zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
zpět

Horoskop pro Vás každý týden

Stačí vybrat znamení a zadat Váš email. Jednou týdně vám zašleme horoskop pro vaše znamení.
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat

Příběh Sylvy (30): Můj manžel byl násilník. Tak proč mi pořád chybí?

Příběh Sylvy (30): Můj manžel byl násilník. Tak proč mi pořád chybí?
Autor: iStock Příběh Sylvy (30): Můj manžel byl násilník. Tak proč mi pořád chybí?
anna kopečková , Vydáno: 10.01.2021
Život s ním byl peklo a já bych měla být vděčná za to, že je pryč a já si mohu konečně užívat života beze strachu. Není to ale zdaleka tak jednoduché, jak jsem si myslela.

reklama

Bylo mi 21 let, když jsem kráčela uličkou k oltáři, kde stál on. Bylo mu 29, byl v mých očích nejkrásnější a nejmilejší na celém světě a znamenal pro mě všechno. Přistoupila jsem k němu, políbila ho a zašeptala mu do ucha: „Jsem tvoje navždy.“

Když jsme tenkrát vycházeli z kostela už jako manželé, drželi jsme se za ruce a já byla plná optimismu a nadšení, aniž bych ještě tušila, co nám společná budoucnost přinese.

Později večer, když svatební veselí skončilo a my jsme se spolu ocitli sami v ložnici, mě poprvé znásilnil. Vím, co si myslíte. Všechny páry (nebo téměř všechny) mají sex o svatební noci. Jenže v našem případě nešlo o žádné manželské milování. Byl to boj, na jehož konci byl můj uspokojený manžel a já plná modřin a drápanců, schoulená v koutě.

A právě té noci jsem poprvé ochutnala budoucnost, která mě čekala. Tu, kterou jsem rozhodně nechtěla, jenže z ní nebylo úniku.

Všechno pod kontrolou

Asi se ptáte, proč jsem se svým mužem zůstala, když se ke mně tak choval. Je to dlouhý příběh a ti, kteří zažili domácí násilí, mě nejspíš pochopí. Bydleli jsme v jeho bytě, jezdili jsme jeho autem a já byla jeho žena a musela jsem poslouchat. Postupně dosáhl toho, že jsem na něm byla naprosto finančně závislá. Všechny účty měl pod kontrolou, z toho, co jsem každý měsíc vydělala, mi dával „kapesné“ a pečlivě kontroloval, za co jsem všechny peníze utratila. Každou nově pořízenou rtěnku nebo nové tričko jsem musela vysvětlovat, pokud mě kvůli tomu rovnou nezmlátil. Ale vždy to provedl šikovně tak, aby na mě nikdo nic nepoznal. Bála jsem se o svém soukromí komukoli svěřit. Kdyby to manžel zjistil, nejspíš by mě zabil. A taky jsem se styděla. Co kdyby mě ostatní odsoudili? Proč jsem si ho brala a proč s ním zůstávám? Zkrátka jsem nebyla schopná ho opustit.

Fyzické násilí je jen část toho, co se za zavřenými dveřmi může odehrávat

Domácí násilí: Facky a bití? Může toho být mnohem víc!

Odešel, ale radost se nedostavila

O osm let později, to už jsme bydleli ve společném bytě a měli spolu dvě děti, nás můj muž opustil. Odešel bez varování, k milence, se kterou mě už delší dobu podváděl. Pro mě a naše děti už nebylo v jeho životě dál místo. Měla bych se radovat. Násilník byl pryč, mohli jsme si konečně doma vydechnout, jenže to tak nebylo. Netušila jsem, že srdce vydrží tolik bolesti, a přesto pak dokáže truchlit. Nikdo v mém okolí tomu nerozuměl. „Je pryč,“ říkaly mi kamarádky. „Teď můžeš konečně žít! Už ti nemůže ublížit. Jeho odchod je to nejlepší, co tě mohlo potkat.“

A měly pravdu. Opravdu to bylo pro mě to nejlepší. Šílený život, který jsem vedla, skončil. Skončil tím ale také život, o kterém jsem snila kdysi, když jsme se brali. Je pravda, že mé naděje a sny o šťastném životě po boku mého muže vzaly zasvé už během svatební noci. To, co přišlo pak, ale bylo pro mě tak náročné, že jsem neměla vůbec čas trápit se tím, co jsem ztratila. Byla jsem příliš zaneprázdněná a vyčerpaná neustálým bojem a strachem.

Teď byl ale můj muž pryč a všechno na mě dopadlo. Byla ze mě opuštěná manželka, oběť znásilnění, svobodná matka dvou dětí bez otce. Byla jsem volná a svobodná. Ale co dál? Jak začít budovat nový život, který byl tak zničený? Můžu ještě potkat muže, který mě bude mít rád a bude na mě hodný? A můžu já ještě někdy věřit nějakému muži? 

Všechno to na mě dolehlo a já se sesypala. Přišla jsem o všechno, O vysněný život, iluze, přání, která se nikdy nenaplnila. Byla jsem osvobozená od svého násilnického manžela, ale stále jsem truchlila po muži, kterého jsem si kdysi brala. Uvědomovala jsem si, že teď je všechno mnohem lepší, ale mé srdce stále truchlilo a toužilo po tom, co ztratilo. Chtěla jsem manžela, který by mě miloval. Toužila jsem po otci, který by miloval své děti. Nic z toho jsem ale nedostala a všechno to strašně bolí. Vím, že bych tu měla být pro naše dvě děti, které mě potřebují. Ale připadám si jako pohřbená zaživa. Jsem ráda, že je pryč, ale vzal s sebou i všechny sny, které jsem kdy měla.

Sylva

Příběh Zuzany (38): Manžel pije. Bojím se ho opustit, protože máme děti

Příběh Zuzany: Manžel pije. Bojím se ho opustit, protože máme děti

reklama

Související témata: příběh , násilník , domácí násilí , rozpad manželství , násilnický manžel , tyran

reklama

Přečtěte si také

reklama