Příběh Julie (26): Žena mého šéfa se dověděla, že jsem jeho milenkou!
Foto na přání autorky pouze ilustrační Zdroj: istock.com
Nikdy jsem si nechtěla nic začínat s ženatým mužem. Ale to víte, člověk míní, osud mění…
Když mi bylo osm, otec od nás s mámou odešel, protože se zamiloval do mladší ženy, kterou si později vzal za manželku a měl s ní dceru. Na tu upřel veškerou pozornost, já pro něj byla jen nutné zlo. Dodnes mu to nejsem schopná odpustit. Nikdy bych do sebe bývala neřekla, že si něco začnu se ženatým mužem, že něco takového dopustím. A vidíte, stalo se. Nastoupila jsem po vysoké škole na pozici asistentky ředitele, svou kancelář jsem měla, či spíše dodnes mám, vedle luxusní místnosti, v níž sídlí ředitel. Zvítězila jsem v konkurzu, jehož se účastnily desítky žen. Nebudu zastírat, že dobře vypadám. Samozřejmě jsem doufala i v to, že jsem v konkurz vyhrála také díky svému vzdělání či faktu, že plynně hovořím dvěma světovými jazyky.
Uklidnila jsem cholerika
Musím říci, že ředitel, o dvacet let starší než já, vypadal báječně a zároveň nepřístupně. Když jsem před dvěma roky do firmy nastoupila, ani ve snu by mě nenapadlo, že mezi námi bude jiný vztah než pracovní. Můj nadřízený byl odměřený, málo si mě všímal, snad nikdy mě nepochválil. Občas mě kritizoval, ale neznělo to nepřátelsky, hlas zásadně nezvyšoval. V té době jsem chodila s přítelem, spolužákem z vysoké. Byla to vážná známost, plánovali jsme svatbu, ale rozhodně ne hned. Cítila jsem, že náš vztah není úplně ideální, občas to skřípalo, ale ruku na srdce: který vztah je ideální? Zhruba rok poté, co jsem nastoupila do firmy, jsem odvrátila jednu krizovou situaci. Šlo o to, že významný zahraniční klient, bohužel cholerické povahy, se rozčilil, bouchl do stolu, doslova, a zvedl se s tím, že končí spolupráci s námi. Nikdo se nezmohl ani na slovo, já doběhla pro sklenici vody, potom pro kvalitní alkohol, řekla dva tři vtipy, a uchlácholila jsem ho.
Kytice růží
Po jeho odchodu mi na stole přistála velká kytice růží, od pana ředitele. Když pak odcházel domů, zastavil se u mne se slovy uznání, bylo to poprvé. A tehdy jako by mezi námi něco zajiskřilo. Týden nato na mě čekal v autě před budovou. Pozval mě na kávu, řekl něco ve smyslu, že se ke mně choval zbytečně přísně a kvůli tomu že se teď cítí hloupě. Pravda byla ale úplně jinde. Oba dva jsme se do sebe někdy v té době zamilovali. Připadala jsem si jako šestnáctiletá holka. Vznášela jsem se na růžovém obláčku. V práci jsme samozřejmě předstírali, že náš vztah je chladný jako kdykoli předtím. A to tedy nebyl. Rozešla jsem se s přítelem, už jsem nedokázala snášet, že u mě bydlel, najednou to pro mě byl cizí člověk. Takovou lásku, jako byla ta k nadřízenému, jsem do té doby nikdy nepoznala.
Dvakrát týdně
Scházeli jsme se v mém bytě dvakrát týdně. Nejdřív to bylo úžasné, ale po několika měsících už méně. Začalo mi vadit, že spolu nikam nechodíme, že se s ním, a on je moc pěkný chlap, nemůžu pochlubit. Naléhala jsem na něj a přemlouvala ho tak, že podlehl a občas jsme si spolu někam vyšli. Výsledek? Anonymní dopis, který někdo poslal jeho manželce. Té je pouhých pětatřicet, mají spolu dvě malé děti. Můj kouzelný románek vyústil v horor. Ta žena mě vyhledala, chovala se neobyčejně agresivně. Tvrdila, že mě zničí. Rozkázala mi – jiný výraz nemohu použít, byl to rozkaz – abych si ihned hledala jiné zaměstnání, jinak že mi udělá ostudu, na kterou nezapomenu. Můj milenec se mě nejenže nezastal, i on je toho názoru, že musím z firmy zmizet. Zachoval se jako zbabělec. Přišla jsem o lásku, teď asi přijdu i o práci. Jsem na dně.
Julie (26), střední Čechy
Autor článku
redakce Prima Zoom
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
