Příběh Veroniky (40): Dieta mi zničila dlouholeté manželství
Je mnoho věcí, které mohou zničit manželství. Nevěra, rozdílné názory, absence lásky... Ale že by se lidé rozešli proto, že jeden z nich zhubne a cítí se mnohem lépe?
Nikdy by mě nenapadlo, že se mnou je můj muž kvůli tomu, jak vypadám. Myslela jsem si, že je v tom něco hlubšího. Ale nejspíš jsem se spletla. Můj muž se totiž se mnou po 17 manželství rozešel, protože jsem zhubla. Prý už pro něj nejsem atraktivní.
Nikdy jsem nebyla moc štíhlá, taková holka „krev a mlíko". A po dvou dětech mi nějaká těhotenská kila ještě zůstala, takže jsem už byla hezky oplácaná. No, oplácaná, byla jsem opravdu tlustá, ručička na váze ukazovala neuvěřitelných 120 kg. Nebylo mi to samozřejmě vůbec příjemné, nevešla jsem se ani do opravdu velkých kalhot, oblečení mě škrtilo a všude mi všechno přetékalo. Nehledě na to, že velká nadváha s sebou nesla i různé zdravotní problémy. Zkoušela jsem s tím něco dělat už dřív, ale vždy se našel nějaký důvod, proč to nejde. Teď jsem se na sebe už naštvala a řekla si, že buď zhubnu teď, nebo nikdy. A opravdu se mi to během jednoho roku podařilo. Vzhledem k tomu, kolik jsem předtím vážila, to bylo hodně, ale ani pak jsem nebyla žádná vyzáblina. Stále jsem vážila 80 kg. I tak se ale některé části mého těla trochu změnily – některé se zpevnily, jiné zmenšily. A to se mému muži nelíbilo. Říkal mi, že nemám žádný zadek (ten jsem ale nikdy neměla), že mám stehna moc pevná a že mi chybí prsa. A korunoval to sdělením, že už se mnou nechce být.
Stát při sobě v dobrém i zlém?
Byla jsem v šoku. Vždycky jsem si myslela, že mě můj manžel miluje pro to, jaká jsem, ne jen kvůli tomu, jak vypadám. Mohl by mi něco takového říct, kdyby mě opravdu miloval? Snažila jsem se pochopit, proč se tak chová. Kdysi jsme si slíbili, že spolu budeme v dobrém i zlém, že se budeme vzájemně podporovat. A připadalo mi, že to tak opravdu je. Vždyť jsme spolu i vychovali dvě děti. Tak proč teď nestojí při mě a neraduje se z mého úspěchu? Neměl by být na mě hrdý? A pak mi došlo, že chyba není vůbec na mojí straně. Já jsem něco velkého dokázala a vím, že jsem udělala krok správným směrem. A on, místo aby se radoval se mnou a byl pyšný, že jsem to nevzdala a dokázala se s tím porvat, se cítí ohrožený a nejspíš i žárlí. To je ten problém, on ztrácí jistotu. Co kdybych zhubla natolik, že budu pro ostatní muže moc atraktivní? Co když si teď budu připadat moc sexy a krásná a nějaký muž si toho všimne? Snažila jsem se s ním o tom mluvit, ale bylo to úplně zbytečné a ještě se urazil. Od té doby spí v obývacím pokoji na gauči a nepromluvil se mnou ani slovo.
Mám zůstat, nebo odejít?
Dlouho jsem přemýšlela, co udělám. Probrečela jsem spoustu nocí. Mám od manžela odejít? Nemůžu přece někoho nutit, aby mě miloval. Já ho mám stále ráda, i když mě svým postojem velmi zaskočil. Nechci ale být už navěky slustá mamina, která se sice stydí na sebe podívat do zrcadla, ale hlavní je, že je její muž spokojený a má do čeho plácnout.
Veronika