Strachu se člověk může jedině postavit, říká zpěvačka Marie Rottrová
Zpěvačka Marie Rottrová přezdívaná taky česká Lady soul příští rok oslaví osmdesáté narozeniny, díky jejímu optimismu a vitalitě byste jí ale tipovali daleko méně. Netají se tím, že je extrémně hyperaktivní a v soukromém i pracovním životě ji obklopovali prakticky jen muži. Do jaké míry jí chyběl ženský element, jak překonala syndrom vyhoření a jaké je soužití s o 15 let mladším manželem, prozradila v našem rozhovoru.
- Před sedmi lety jste ukončila pěveckou kariéru. Za dva roky jste si to ale rozmyslela a vrátila se. Co vás tehdy k takovému rozhodnutí vedlo?
Začala jsem jako host vánočního koncertu Hany Zagorové a pak jsem jela zpívat ještě do Přerova k sedmdesátinám mému kamarádovi Jaroslavu Wykrentovi, který mi napsal spoustu krásných písniček – a mně se to zase tak strašně zalíbilo! Říkala jsem si, že udělám jen tyto dva koncerty. Jenže to nabití energií na jevišti… já jsem se prostě musela vrátit. Toužila jsem být znovu na pódiu, v kontaktu s publikem a hlavně s kapelou.
- Podle vlastních slov jste za svou kariéru nazpívala přes 650 písniček. Měla jste nějaký recept na zapamatování si všech textů?
Neměla. Nikdy mi nedělalo potíže naučit se texty písniček. Mně stačilo zazpívat si před natáčením tu píseň s textem před sebou a naučila jsem se ji. Když jsem ji pak jednou natočila v rádiu nebo Supraphonu, už jsem ji uměla. Ta melodie mi nějakým způsobem splývala se slovy, takže celá písnička byla jeden celek. Když jsem si vybavila melodii, naskočil mi sám od sebe i text. V tomto jsem měla docela štěstí. Ani teď nepoužívám žádnou čtečku na jevišti, protože si ty písně pamatuju.
Zpěvačka Marie Rottrová 2
- Netajíte se tím, že jste v 80. letech prožila profesní syndrom vyhoření. Jak se u vás projevoval a co vám tehdy nejvíce pomohlo k restartu?
Vyhoření jsem pociťovala právě v tom, že jsem začala zapomínat texty a myslela jsem na úplně jiné věci, když jsem zpívala. Před každým koncertem jsem najednou měla strašnou trému, protože jsem se bála, že zase něco zapomenu. Proto jsem si ty písničky pořád dokola zpívala v autě i doma. Měla jsem už z koncertů trauma, a tak jsem s nimi musela přestat. Dala jsem si na měsíc pauzu, což mi pomohlo znovu přijít na jeviště, znovu začít a postavit se tomu. Strachu se člověk může jedině postavit. Nesmí se mu poddat, jinak to dopadne špatně.
- Prohlašujete o sobě, že jste od narození hyperaktivní. V čem se u vás tato vlastnost projevuje nejvíce?
Jsem ranní ptáče, jestli někdy spím do sedmi, je to opravdu dlouho, takže toho hodně stihnu. Dělám manuální práce, nakupuju, vařím, odpoledne si odpočinu zpíváním, pak jdeme s manželem na procházku. Hyperaktivita mi pomáhá a vždycky pomáhala, teď mi ale trochu začíná vadit. Zjišťuju, že bych potřebovala utlumit, už je jí moc.
Zpěvačka Marie Rottrová 4 Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
- Často mluvíte o tom, že vás v životě obklopují převážně muži. Pociťovala jste někdy výrazněji absenci ženského elementu? V jakých situacích?
Ano, pořád. Teď už je to lepší, ale v určitou dobu jsem si s ženskými neuměla ani pořádně popovídat. Mě totiž ani nezajímalo, co říkaly. To typické ženské klábosení mě moc nebavilo, byla jsem zvyklá na břitký humor muzikantů a úplně jiné povídání. Takže ženský element mi nechyběl, zároveň jsem nad tím ale nikdy takto nepřemýšlela. Až s přítelkyněmi nebo manželkami mých synů jsem zjistila, že popovídat si se ženou není vůbec špatné, takže dneska už to umím.
- Před třemi lety jste si tajně vzala o patnáct let mladšího partnera. Projevuje se nějak tento poměrně vysoký věkový rozdíl na vašem vztahu?
Věkový rozdíl mezi námi vůbec nevnímám. Manžel je hodně konzervativní, takže někdy mám naopak modernější názory já. Možná právě proto ten rozdíl nevidím ani necítím. Prostě nám to funguje.
Zpěvačka Marie Rottrová 6
- Jeden z vašich synů žije v Kanadě. Jak dlouho jste se smiřovala s tím, že vás bude dělit taková vzdálenost?
Chyběl mi. Nedokážu říct, jak dlouho mi to trvalo, ale nakonec jsem si zvykla. Začala jsem za ním jezdit, on občas přijel sem, byli jsme v kontaktu. Tenkrát ještě nebyl Skype, takže jsme se nemohli vidět, dost jsme si ale psali a volali. Jinak to nešlo. Smířila jsem se s tím, když ale třeba děláme rodinné obědy nebo oslavy, hrozně mi tam chybí.
- Jste rodačka z Ostravy, později jste žila v Praze. Už více než dvě desítky let ale bydlíte v domě v obci Kolovraty nedaleko Prahy. Jak velká to pro vás byla změna? Stýskalo se vám po životě ve velkoměstě?
Vůbec ne. Žiju prakticky v Praze 10, za dvacet minut jsem v centru, takže po životě ve velkoměstě se mi nestýská. Navíc v Ostravě jsem žila taky na okraji, vyrostla jsem v rodinném domku se zahradou, takže jsem na to zvyklá. Dvakrát jsem chvilku bydlela v bytě, dost jsem se za svůj život stěhovala, vyhovuje mi ale daleko víc to, že můžu otevřít dveře a být na zahradě.
Autor článku
Kristýna Šťastná
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
