Životní styl

23. října 2026 08:00

Tamara Fränzlová

Káťa (35): Přítel tvrdí, že s alkoholem nemá problém. Když téma otevřu, obrátí to proti mně

Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve svém vztahu přemýšlet nad tím, kolik toho partner vypije a v jaké náladě se večer vrátí domů. Svého přítele miluju, ale jeho pití mě začíná děsit. Nedá se s ním o tom bavit.

S přítelem jsme spolu pět let a dlouho jsem si myslela, že by to mohl být ten pravý. Prošli jsme si spolu už lecčím, ale vždycky jsme drželi při sobě a byli tu jeden pro druhého. Poslední měsíce je to ale jiné a začíná mi být doma nepříjemně. Nikdy totiž nevím, kolik toho Karel vypije a jestli nás zase čeká další večer v nepříjemné atmosféře.

Pivo doma patřilo vždycky, teď už je ho ale příliš

Už jsem si zvykla na to, že bez piva nedá ani ránu. Nikdy mi to divné nepřišlo, sama jsem z dost pivařské rodiny a první, co táta udělal po příchodu domů, bylo, že si otevřel pivo. Přítel to měl dost podobně. Jenže táta si dal většinou dvě piva a šel spát, zatímco Karel jich klidně vypije šest nebo sedm za večer, jenom u televize. Když se ho zeptám, jestli mu to nepřijde moc, akorát se naštve.

U táty jsem nikdy neměla pocit, že by se bez piva nedokázal obejít. Měl to spíš jako formu relaxu, ale u Karla je to jiné. Už jsme se kvůli tomu několikrát pohádali, protože nechci, aby se celý náš život točil jenom kolem alkoholu. Když mu řeknu, že mi to vadí, odpoví, že celá republika přece pije. To ale přece není důvod.

Přečtěte si také: Nenápadný příznak alkoholismu: Děláme to podvědomě, je to bludný kruh, varují experti

Kdykoli s tím začnu, dokáže se během vteřiny strašně rozčílit. Začne mi vyčítat, že ho pořád hlídám, že mu nevěřím a že zbytečně dělám problém z něčeho, co je podle něj běžné. Často raději mlčím, protože nemám sílu začínat další hádku. Pak mě ale mrzí, že jsem zase nic neřekla, a celé se to opakuje.

Vadí mi i to, že už sama dopředu počítám s tím, že si večer otevře pivo, a já husa mu ho ještě kupuju, aby neremcal, že doma nic není. Když jdeme někam na návštěvu, přemýšlím, kolik toho zase vypije, v jaké náladě se vrátíme domů a jestli neudělá další ostudu.

Na čtyři dny zmizel a ještě mi vyčetl, že přeháním

Naposledy si vyrazil s kluky „na jedno“, ale domů se nevrátil celé čtyři dny. Vůbec jsem netušila, kde je ani s kým. První večer jsem si říkala, že se někde zdržel a za chvíli přijde. Tak jsem mu psala a volala, ale buď mi to nezvedal, nebo mi to rovnou típnul.

Nakonec jsem obvolala všechny jeho kamarády a až třetí den zjistila, že je u jednoho z nich doma a vůbec o sobě neví. V tomhle stavu tam byl několik dní. Byla jsem neuvěřitelně naštvaná a nešlo mi do hlavy, jak může člověk, se kterým pět let žiju, prostě zmizet a nechat mě bez jediné zprávy.

Čtěte také: Občasné popíjení nebo skrytá závislost? Zkuste rychlý test, který odhalí váš vztah k alkoholu

Když se konečně objevil, čekala jsem alespoň nějaké vysvětlení nebo omluvu. Choval se ale, jako by se vlastně nic nestalo. Jakmile jsem se k tomu vrátila, začal se rozčilovat a nakonec mi řekl, že jsem hysterická a všechno zbytečně řeším. Ani se neomluvil za to, že jsem o něm čtyři dny nic nevěděla. Ještě jsem si tak vyslechla, že přeháním, přestože jsem měla celou dobu strach, jestli je vůbec v pořádku.

Pohádali jsme se tak, že jsem začala přemýšlet, jestli má vůbec cenu s ním zůstávat. Nedokázal pochopit, že jsem se o něj strašně bála. Vím, že si moje kamarádky klepou na čelo a nechápou, proč s ním zůstávám, ale záleží mi na něm.

Po té hádce jsme spolu skoro celý víkend nemluvili. Čekala jsem, jestli za mnou přijde a alespoň uzná, že nemůže na několik dní zmizet, ale ničeho takového jsem se nedočkala. Po víkendu se choval úplně normálně, jako by se vlastně nic nestalo. Sotva jsem se k tomu chtěla vrátit, jen protočil oči a řekl mi, že se v tom zase zbytečně vrtám. Když jsme se pak kvůli jeho pití pohádali znovu, nakonec se mi omluvil a slíbil, že už nebude tolik pít.

Pořád si vybavuju, jaké to mezi námi bylo na začátku. Karel uměl být pozorný, bylo mi s ním hrozně hezky a měla jsem pocit, že se na něj můžu spolehnout. Na tyhle chvíle myslím, když si říkám, že bych to ještě neměla vzdávat. Nechci zahodit pět let vztahu, ale čím dál častěji přemýšlím, jestli se něco změní, nebo jestli takhle budeme žít i za dalších pět let.

Momentálně mám v hlavě takový zmatek, že nevím, co dělat. Chci Karlovi věřit, ale bojím se, že jsou to zase jen další plané sliby. Pořád ho miluju a nechci se s ním rozejít. Nevím ale, jak s ním o jeho pití mluvit, aby se všechno znovu neobrátilo proti mně.

Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky

Zůstali byste s partnerem, který odmítá přiznat, že má problém s alkoholem?

Pití je v Česku tichý zabiják: Odborníci radí, jak poznat alkoholismus u blízkého člověka: