Příběh Zdeny: Je mi 38 a stala jsem se babičkou
Tak mladá a už babička... Zdroj: iStock
Každý rodič by o pubertě svého potomka mohl vyprávět mnoho historek. Paní Zdena má „historku“ jednu, ale stojí za to – její dcera z ní v osmatřiceti udělala babičku...
Do osmé třídy s Martinou problémy nebyly, ale pak její puberta vypukla naplno a poslední rok na základce nám dávala zabrat. Že mě i manžela měla za blbce, pořád si s někým esemeskovala nebo se do mobilu hihňala, jsme brali jako normální puberťácké chování. Ale to, že se cpala hamburgery a zmrzlinou, což samozřejmě na její postavě bylo znát, už „normální“ nebylo. „Já to nechápu, jiný holky v jejím věku se začínají malovat, hlídají si váhu a chtějí vypadat jako modelky, ale naše slečna dělá pravý opak. Už teď má nejméně čtyři kila nadváhu.“
Honza odložil knihu a usmál se. „Když uvážíme, co všechno by Martina mohla vyvádět, tak její revolta jídlem zas tak strašná záležitost není, ne?“ Váhavě jsem přikývla, ale protože dcera měla část prázdnin strávit u manželovy matky, děsila jsem se, jak se vrátí vykrmená! V červenci dcera oslavila patnáctiny a když odjela k babičce, nevím, zda jsme si víc oddechli my, nebo ona.
Dlouho mi to nedocházelo
Tři týdny utekly jako voda a když manžel Martinu přivezl, byla na ní znát změna. Byla tajuplná, na veškeré dotazy odsekávala nebo nereagovala vůbec a navíc minimálně tři kila přibrala. „Klid, hlavně do ní kvůli její váze pořád nešij. Za pár dní odlétáme do Řecka a uvidíš, že díky plavání v moři i zdravé místní kuchyni pár kilo shodí,“ jako vždy se dcery zastával manžel. Dovolená na Rhodosu byla nádherná, ale o tom, že by Martina zhubla, nemohla být řeč.
Když prázdniny skončily a dcera nastoupila na gymnázium, byla jsem ráda, že život vjel do zaběhnutých kolejí. I když dcera na nové škole byla spokojená, o několik týdnů později se mi zdálo, že není ve své kůži – bývala často zasmušilá, unavená a podrážděná. Jenže na všechny moje dotazy, pokusy o debatu, vztekle odsekávala: „Ježíši, přestaň mě pořád pozorovat, připadám si jako nějaký exotický brouk!“
Přece nebudu teď babičkou
Když jsem ji ale jednou přistihla, že zvrací, odbýt jsem se už nedala. „Zítra s tebou půjdu k doktorovi, tohle už není legrace, mohla jsi v Řecku chytnout nějaký bacil.“ Dcera se na mě vyděšeně podívala a rozplakala se. Polekaně jsem ji objala. „Odpusť, nechtěla jsem tě vystrašit, určitě to nebude nic vážného.“ „Já myslím, že bude,“ špitla a mně se v hlavě rozezněly poplašné zvonky. „Proboha, Martino, snad tím nechceš říct, že... Ne, to není možný, přece jsi panna!“ Když zavrtěla hlavou, před očima se mi roztančila černá kola a já se rychle posadila. Sípavě jsem se zeptala: „S kým a kde?“ Po velkém váhání zašeptala: „Na táboře, ale kdo to byl, nikdy neřeknu. Mami, odpusť, tohle jsem vážně nechtěla!“
Hned druhý den jsem s dcerou zašla na gynekologii. Když ji lékař vyšetřil, zavolal mě do ordinace. „Bohužel, stejně jako mnoho jiných mladých děvčat i vaše dcera se bála přiznat pravdu a teď už je na cokoli pozdě. Vím, že to pro vás není lehké, ale věřte, že pro vaši dcerku je to ještě těžší. Pro ni je teď nejdůležitější klid, pochopení a láska. Jsem si jistý, že to zvládnete!“
Na chvíli mám dvě děti
Pan doktor měl pravdu – zvládli jsme to, ale nebylo to lehké. Nebudu popisovat nepříjemnosti, které kvůli těhotenství dcery samozřejmě nastaly, ani příšernou scénu, kterou manžel ztropil, ale které se už naštěstí dávno smějeme. Jsem moc vděčná za vstřícný přístup ředitelky a třídní učitelky na gymnáziu, které Martinu neodsoudily, a když přišel její „čas“, sestavily pro ni individuální učební plán, takže ve studiu mohla pokračovat.
Z manžela se v jednačtyřiceti stal pyšný děda, který vnučku příšerně rozmazluje a mně se v osmatřiceti splnil sen – na „chvíli“ mám druhé dítě, které už jsem po Martině mít nemohla. Ne, nehodlám dceři Lucinku „ukrást“, hrát si na její matku, jen se dceři snažím vytvořit podmínky, aby v klidu dostudovala a hlavně dospěla. Kdo je biologickým otcem vnučky nevíme a ani to vědět nechceme – pro nás to vůbec není důležité. Lucinka má kolem sebe moře lásky a jsem si jistá, že jednou do naší rodiny přibude muž, který ji i její maminku bude milovat stejně, jako obě naše holky milujeme my.
ZAJÍMÁTE NÁS! Prožili jste také nějaký zajímavý životní zvrat nebo příhodu? Svěřte se nám. Třeba se z vašeho příběhu poučí ostatní ženy. Sdělená bolest, poloviční bolest. Pište na mail: prima-zeny@iprima.cz s heslem Příběh. Na přání zachováme anonymitu. Děkujeme.
Mohlo by vás taky zajímat:
Autor článku
Kateřina Motlová
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
