Zdeňka Pohlreicha:
Autor článku
Zuzana Schneidewind
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
