Show Jana Krause: tři měsíce v posteli se Čmaňou, tanec nadoraz a ložnice s pěti pé

Jako prvního svým potleskem na pódiu přivítají diváci oblíbeného herce, moderátora a baviče Pavla Zedníčka, ministra všeho ve Valašském království, jehož hlavou pomazanou je jeho herecký kolega Bolek Polívka. „Naše království představuje území od Zlína nahoru až k Frenštátu, anektovali jsme také mnohá území v Thajsku, Mexiku a Jugoslávii,“ hrdě vypočítává valašský vyslanec a stále velmi aktivní herec, jehož domovskou scénou je divadlo Kalich. Nerozlučnou hereckou dvojici tvoří Pavel Zedníček podle svých slov již více než pětadvacet let s Janou Paulovou. „Moje žena už si na to zvykla a říká mi, že je to v pořádku,“ komentuje herec skutečnost, že při jednom představení tráví se svou kolegyní na jevišti dvě hodiny v posteli. „Jana to jednou spočítala a zjistila, že jsme doposud spolu strávili tři měsíce v tahu v posteli, odehráli jsme totiž zhruba 415 repríz.“

Podívejte se, na co zve Pavel Zedníček do divadla:

Proč se mu však říká Čmaňa, dodnes nedokáže pořádně vysvětlit. „Před lety jsme jako študenti zkoušeli něco na JAMU a Bolek Polívka najednou říká: hele, Čmaňo, pojď sem. A byl u toho ještě Mirek Donutil, který se ho zeptal, proč mi říká Čmaňo. Bolek na to odvětil: vždyť se na něj podívej, to je celá Janžurová. Tím to skončilo a od tý doby jsem Čmaňa, moji rodiče byli staří Čmaňovci, moje žena Čmaňovka. Logiku to nemá, a asi to nebude vědět ani Bolek, kterého to napadlo.“ Jan Kraus se na setkání velmi dobře připravil, a tak se vytasí s tím, že si slovo „čmání, čmáňa, čmaňa, šmání“ vyhledal ve slovníku moravského nářečí, a pod tímto pojmem se prý skrývá význam: drobné chrastí (na Vsetínsku), houští nebo plevel (na Valašsku). Nemohlo by to tedy nějak souviset s pro Pavla Zedníčka zcela typickým knírem? „Mám ho asi od osmnácti, jakmile mi to narostlo,“ říká rodák z Hoštic-Heroltic na Vyškovsku. Na Moravě, ovšem v Brně, dosud žije také jeho tatínek, kterému letos bude 97 let a o němž se chystá natočit film. „Na ten nápad přišla moje žena Hanka, která na základě zkušeností z naší rodiny napsala takový námět inspirovaný jeho životem.“

Dalším hostem bude první sólistka baletu Národního divadla Nikola Márová, které se Jan Kraus hned v úvodu přizná k tomu, že je zcela oddaný baletu, ačkoliv na něj téměř nechodí. Vadí mu prý, že neumí chodit na špičkách a nemá postavu baleťáka. „Naštěstí se mi nikdy nestalo, že bych tancovala s někým, kdo by mi byl vyloženě nesympatický nebo nepříjemný,“ vypráví primabalerína, „ale stalo se mi, že jsem tančila zamilované scény s jedním partnerem, se kterým jsem si vykala, respektive on mi tykal a já jsem mu vykala, neboť jsem tehdy byla čerstvá absolventka a on byl o deset let starší, a to bylo strašně divné. Přestože se v baletu nemluví, musíte ty emoce vyjádřit. A při premiéře navíc nastal problém, protože jsem mu omylem vrazila loktem do nosu.“ Naproti tomu s partnerem, se kterým si rozumí a jsou sehraní, si třeba povídají i během představení. „Někdy vedeme i dialog, který s divadlem vůbec nesouvisí, jednou mi třeba můj partner při představení Labutího jezera šeptal do ucha, že si dal k obědu tlačenku.“

Podívejte se, co Nikolu na baletu nejvíc štve:

Moderátor si také postěžuje, že se mu v baletu více líbí ženy než muži, u kterých mu vadí jejich oblečení a suspenzor. „Ten musí být,“ přesvědčuje svého hostitele Nikola, „bez něj by to esteticky narušovalo představení, diváci by se soustředili na něco jiného, než by měli. Vím to z vlastní zkušenosti, párkrát jsem na zkouškách viděla, jak to vypadá bez něj… lítá to tam na všechny strany a nevypadá to hezky. Například jeden kolega v Brně měl sice suspenzor, ale špatný, ne dost pevný, a diváci, když ho viděli, říkali, že přijely párky.“ Janu Krausovi to ovšem nedá a stále bojuje za to, aby se suspenzory v baletu zrušily, nejlépe hned od ledna příštího roku. „Vím, že je to nepříjemné, a není mi to jedno, je mi kluků líto,“ přitakává baletka, přesto trvá na svém, že je to nutnost. Balet s sebou zkrátka přináší řadu obětí a konec kariéry, byť se to díky lepší rehabilitaci posunulo, přichází kolem čtyřicítky. „Kluky bolí často záda, protože nás zvedají, a holky bolí kyčle, záda, kotníky… všechno,“ dodává. Jaké představení bychom si podle Nikoly Márové neměli nechat ujít? „Určitě Timeless,“ říká bez váhání, „to mě strašně baví a je to asi fyzicky nejnáročnější věc, kterou jsem kdy tančila. To je doslova nadoraz fyzických sil.“

Posledním hostem, který se dnes večer usadí na červenou pohovku, bude Olga Bušková, specialistka na vytváření harmonického prostoru, která svému hostiteli přinese hned dva dárky. „Myslím, že na úspěchu pořadu má lví podíl i tato sedačka, a nikdo jí dárek nepřinese, navíc se k ní všichni hosti točí zády, takže jsem jí k blížícímu se valentýnskému svátku přinesla lásku,“ říká paní Olga a předává polštářek, na kterém je napsáno „Láska“. A přímo Janu Krausovi je pak určena její kniha Domov jako talíř, v níž radí, jak uspořádat svůj domov, tak aby jím proudila dobrá energie podle feng shui.

Poslechněte si o správném uspořádání prostoru:

„U nás doma to funguje super, jsem dvacet jedna let vdaná,“ prozrazuje na sebe odbornice a napjatě naslouchá moderátorovi, který popisuje, jak je uspořádaný jejich byt, už samotným vchodem počínaje. Zastaví se především u ložnice, která je prý jednou z nejdůležitějších místností bytu vůbec. „Měla by mít pět pé, což znamená postel, příběh, partner, poloha a právě vy.“ Co je pro ložnici dále podstatné? Jak uspořádat kuchyni, aby motivovala ženu k vaření? V čem chodit doma? A co lidé v bytě nejvíce podceňují? To a mnohem více se dozvíte v dalším dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause již dnes večer na Primě!

SLEDUJTE SHOW JANA KRAUSE ONLINE!