Hejty mi píší i dvanáctileté děti, říká Patricie Pagáčová o kyberšikaně

Herečku Patricii Pagáčovou znají diváci převážně z televizních obrazovek. Momentálně ji mohou vidět jako prodavačku Lauru v seriálu FTV Prima Modrý kód. Málokdo už ale možná ví, že hraje také v divadle a angažuje se v kampani proti kyberšikaně. Jak se vyrovnává s útoky „hejtrů“ na Instagramu a jak prožívala karanténu i následný návrat do reality nám řekla v rozhovoru pro Prima Ženy.

• Nedávno jste na Instagramu sdílela příspěvek, v němž jste zmiňovala spolupráci na kampani proti kyberšikaně. Máte s ní vy sama nějakou osobní zkušenost?

Díky bohu ne. Možná i proto, že když rozpoznám „hejtra“ nebo někoho, kdo mi chce psaním ubližovat, zablokuju ho a mažu jeho komentáře. Od toho tam ta funkce je a já nemám důvod si takové reakce na profilu nechávat.

• Vy jste velmi aktivní na sociálních sítích, což s sebou nese rizika negativních komentářů. Všimla jste si, jací lidé na vás útočí nejvíce? Studie v posledních letech totiž ukázaly, že na kyberšikaně žen se podílejí hlavně muži, ale překvapivě i mladé dívky.

Mně to přijde spíš smutné, takže se upřímně snažím moc je nezkoumat. Oni chtějí pozornost, proto se ani neobtěžuju rozklikávat jejich profily, abych jim nevěnovala ani vteřinu svého času. Pro mě jsou to nešťastní a zakomplexovaní lidé nespokojení se svým životem, a proto mají potřebu znepříjemňovat ho i mně. Občas mě ale zarazí, že jsou mezi nimi třeba i dvanáctileté děti. To si pak říkám, že u nich muselo dojít k nějaké zásadní chybě ve výchově.

• Jak dlouho trvalo, než jste se naučila s negativními komentáři pracovat? Co vám nejvíce pomohlo?

Trvalo mi to dlouho. Přiznám se, že mi pomohla pěvecká soutěž, ve které jsem byla jako porotkyně. Samozřejmě se strhla velká vlna kritiky, že tam nemám co dělat a podobně. To mi pomohlo získat nadhled, neřešit to a uvědomit si, že někteří lidé jsou jenom naštvaní a není to můj problém, ale jejich. Zároveň se na sobě snažím pracovat po mentální stránce, protože duševní rozvoj je podle mě strašně důležitý. Myslím si, že i to mi pomáhá.

• Jak na takové komentáře reaguje vaše rodina, řešíte je doma?

Občas pošlu mámě nebo kamarádkám printscreen s příspěvkem a společně si z toho děláme legraci. Snažím se to ale s nimi neřešit. Jen když mě občas něco namíchne, pošlu to manželovi, který mi řekne, ať se na to vykašlu. Všichni to říkají. Je to sice hezká rada, povznést se nad to je ale opravdu těžké, protože na vás někdo útočí a dotýká se vás to. Uvědomění si, že to není osobní, je proces, ke kterému musíte dospět sami.

• Ke zvýšené aktivitě lidí na sociálních sítích obecně významně nahrávala karanténa. Jak jste ji prožívala vy? Naučila jste se o sobě během izolace něco nového?

Přiznám se, že od podzimu do jara jsem měla strašně moc práce, takže to volno jsem si opravdu užila. První týden jsem se jenom válela. Pak jsme s manželem a našimi dvěma pejsky začali jezdit na výlety do přírody, takže jsme karanténu trávili docela aktivně. Nepatřila jsem ale mezi ty šílence z Instagramu, kteří cvičili každý den. Moc jim to přeju, na začátku jsem si taky říkala, že budu pravidelně cvičit – a samozřejmě kulový, jsem ráda, že jsem si párkrát zacvičila jógu. A co se týče soužití s manželem, my jsme spolu pořád hrozně rádi, takže jsme si to velmi užívali a nechtělo se nám pak do práce, nechtělo se nám od sebe.

• Našla jste si nějaký způsob, jak se vyrovnat se stresem z návratu do pracovního koloběhu po karanténě?

Mám hrozně ráda procházky se psy, nenosím při nich ani sluchátka. Snažím se čistit hlavu a přemýšlet o různých věcech. Návrat do práce byl krušný, protože člověk má najednou po dvou měsících něco dělat a je to opravdu nezvyk. Zároveň jsem se ale těšila na sociální kontakt s lidmi, kolegy, štábem. Ta rovnováha tedy byla naštěstí stejná jako před karanténou.

• Před nějakou dobou jste po 14 letech ukončila natáčení seriálu, kde jste v podstatě vyrůstala. Jak těžké bylo rozhodnutí jej opustit a začít někde jinde?

Odcházela jsem s tím, že vůbec nevím, co bude. Po těch 14 letech jsem dospěla do fáze, kdy mě to už tolik netěšilo. Příběh mé postavy pro mě byl uzavřený, už jsem na ni začala být i trochu alergická, takže jsem věděla, že musím pryč. Tohle pnutí ve mně dozrávalo asi rok, zvažovala jsem pro a proti, nebylo to rozhodnutí ze dne na den. Kolega Matouš Ruml, který hrál mého manžela, navíc přišel s tím, že by chtěl taky skončit. To pro mě byla poslední kapka, protože bez něj se mi tam být nechtělo. A myslím si, že to bylo správné rozhodnutí.

• V Modrém kódu hrajete podnikavou dívku Lauru. Patříte mezi lidi, kteří jsou flexibilní a rychle si zvykají na nové prostředí a roli, nebo naopak?

V naší branži je fajn, že se všude pohybují stejní lidé. V Modrém kódu jsem znala půlku štábu, takže jsem naštěstí nešla úplně do neznáma. Hodně mi pomohlo, že jsem věděla, že tam pár záchytných bodů mít budu. Mám navíc velkou výhodu, že v Modrém kódu nehraju lékařku, neprožívám ty operace, nemusím mluvit o složitých věcech a názvech, takže v nemocničním bufetu mám těžkou pohodu.

• Zdá se, že vás většina diváků vnímá jako televizní osobnost a málokdo ví, že hrajete také v divadle. Jaká vaše divadelní role vám nejvíce utkvěla v hlavě?

V divadle hraju teprve tři roky a moje nejoblíbenější je asi hra Fantastická žena, kterou teda hraju já. (smích) Je to jen o třech hercích, jsem tam já a dva moji kolegové. Je o tom, že dva kamarádi si napíšou seznam deseti vlastností, které by ocenili na perfektní partnerce. A ona se tam objeví taková, která jejich podmínky splňuje. Během té hry ale zjišťují, že ať napíšou na seznam cokoliv, dokonalá přítelkyně neexistuje. Je to oddechovka, v níž jsem dostala zatím nejvíce prostoru.

• Jste typ herečky, která po odchodu z představení dokáže všechny odehrané emoce smést ze stolu a být hned Patricii Pagáčovou?

Chvíli to ve mně určitě rezonuje. Jakmile slezu z divadelních prken, ten adrenalin a dojmy ve mně samozřejmě ještě nějakou dobu pulzují. Pak ale sednu do auta, jedu domů, a i když nad tím ještě třeba přemýšlím, nemám problém vystoupit z té postavy. To se mi naštěstí nestává.

• Nikdy jste se netajila tím, že módu moc neřešíte. Změnil se váš postoj k ní poté, co jste si během různých natáčení vyzkoušela rozmanité outfity?

Přiznám se, že ne. Jsem typ, který hodně dá na pohodlí. Potřebuju se ve věcech cítit dobře, a jestli je to nejnovější trend, nebo ne, je mi šumák. Myslím si, že móda a vkus člověka je hrozně ojedinělá věc. Kdo určuje, co je trend? Jak to vznikne? Podle mě je každého věc, co si obléká, a všechny módní policie mi přijdou absurdní. Chápu, že móda lidi baví a řeší ji, v mých očích je ale naprosto nepodstatná.

Fotogalerie

Herečka Patricie Pagáčová

Na Patricii Pagáčovou v Show Jana Krause se můžete podívat v následujícím videu: