Martina (36): Byla jsem macatá jako Věstonická venuše, ale už nejsem!
Martina (36): Byla jsem macatá jako Věstonická venuše, ale už nejsem! Zdroj: iStock
Když mi po pěti letech známosti Lukáš oznámil, že se zamiloval do jiné ženy, smutek a zklamání jsem začala zahánět jídlem...
Nikdy jsem extra štíhlou postavu neměla, ale po „léčbě“ z rozchodu se ze mě stala – decentně řečeno – baculka. Máma i kamarádky se do mě navážely, abych s tou žravostí přestala, že chlapů po světě běhá spousta a žádný za devastaci těla nestojí. Prim v „přednáškách“ ovšem vedla Lenka. Pořád do mě hučela, že kdybych na sobě netahala kila sádla, chlapy bych od sebe musela odhánět, a co prý ona by za tak hezký obličej dala!
Když se mě zeptala, kolik kilo jsem od rozchodu s Lukášem nabrala a tipla patnáct kilo, odpovědi jsem se vyhnula, ale v duchu odhad kamarádky upřesnila – těch kilo bylo sedmnáct. Časem jsem těch „starostlivých“ řečí měla plné zuby a zpupně všem odsekávala, že mně moje váha nevadí (to jsem sakra lhala!) a že je spousta chlapů, kterým se právě silnější ženský líbí. Nakonec nade mnou všechny ty „radilky“ mávly rukou, jen Lenka to nevzdala. „Tvůj život, tvoje názory, ale aspoň mysli na to, že nadváhou si ničíš zdraví.“
Kdyby mě tak pozval na rande
Na podzim do firmy nastoupil nový kolega. Moc se mi líbil a jak jsem brzy zjistila, byl rozvedený, bezdětný a známost neměl. Kolegyně, které si všimly, jak po něm pokukuju, si mě dobíraly, že by se ke mně Adam hodil a prý je jasné, že i já se mu líbím. Naoko lhostejně jsem krčila rameny a předstírala, že o žádného chlapa nestojím, ale v duchu jsem si moc přála, aby kolegyně měly pravdu. A zdálo, se že mají!
Kdykoli jsme s Adamem řešili pracovní záležitosti, usmíval se, byl milý, a já se do něj zamilovala. To jsem samozřejmě skrývala, ale toužebně jsem si přála, aby mě pozval na oběd, večeři, prostě aby se do mě zamiloval i on. Lenka byla jediná, které jsem se se svými pocity svěřila. Kamarádka měla jasno: v dnešní době se na to, až ženu osloví chlap, prý nehraje, a ať Adamovi řeknu, že nerada obědvám sama a že by bylo fajn, kdyby mi dělal společnost. A když se ke mně chová tak mile, určitě půjde!
Motivace jako hrom
S nápadem Lenky jsem pár dní otálela, ale protože se na mě Adam pořád hezky usmíval, dodala jsem si odvahy a šla na věc. Když si do kuchyňky šel uvařit kafe, chvíli jsem počkala a pak se za ním vydala. Po liduprázdné chodbě jsem potichu došla na roh a když jsem chtěla zabočit do kuchyňky, nějaký mužský hlas se kohosi zeptal, jestli se mu ve firmě líbí některá z žen, a že si myslí, že JÁ po něm pokukuju! Když jsem poznala Adamův smích, polekaně jsem se přimáčkla na stěnu a vzápětí hořce svého „šmírování“ litovala.
Adam připustil, že jsem fajn a mám hezký obličej, ale že o Věstonický venuše nestojí. „Kdyby zhubla, byl bych první, kdo by ji pozval na rande.“ Zahanbeně jsem se odplížila na záchod a tam snad hodinu brečela. Když jsem se večer stavila u Lenky a řekla jí, co jsem vyslechla, otřela mi slzy a řekla, že jestli mi na Adamovi tolik záleží, mám skvělou motivaci k tomu, abych ty špeky shodila! A navíc se Lenka nabídla, že sežene dietoložku, bude se mnou chodit cvičit a když vydržím, je si jistá, že do půl roku mě Adam pozve na rande.
„A aby věděl, že jsi slyšela, co o tobě řekl, pošleš mu mail, v kterém mu sdělíš, že už nechceš být Věstonická venuše a začínáš hubnout!“ Hned druhý den jsem Adamovi mail poslala a tentokrát to byl on, kdo zrudnul rozpaky. Přesto mi odepsal, že drží palce, ale abych to s hubnutím moc nepřehnala, že o anorektičky nestojí:-)
Ne, „nepřehnala“ jsem to a za pomoci dietoložky a velké podpory Lenky se mi za rok podařilo shodit patnáct kilo. Ale Adam tak dlouho nečekal a už po třech měsících mého hubnutí mě pozval na rande...
Autor článku
redakce Prima Zoom
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
