Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Beru na vědomí
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
zpět

Horoskop pro Vás každý týden

Stačí vybrat znamení a zadat Váš email. Jednou týdně vám zašleme horoskop pro vaše znamení.

reklama

Příběh Pavla: Jsem muž středního věku, kterému zemřela matka. Je pozdě založit si rodinu?

S maminkou jsem měl skvělý vztah, a proto jsem nikdy nepocítil potřebu mít přítelkyni. Před měsícem moje matka po krátké nemoci zemřela. Jsem sám. Mám ještě šanci založit vlastní rodinu?
Vydáno: 04.07.2020
Jsem muž středního věku, kterému zemřela matka. Mám šanci založit rodinu?
Autor: Universal pictures Jsem muž středního věku, kterému zemřela matka. Mám šanci založit rodinu?

S maminkou jsem měl vždycky vynikající a intimní vztah. Můj otec zemřel, když mi bylo pět let a společně se starším bratrem jsme tak tvořili neúplnou rodinu. Samozřejmě, že mužská složka v rodině chyběla, ale máma se snažila zastoupit všechno to, co nás měl naučit táta. Nepřítomnost táty jsme jako malé děti nevnímaly. Za několik let se mému bratrovi udělalo ve škole špatně, omdlel na chodbě. Ještě ten den jsme se v nemocnici dozvěděli, že má nádor na mozku. Zemřel za půl roku, který jsme s maminkou trávili v depresivní nemocnici zapáchající desinfekcí.

Závislost zasetá neštěstím

Vidět umírat o pár let staršího bratra byl jeden z nejtraumatičtějších zážitků, jaký jsem v životě zažil. Taková zkušenost nás s matkou ještě sblížila. Drželi jsme se za ruku a spali jsme v jedné posteli. Už jsme byli jen dva. Dodnes obdivuji její sílu, že dokázala hledět do rakve vlastnímu dítěti, ačkoliv jsem jí po nocích slyšel, jak vzlyká do polštáře. Během těchto let jsme si na sobě prakticky vypěstovali závislost, ani moje puberta nám nezpřetrhala vztahy, jak tomu tak v rodinách bývá. Také jsem nebyl nikdo, kdo by takové období prožíval těžce.

Matka vařila, já jsem v bytě opravoval vše, co bylo potřeba
Autor: thinkstock.com Matka vařila, já jsem v bytě opravoval vše, co bylo potřeba

Ani léta na univerzitě jsem nezažíval nikterak rebelsky, ženy se mi sice líbily, ale já jsem se viditelně nelíbil jim. Ženskou složku v mém životě tak stále zastávala moje matka, s kterou jsem i jako dospělý muž jezdil na dovolené. Obdivuhodné, divily se kolegyně v práci, jak skvělý vztah mám s vlastní matkou, než došlo na to, že sem vlastně nikdy neměl plnohodnotný partnerský vztah. Ale roky plynuly v podstatě ve stejném rytmu, já jezdil z práce domů, dvakrát ročně na dovolenou, o víkendech pomáhat doma matce, nebo zajet za příbuznými. Nikdy mi nepřišlo, že bych strádal a potřeba založit si vlastní rodinu se začala přirozeně vytrácet.

Smrt matky mi otevřela oči

Náhlá smrt matky mi ale samozřejmě otevřela oči. Pocit, že jsem na světě sám, je daleko děsivější, když ho prožíváte naplno. Neexistuje nikdo, kdo by mě miloval, nebo já jeho. Cítím, že mám konečně energii milovat někoho jiného. Po smrti maminky jsem navštívil psychologa, který mi pomohl zpracovat úmrtí matky. Pomalu začínám vnímat, že se po těch letech můžu začít soustředit sám na sebe. Začít sociální život v mých letech bude náročné, i tak si ale přeji najít někoho, kdo mi bude oporou. Myslím si, že bych mohl být i dobrým otcem, protože rodičovské lásky (i když jen s jedním rodičem) jsem okusil dost.

Článek je zařazen v: příběh, neúplná rodina, smrt matky, svobodný muž, smrt bratra