Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
Reklama

Příběh Simony (37): Po sedmi letech vztahu mě stále nepožádal o ruku

Můj příběh je, řekla bych, pro dnešní dobu už bohužel celkem typický. Ženám divoce bijí biologické hodiny, rády by se vdávaly, ale nikdo je nežádá o ruku.
Vydáno: 10.08.2019
Příběh Simony (37): Po sedmi letech vztahu mě stále nepožádal o ruku
Autor: istock.com Příběh Simony (37): Po sedmi letech vztahu mě stále nepožádal o ruku
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Můj přítel je informační technik, já pracuji jako grafička v reklamní agentuře. Abych pravdu řekla, nežijeme si špatně. Z dětství si pamatuji na to, jak moji rodiče neustále řešili nějaké finanční problémy. Často mi vyjmenovávali, na co všechno nemáme peníze: na rekreaci u moře, na novou kuchyň, na kávovar. Tak tohle už léta neznám. S Martinem si dopřáváme, co nás jen napadne: rekreace u moře, prodloužené víkendy na horách, kuchyň máme zbrusu novou a špičkově vybavenou. Žijeme si příjemně. Že bych však byla bezstarostná, to nemůžu říci. Schází mi to, co je pro ženu nejpodstatnější. A stále se mi nějak nedaří vysvětlit to příteli. Je značně lehkomyslný. Jakmile o tom začnu, odpoví: "Máme se fajn, tak nač to kazit?" Já však začínám poukazovat na to, že už nejsem nejmladší a mám na otěhotnění nejvyšší čas. On jen mávne rukou: "Prosím tě, vypadáš na dvacet pět. A medicína je dneska na takové úrovni, že početí není žádný problém. Když to nepůjde přirozeně, půjde to uměle." Jemu se to mluví.

Kdo se ožení, ten se rozvede

S Martinem jsme se seznámili před sedmi lety v práci, z té firmy jsme pak oba odešli, dnes už spolu nepracujeme. Tehdy se mi líbilo, jak je trpělivý, laskavý, jak pěkně se ke mně chová. Nic pro něj nebyl problém, nemá v povaze se čímkoli trápit. Je optimistický, na svět se dívá růžovými brýlemi. A takový i zůstal, nezměnil se, chová se vlídně. Nechce však řešit věci, které mi připadají podstatné. Tvrdí, že si přiděláváme zbytečné problémy, Ale rodina a děti nejsou přece zbytečný problém, je to nezbytná součást života. Martin se ženit nechce. Tvrdí, že kdo se ožení, ten se také rozvede. Dokazuje to na příkladu svých rodičů, jejichž rozvod byl tak bouřlivý, že se z něj Martin snad dosud nevzpamatoval. Také jeho nejlepší kamarád je už rozvedený, i když mu ještě není ani čtyřicet. Namítám, že to přece neznamená, že bychom se rozvedli i my. Je to zbytečné, jen se mi směje.

Vážný rozhovor

Budete se asi divit, ale mě už nudí i ty dovolené u moře. A stydím se za to. Co bych dala jako malá holka za to, abychom se s mámou a tátou slunili na pláži. Kdepak. Jezdilo se na Slapy, na chatu po dědovi. Kolikrát celý srpen pršelo, vzpomínám si, jak jsem zírala z okna na provázky vody a šedivou oblohu a říkala si: Tohle by se u moře stát nemohlo. Teď už mi připadá každá pláž stejná. Ať tam jedete autem přes noc anebo letíte pět hodin, všude najdete vlastně totéž. Nedávno jsem pozvala Martina na večeři, ale ve skutečnosti na vážný rozhovor, což on předem netušil. I když je to pro mě ponižující, položila jsem mu nůž na krk. Řekla jsem, že je mi třicet sedm let a pokládám za nutné, abychom se konečně začali snažit o miminko. Martin vůbec nechápal, o čem mluvím. Namítl, že on se na dítě ještě necítí, že je brzy a že to přeháním. A že nechápe, proč si kvůli tomu máme kazit večer. Začínám se bát, že až se za dva nebo tři roky rozhodne stát se konečně otcem, pro mne bude už pozdě.

Simona (37) z Kutné Hory

Článek je zařazen v: příběh, příběh čtenářky, svatba, láska
Reklama