Show Jana Krause: fenomén Lunetic po dvaceti letech, rychle mluvící feministka a žena odbourávající strach z doteků

Na rozdíl od fanynek, jež při jejich koncertech štěstím omdlévaly, zachová si Jan Kraus při rozhovoru se členy legendární chlapecké skupiny Lunetic, která bude prvním hostem dnešního večera, profesionální klid. Z chlapců – Václava Jelínka, Aleše Lehkého, Davida Škacha a Martina Kociána – se mezitím stali muži a skupina začala po určité pauze opět koncertovat.

„Svého času to bylo náročný,“ vzpomíná Aleš na dobu největší slávy na konci devadesátých let, kdy byli ve svém žánru skutečně ojedinělým fenoménem a modlou mnohých dívek a žen. „Nebyla viagra,“ nesměle, ale s nadsázkou doplňuje vedle sedící Martin. „Fanynky nás doslova obléhaly, stavěly si stanová městečka u nás před domem a moje maminka jim vařila čaj a snažila se o ně starat,“ pokračuje ve vzpomínání Aleš Lehký. „Když jsme vyšli z domu, chtěly podpisy nebo se fotit,“ opět prokládá Martin, „ale nebylo s nimi moc o čem mluvit. Nebyla témata, a tak jsme se snažili vždycky co nejrychleji vypadnout a nechávali jsme tam ty holky napospas našim maminkám, které jim nosily kafe a buchty. A dost často tam jezdili policajti, kteří hledali nějaké nezletilé dívky, co utekly z domova.“

Svou největší slávu prožívali v letech 1998 až 2003 a poté měli pětiletou přestávku. „Když bylo desetileté výročí od hitu Máma, řekli jsme si, že to oslavíme,“ vysvětluje Aleš, jak se dali opět dohromady. Zatímco Jan Kraus pouští ukázku z videoklipu slavné hitovky Máma, Václav Jelínek se rozpomíná na to, jak přišli k bílému oblečení: „Vydavatelská firma nám přinesla bílé oblečení, jak jsme si to přáli, ale ono to bylo nemocniční oblečení, takže na tom byla krev, ajatin a tak s tím, že to v tom klipu rozmažou a nebude to vidět. Tak jsme vzali všechny peníze, který jsme v tý době měli, a jeli jsme si koupit tepláky a bílý trička na Václavák.“ V pohybové choreografii se prý inspirovali u Backstreet Boys. „Z našeho hitu ale nebyli všichni nadšení,“ zdůrazňuje Aleš, „obzvlášť muži ne.“ Protože kapela oslavila dvacetileté výročí od svého vzniku, i jejich fanynky prý mezitím trochu zestárly, nicméně na koncerty stále chodí, třeba už i se svými dětmi.

Mladá, talentovaná a již dvěma cenami Thálie ověnčená herečka Tereza Dočkalová bude dalším z dnešních zajímavých hostů. Kromě excelentních výkonů na jevišti předvádí svůj talent a smysl pro humor ve feministicky laděném, sarkastickém pořadu Branky, body, kokoti. „Už to není jen úzce feministicky zaměřené,“ upřesňuje Tereza, „už se zaměřujeme třeba i na problémy LGBT komunity.“ Ačkoli připouští, že už se svět docela posunul, boj za práva žen stále považuje za důležitý. „Až budeme mít stejný platy, tak možná bude feminismus překonaný,“ říká rezolutně herečka, která přišla do Prahy z ostravské konzervatoře.

Pořad Branky, body, kokoti byl podle jejích slov překvapivě dobře přijat. „Zjistila jsem, že to spoustu lidí baví, a dokonce za mnou chodí na ulici a říkají mi, že je to fajn. A navíc jsou to většinou muži,“ uzavírá triumfálně s tím, že se mnoha lidem líbí také to, jak rychle mluví. „To souvisí s tím, že jsme měli někdy v první třídě na základní škole takovou soutěž v českém jazyce, kdo za minutu přečte nejvíc textu, a já jsem v tom byla strašně dobrá!“ Na jevišti prý stojí skoro každý den, ale hraje ráda. „Naše Nora vůbec není těžká,“ snaží se přesvědčit Jana Krause o tom, že ne všechny adaptace Ibsenových divadelních her jsou náročné. „Já jsem taky měla předsudky a viděla jsem to podobně, ale pak jsem zjistila, že Ibsen byl moderní člověk jako já. Naše Nora je kupříkladu tzv. zelená vdova, což není opravdová vdova, ale její muž je velmi bohatý pán, který vydělává peníze, ale není doma. Ona má pět kreditek, je sama a nakupuje.“

A jako poslední se divákům představí Mirka Papajiková. „Já o sobě ráda říkám, že jsem lektorka vědomého pohybu či pohybového rozvoje,“ představuje se divákům s úsměvem. „Ústředním motivem mého zájmu je tělo, které má člověk neustále s sebou. Vědomý pohyb nás dostává do kontaktu s vnitřní moudrostí, pomáhá napojovat se na genialitu těla a pozitivně ovlivňovat mysl a mentální nastavení,“ vysvětluje s tím, že dělá také určitý specifický druh seznamky. „Hodně ke mně chodí lidi, kteří se chtějí seznámit a nemají tolik příležitostí. Já na to jdu jednak přes doteky a jednak přes vymezení hranic, protože ke mně chodí i spousta lidí, kteří se doteků bojí.“

Paní Mirka se bude snažit Jana Krause naučit, aby si při každém svém pohybu uvědomoval i své tělo. A princip tzv. kontaktní improvizace, kterou vyučuje na svých lekcích, bude předvádět s panem Odvárkou. „Je při tom potřeba trochu vypnout hlavu, což je v tomto prostředí náročné,“ komentuje ukázku odbornice, „ale dají se při tom zjistit zajímavé věci, že se například někdo bojí doteků nebo se jim vyhýbá, jiní zase naopak druhého čapnou a nechtějí pustit… a takto se dá krásně vysledovat paralela s tím, jak to máme v běžném životě. Skrze tuto kontaktní improvizaci se pak dají pohyby zjemnit, kultivovat a rozvíjet, naučit se jiné pohybové principy.“ Tvoří její klientelu spíše ženy nebo muži? Jak hodnotí sebedotýkání? To a mnohem více se dozvíte v dalším dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause již dnes večer na Primě!