Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
Reklama

Příběh Ireny (34): Ukrutně žárlím na manželovu kamarádku

Donedávna jsem si myslela, že je v mém životě všechno zalité sluncem. To se však bohužel změnilo, protože se objevila Kristýna.
Vydáno: 03.08.2019
Foto je pouze ilustrační
Autor: istock.com Foto je pouze ilustrační
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

S Pavlem jsme se vzali před třemi lety po čtyřleté známosti. Po nádherné, velkolepé svatbě následovalo naprosto bezproblémové období. Troufám si říct, že jsme byli pohádkově šťastni. Koupili jsme starší domek ve zdejší vilové čtvrti na pěkném, tichém kraji města. Byl v dobrém stavu, ani nevyžadoval příliš velké investice. Je mi tu dobře, starám se o zahrádku a v altánku pod ořešákem často a ráda poslouchám ticho. Měla bych zdůraznit, že se teď snažíme o miminko, protože už slyším tikot biologických hodin. Přesněji řečeno, snažili jsme se. To, že se objevila Kristýna, mi převrátilo život naruby. Přitom se třeba nic tak dramatického neděje. Zatím. Ale to, co se děje, se mi nelíbí. Snažila jsem se to Pavlovi už několikrát vysvětlil, ale on to vůbec nechápe. Směje se mi. Tvrdí, že jsem úzkoprsá, staromódní, trapná.

Potkali se před domem

Kristýna je Pavlova spolužačka ze základní školy. Nějakou neuvěřitelnou shodou okolností se přistěhovala zrovna do našeho města, i když po celý dosavadní život bydlela daleko odtud. Jakási prateta, o které sotva věděla, jí odkázala baráček přímo v naší čtvrti, situovaný asi dvě stě metrů od toho našeho. Kristýna líčila, že od začátku měla v úmyslu vilku prodat, dala si už dokonce inzerát, ale pak se na ni sesypaly nečekané okolnosti. Vyhodili ji z práce a ještě ke všemu se jí zhroutilo manželství. Jak naznačila, ten její si našel milenku, konkrétnější být nechtěla, nerada o tom mluví. Najednou se jí hodilo, že by mohla začít nový život na novém místě, a nakonec to opravdu udělala. Bohužel pro mne. Třetí den poté, co se přistěhovala, ji Pavel potkal náhodou před domem. Ani jeden z nich neměl tušení, že tu ten druhý bydlí. Překvapilo je to – příjemně. Ujistili se, že setkání jistě nebylo poslední, že se teď budou vídat častěji. Když mi to Pavel vyprávěl, myslela jsem si, že si to řekli jen tak, ze zdvořilosti.

Naše sousedka

Ale nebylo to ze zdvořilosti. Přinejmenším ona to myslela naprosto vážně. O několik dní později už u nás zvonila se dvěma lahvemi vína v kabele. Ani na tom ještě nebylo nic divného. Zdvořilostní návštěva, nic víc, nic méně. Tvrdila, že je naše sousedka a v takovém případě že se sluší snažit se o přátelské vztahy. Přitom naše sousedka není, jen prostě bydlí blízko. Myslím, že si mne přišla "omrknout". Hned mi bylo jasné, že je nebezpečná. Rozvedená, přehnaně nalíčená koketa, která je, jak se říká, na lovu. A můj muž jí padl přímo do rány. Chovala se ke mně až příliš srdečně a z jejích vtípků vyplynulo, že s Pavlem na základní škole chodili. On se nervózně zasmál a uvedl to na pravou míru slovy, že to bylo v osmé třídě a trvalo to čtrnáct dnů. To už jsem věděla, že je ještě nebezpečnější, než to původně vypadalo.

Jen kamarádka?

Proklínala jsem osud, který mi ji poslal do cesty. Od první chvíle mi byla nesympatická. Její návštěvou to samozřejmě neskončilo. Pavlovi se nějakým způsobem připomíná bezmála denně. Mám obavy, že mu telefonuje. Jestli volá i on jí, to nevím. Většinu dne je beztak v práci, tam ho sotva mohu kontrolovat. Postavila se mezi nás a škodí mi. Nedávno se mi o ní v noci zdálo, v tom snu se pořád jenom smála, vysmívala se mi. Už několikrát jsem je viděla stát u branky a povídat si, vsadím se, že o žádné náhodné setkání nešlo. Ona si na něho políčila! Číhá na něj. Když jsem tohle řekla Pavlovi, vypadal překvapeně. "Snad nežárlíš?" divil se. "Vždyť je to jen kamarádka." Namítla jsem, že je to potvora, která mi ho chce ukrást. Nazval mě hysterkou a žárlivou ženskou. Už se kvůli ní i hádáme. Nedávno mi kolegyně hlásila, že viděla mého muže s nějakou paní ve vinárně. Začínám se bát.

Irena (34) z Vrchlabí

Článek je zařazen v: příběh, příběh čtenářky, rozvod, žárlení, žárlivost, přátelství
Reklama