Kateřina Valentová: Svářečka, kterou nebavilo vařit

Kateřina Valentová je sváření oddaná a život bez svojí svářečky už si ani nedovede představit. Je jí 24 let a i když je na dílně teprve půldruhého roku, už je mezi svými kolegy váženou řemeslnicí. Díky své povaze svařuje velmi pečlivě, a tudíž dostává zakázky na těch nejjemnějších projektech.

Katka se narodila v Trutnově a v životě měla hned několik snů. Architektka, princezna-bojovnice Xena, nebo třeba kuchařka, na kterou se vyučila. Práce v kuchyni se jí líbila také proto, že její babička byla učiněná kulinářská mistryně, postupně ale zjistila, že než by se k řemeslu vůbec dostala, musela by velmi dlouho škrábat brambory – to se energické dívce s maturitním vysvědčením zrovna nechtělo. Najít práci v regionu nebylo jednoduché, a tak se zkusila ozvat na neobvyklý inzerát: Hledáme svářeče/ Vhodné i pro ženy/ Přijímáme bez zkušeností. Po 14denním kurzu Katka už najisto věděla, že sváření je pro ni jasná volba. Od roku 2013 pracuje v trutnovské firmě KASPER KOVO, s.r.o., kde je velmi spokojená. O povýšení vůbec nestojí, protože jako mistrová by seděla víc v kanceláři než operovala na dílně, kterou by prostě za nic na světě nevyměnila.

Katko, říká se, že trutnovský region je docela drsný. Jak se zde pohlíží na spojení žen a řemesla?

Myslím si, že spojení žen a řemesla není až tak neobvyklé, i když v našem regionu vykonávají ženy spíše řemesla jako je švadlena, kadeřnice a podobně. Co se týče spojení žen a mužského řemesla, to už tak obvyklé není. Pokud se ptáte na ženy a sváření, tak to je asi naprosto neobvyklé v každém regionu!

Pověz nám něco o svém dětství. Hrála sis raději s panenkami, nebo s vojáčky?

Mé dětství bylo krásné. Ano, hrála jsem si s panenkami i jinými hračkami pro holčičky, ale dokázala jsem se vydovádět i na klučičích věcech.Třeba jsem měla velmi ráda s bratry a taťkou jízdu na čtyřkolce, výrobu draků a pouštění modelářských letadel na louce.

Kde jsi studovala? Začala jsi pracovat hned po škole?

Studovala jsem v Trutnově na SOŠ a SOU Volanovská obor Kuchařka. Následně jsem šla na nástavbu, abych si udělala maturitu. Později jsem zjistila, že vaření není nic pro mě. Víte, moje babička byla vynikající kuchařka, ale jablko padlo trochu dál od stromu, než se původně zdálo. Navíc vypracovat se v tomto oboru není vůbec jednoduché. Hned po ukončení školy jsem tak nastoupila do Continentalu jako kontrolorka kvality.

Jak se z ženy stane svářečka? Přece jen jde spíše o „mužské“ povolání…

Podle mého názoru je hlavní nebát se netradičních povolání. Nejsem názoru, že ženy musejí vykonávat ženskou profesi a muži zase mužskou. V mém případě jsem narazila na inzerát, na který jsem zareagovala a přišla mi kladná odezva. Inzerát zněl:„Hledáme svářeče/ Vhodné i pro ženy/ Přijímáme bez zkušeností.“ Jistě bála jsem se, že mi to nepůjde a jestli budu stíhat, když jsem v tomto průmyslu neměla žádné zkušenosti, ale kdybych se měla bát všeho, asi bych v životě nic nezkusila. Teď jsem naprosto šťastná.

Umíš svářet, jsi celkově kutilský typ? Máš třeba domácí dílnu?

Myslím, že se mám stále co učit. Neříkám, že má práce je katastrofa, ale zdá se mi, že není tak perfektní, jak bych si přála. Na druhou stranu jsem od kolegů slyšela na mé sváry i chválu, a za to jsem moc ráda, protože se vážně snažím. Viděla jsem ale i hezčí. Kutilský typ nejsem a domácí dílnu nemám. Já totiž u ničeho moc dlouho nevydržím, chybí mi hlavně ta trpělivost. A vůbec, když mi to nejde, tak jde slušnost stranou!

Baví tě tvoje zaměstnání? Ráda pracuješ v mužském kolektivu? Co tě žene vpřed?

Práce mě baví hodně. Ano, s muži pracuji ráda. Jsou přátelští, veselí, je s nimi legrace.

Neměla jsi nebo nemáš problém s vnímáním okolí? Nemáš kvůli tomu třeba méně kamarádek?

Rozhodně ne. Samozřejmě se mě ptají, proč jsem si vybrala zrovna tohle povolání a jestli mi práce nevadí, když můžu dělat něco jiného. Ale opravdu mě podporují. Třeba mé kamarádky to zprvu překvapilo, ale pak pochopily, že v oboru chci něco dokázat, být dobrá, a tak to respektují. To víte, není to úplně voňavá, čistá práce, ale to mi nikdy nevadilo. Je to řemeslo, kde hlavní roli hraje člověk a ne stroj. A to mě baví.

Co na to kolegové, rodina nebo přítel?

Moje rodina i přítel mě velice podporují. Jsou pyšní, že jsem do toho vůbec šla a nebála se. Neodrazují mě a to se mi líbí, protože mám svou práci vážně ráda, ráda do ní chodím a hlavně: je to má volba a moje rozhodnutí.

Katce to sluší v pracovním i v civilu.

Jak vypadá tvůj typický pracovní den?

Na šatně se převléknu. Do práce jezdím brzo a tak stihnu i kávu. Před šestou hodinou si na stůl přichystám nářadí – majzlík, kladivo, šupleru, kuklu a rukavice, sprej proti kuličkám, zapnu a nastavím si svářečku a zapojím si brusku. Před svářením si pročtu svařovačku, což je nákres výrobku, a poté začnu svářet. Když mám výrobek hotový, zajdu k počítači, kde ho odepíšu a odvezu na další operaci, což většinou bývá na lakovnu, kde se nalakuje. Znovu zajdu za mistrem kvůli nové práci a takto to dělám dokola, než začnu uklízet box, protože mi končí směna.

Sváření se považuje za drsnou práci, bolí také někdy?

Když ti třeba spadne žhavá kulička do boty, nevíš, co máš dělat dřív. Tak to bolelo! Zmůžeš se jen na poskakování a nadávání. Taky jsem sáhla na čerstvý svár nebo dostala nakopnutí od brusky. Trochu jsem si o materiál i naštípla hlavu, když jsem se zvedala. Ale vše bylo jen díky mé nepozornosti.

Panebože, opravdu jsi nepřemýšlela o ničem jiném? Nebo alespoň nad tím, co bys dělala, kdyby nebylo sváření?

To je těžká otázka. V prvním zaměstnání jsem dělala kontrolorku, to mě bavilo, a tak bych se asi zaměřila na toto povolání nebo něco podobného.

Jaké jsou tvé záliby?

Ráda čtu historické knížky, hlavně o Anně Boleynové a Jindřichu VIII. – Tudorovci. Také mě baví rybaření, což beru zároveň jako relaxaci. Chodím na jógu, která mě velmi nadchla. Nakonec bych zmínila i povídání s přáteli u kávy a hraní stolních her.

Máš ráda tanec – nějaký konkrétní? Okamžitě nás totiž napadla slečna z Flashdance.

Tanec mám ráda. Ráda se dívám na taneční filmy nebo pořady. Já sama ráda tancuji, ale nic určitého. Dříve jsem tancovala hip-hop. Ano, film Flashdance jsem viděla. Zaznamenala jsem ale jeden malý rozdíl. Ta slečna, co tančí a zároveň sváří, sváří elektrodou, což je něco úplně jiného. Já svářím „COčkem!“

Co máš nejraději?

Moje nejoblíbenější zvíře je pes. Má největší neřest je sladké.

Proč ses zapojila do projektu „Ženy jinak. Jakože, cože?!“?

Abych byla upřímná, zpočátku jsem do projektu zapojená být nechtěla. Poté jsem o něm řekla rodině a ta byla naopak nadšená. Jak to tak u mě bývá, tak jsem si to ještě jednou pořádně promyslela a uvědomila jsem si, že to vlastně nemusí být tak špatné. Změnila jsem názor. Zalíbila se mi celková myšlenka projektu – netradiční spojení žen a různých rolí.

Mohlo by vás také zajímat: