Příběh Lucie: V Chorvatsku na dovolené s manželem jsem poznala chotě číslo 2
Nikdy jsem nebyla jedna z těch, které by se jako zadané rozhlížely po nových mužích. Ale to, že jsem byla nucená se rozvést, abych si mohla vzít nového muže, to se stalo i mě. Přečtěte si příběh Lucie, která všechno riskla, aby našla životní štěstí.
S Petrem jsme oslavili třetí výročí manželství, oba dva jsme byli mladí a na děti jsme ještě nepomýšleli, ačkoliv jsme spolu byli už víc jak šest let. Všechno klapalo podle plánů. Byli jsme spokojeni a byli jsme schopni si naplánovat i čas, kdy chceme založit rodinu. Jelikož jsme ani jeden v tomto ohledu nechvátali, užívali jsme si života. Jedno léto jsme se rozhodli využít pozvání našich přátel, kteří pronajímali apartmán v Chorvatsku. Zrovna jim vypadla česká rodina, která si chtěla byt u pláže pronajmout. Neváhali jsme ani chvilku. Sbalili jsme se a za den dorazili autem před krásnou vilku, kde jsme byli ubytovaní. Náš apartmán se nacházel v menším městečku, žili jsme na kraji, kde bylo opravdu živo. Taverny vyhrávaly až do dvou hodin do rána, bary praskaly ve švech.
Nesmělý pohled od baru mě připoutal k Chorvatsku
Léto v Chorvatsku jsme s manželem trávili velice líně, povalováním se na lehátkách na pláži a každý večer po večeři jsme se vydali na procházku. Horké slunce zapadalo a dalo se objevovat město. Jednoho večera jsme šli kolem rozkošné restaurace v přízemí starého domu v malé zapadlé uličce. Sedli jsme si a milý číšník nám nabídl menu. V ten moment jsem na sobě ucítila něčí pohled, tak jsem se podívala tím směrem. Lehce opálený muž s prošedivělými vlasy na mě se zaujetím hleděl, když jsme se však potkali pohledem, uhnul a za barem začal nemotorně skládat osušku. Zaujal mě na první pohled. Nádherný muž, říkala jsem si, ale veškerou pozornost jsem se snažila věnovat manželovi. I tak mi během jedné lahve vína utekl pohled několikrát jinam. Protože on se pořád díval.
DOVOLENÁ U MOŘE LETOS BUDE. KAM VYRAZIT V LÉTĚ 2020?
Večer, který rozhodl
S příchodem italských turistů začal být večer o něco živější, panáky a skleničky létaly jedna dvě po celé restauraci. Po zavíračce jsme se už bavili se všemi zaměstnanci podniku. Zatímco manžel do sebe na baru lámal dalšího panáka s neznámým Italem, pohledný Chorvat se osmělil a přišel si povídat. Jako manželka jsem zpozorněla, ale po půl hodině rozhovoru jsem měla pocit, že se známe snad sto let. V Chorvatsku žije teprve pátým rokem, protože celý život cestoval po světě. Malou restauraci zdědil po svém otci a rozhodl se uklidnit a najít režim, který mu už pár let na cestách chyběl. Po hodině už se nenápadně dotkl mých prstů a rukou mi sjel po stehně. Omylem, samozřejmě. Můj manžel už o sobě pod vlivem alkoholu skoro nevěděl, a tak jsme se museli jsme se rozloučit. Usinala jsem omámená.
Tajné randez vous
Po zbytek dovolené jsme každý večer trávili v této restauraci, kde jsme poznali přirozenou chorvatskou pohostinost. Ačkoliv i po letech mého Chorvata podezřívám z toho, že nás opíjel hlavně proto, aby mohl trávit, co nejvíce času beztrestně se mnou. A já? Byla jsem zmatená, ale také až po uši zamilovaná. Ano, napadlo mě, že takových turistek tady má přes léto několik. Přesto jsem tomu odmítala věřit, koukal se na mě zkrátka jinak. Cítila jsem ho až v duši.
Odjezd do Čech vše rozhodl
Konec dovolené se blížil, padly utajené polibky v křivolakých uličkách a manžel pojal podezření. Myslela jsem, že to cestou do České republiky skončilo. I tak jsem si nemohla stěžovat, byl to hezký platonický románek z dovolené. Ale jeho zprávy a telefonáty neustaly. Po třech měsících za mnou začal jezdit, zatímco já už doma nemohla dál lhát. S manželem jsem se rozešla a po několika měsících cestování do Chorvatska jsem se rozhodla vše risknout a odstěhovat se tam. Dnes je to už 12 let a máme spolu dvě děti. Nelituji ani chvilku.