Příběh Martiny (35): Životní lásku mi ukradla zlatokopka
Foto na přání autorky pouze ilustrační Zdroj: istock.com
Myslela jsem si, že je to na celý život. Osud rozhodl jinak. A pořád to hrozně moc bolí.
S Michalem jsme se znali dlouhé roky. Poprvé jsme se setkali, když nám oběma bylo patnáct, bylo to na gymnáziu. Chodili jsme spolu do třídy, s odstupem času se odvažuji prohlásit, že to byla láska na první pohled. Zadívala jsem se do jeho velkých modrých očí a okamžitě jsem se v nich utopila. A přeskočila jiskra. Byli jsme ještě děti, a tak jsme se styděli hned si přiznat, že nás k sobě něco silně táhne. Proto jsme po sobě jen významně pokukovali. Ve druhém ročníku mě ale pozval do kina. Dívali jsme se víc jeden na druhého než na filmové plátno. A tak jsme spolu začali chodit. Všichni kolem tomu říkali první láska, ale já jsem byla přesvědčena o tom, že se jedná o něco víc než „jen“ o první lásku. Věřila jsem, že je to na celý život.
Vážná známost
O majetkové poměry Michalovy rodiny jsem se tehdy nezajímala ani v nejmenším. Byla jsem k zbláznění zamilovaná středoškolačka, peníze byly doopravdy to poslední, na co bych v té době myslela. Proživala jsem romantické letní večery na břehu řeky, krásné chvilky ve venkovských biografech, poslouchala jsem vyznání lásky. Ale časem jsem samozřejmě pochopila, že Michalovi rodiče jsou bohatí, po listopadu 1989 jim byly vráceny hotely, statky, činžáky a také pozemky. Vůbec jsem se o to nezajímala a Michal o tom téměř nemluvil. Majetek spravovali rodiče, na něm chtěli, aby dosáhl vysokoškolského vzdělání. To se také stalo. Vystudoval ekonomii, já zase pedagogiku. Stále jsme spolu chodili a okolí se na nás dívalo už nikoli jako na pomíjivou studentskou lásku, ale jako na vážnou známost.
Navlékl mi prstýnek
Po vysoké škole Michal začal pomáhat rodičům se správou majetku, já jsem nastoupila na základní školu, kde jsem učila první až páté třídy. Michal měl málo času, přesto jsme se vídali často a nakonec jsme v jednom z bytů v jejich činžáku spolu začali i bydlet. Vzpomínám na to jako na jedno z nejkrásnějších životních období. I když jsem nebyla jeho manželka, cítila jsem se tak a čekala na žádost o ruku. Ta opravdu přišla, když nám bylo devětadvacet a vyrazili jsme k moři. Na skále nad rozbouřeným oceánem poklekl a navlékl mi prstýnek. Pohádka! Ale se špatným koncem.
Chodil za ní
Jeho otec často navštěvoval všelijaké společenské akce, kde se to hemžilo takovými těmi rádoby modelkami a podobnými „osobnostmi“. Tam si na mého budoucího muže, který zrovna tatínka doprovázel, počíhala vysoká štíhlounká blondýna s dlouhými vlasy a v kratičké sukýnce. Byla o jedenáct let mladší než já. Michala naprosto poblouznila. Byla to vypočítavá holka, dobře si spočítala, co je to za rodinu a jak se bude mít, když se mezi ně vetře. Michal to nejprve řešil tak, že mi namlouval, že v práci neví, co dřív – a chodil za ní. Když už to bylo neudržitelné, přiznal se.
Nevzdávala jsem se
V té době mi připadalo, že třeba ještě neztratil rozum úplně, že okouzlení přejde a on pochopí, jak se věci mají: dívenka byla rozená zlatokopka. Neodstěhovala jsem se, nevzdala to, stále jsem vyčkávala, doufala, modlila se. Vždyť jsme spolu chodili od střední školy! A pak přišel den, to mi bylo rovných třicet, kdy mě slušně, ale pevně požádal, abych si sbalila věci. Měl při tom v očích slzy. A tak, namísto aby si do roka a do dne po zásnubách bral mě, oženil se po krátké známosti s blond zlatokopkou.
Martina (35) z Prahy
Autor článku
redakce Prima Zoom
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
