Z deníku koučky: Jak překonat překážky?

V životě se nám často objevují překážky, které je nutné zdolat, abychom se dostali k vytouženému cíli. Někdy je těžké je zdolat. Situace se může zdát bezvýchodná a nás zaplaví pocit beznaděje. Jak vše překonat a zvítězit?

V životě musíme počítat s krizemi, které nás budou provázet. I přesto, že pracujeme na osobním rozvoji, tak krize přicházejí a nevyhneme se jim. Tak, jako v přírodě je odliv a příliv a tma a den, tak v životě je období štěstí a období krize. Jediné, co se změní, je náš přístup a vnímaní krize a případných potíží. Pak se nám může podařit překážky, které nám život přináší, zvládnout mnohem lépe a nakonec si z nich vzít i to podstatné pro další rozvoj. Člověk je tvor líný a pokud nemusí, tak na sobě nepracuje. K zamyšlení a změně života ho většinou dovede až nějaký životní zlom nebo neštěstí.

Když se nám v životě objeví selhání, máme pocit, že ke svému cíli nikdy nedojdeme. Naše myšlenky se z pozice vítěze mohou změnit do pozice oběti a následují už jen samé překážky a neúspěchy.

Když se všechno hroutí

V poslední době jsem musela překonat pár překážek a katastrof. Vše začalo tím,že se mi před dovolenou rozbil můj notebook. Odešel pevný disk a já přišla o hesla, fotky, a dokumenty. Koupila jsem si rychle nový notebook. Byl drahý a krásný, ale po dvou dnech jsem zjistila, že u něho nefungují USB vstupy. Notebook jsem odvezla do prodejny na reklamaci a odjela na dovolenou v domnění, že až se vrátím, bude notebook opraven. Na dovolené mi začalo stávkovat auto a na palubním počítači se objevil vzkaz: „motor do dílny“. Nejednalo se o upozornění na pravidelný servis, ale vadu v autě. Dovolenou jsem ukončila a auto odvezla do servisu, kde mám už opravy zaplacené a bylo dohodnuté, že mi po dovolené auto nastříkají ( vše už je předem zaplaceno - barva i práce). Pan automechanik, majitel autodílny, šel druhý den do nemocnice na pravidelnou kontrolu a už si ho tam nechali. Nyní čeká v nemocnici na operaci srdce.

„Notebook a data nemám, ale naštěstí mám externí disk, kam jsem před půlrokem stáhla všechna data,“ říkala jsem si sama sobě a uklidňovala se. Počítač potřebuji pro svoji práci a zatím jsem chodila s externím diskem a půjčovala si od kamarádek nebo syna jejich počítače, abych mohla napsat články. Po třech týdnech mi zavolali z opravy, že potřebují dovézt k notebooku nabíjecí kabel, který při reklamaci odmítli převzít, protože ho nepotřebují! Při předání slíbili, že nový notebook bude neprodleně opraven. Následný den jsem zjistila, že můj externí disk hlásí poruchu a poškození.

Nevěřila jsem vlastním očím!! To přeci není možné. Odešel mi starý notebook, dobře, to bych ještě pochopila. Byl starý a data se dlouho načítala. Pak si koupím nový kazový notebook, který je stále v opravně. Mezitím se mi rozbije auto a v servisu, kde mám už vše zaplaceno, onemocní vlastník autodílny. Data, fotky, dokumenty mám zálohované na externím disku, ale ten se následně také rozbije. V opravně mi sdělí skutečnost, že není jisté, zda data stáhnou, a dřív jak za týden to nebude, cena je od 3 do 30 tisíc. Poslední kapkou bylo, že se mi rozbil i telefon. Na pohled vypadal, že s ním nic není, ale nikdo se mi nedovolal a já jsem se nedovolala ani na záchranku. Prý to je už dva roky starý telefon a je nutné ho vyměnit, protože se to u tohoto typu telefonu stává a nikdo nepředpokládá, že si majitel nekoupí novější typ, který mezitím přijde na trh.

Všechno zlé je k něčemu dobré

Nemůžu pracovat, nemůžu si koupit nové auto, protože to staré nemohu prodat neopravené, nemám data a telefon funguje, jen když se mu chce. V opravně mi řekli, že je notebook stále u techniků a přesto, že to je 30 dní, tak se doba prodlužuje, protože jsem nabíjecí kabel dovezla až po třech týdnech. Nikoho nezajímá, že ho při převzetí reklamace nechtěli!! A to vše se mi stalo za jeden měsíc.

Přemýšlela jsem, co mi ta lekce říká. Když jsem se uklidnila, dospěla jsem k závěru, že bez notebooku mám najednou spousty volného času. Uvědomila jsem si, že mám prázdniny. Ten čas, který bych trávila u počítače, jsem trávila venku na sluníčku. Všechno potřebné jsem si vždy napsala na zapůjčeném počítači bez zdržování. Emailovou poštu jsem si mohla přečíst na IPadu. Srovnala jsem si priority a z oběti se stala opět vítězem. Řekla jsem si, že je vše v pořádku a užila si jedny z nejkrásnějších prázdnin. Dojela jsem si pro externí disk s tím, že data nechci za ty peníze stáhnout. Následně jsem dostala doporučení od bratra na jinou opravnu a zkusila se tam zastavit. Disk opravili do hodiny, za mnohem nižší cenu a nebylo potřeba data stahovat. S odvahou vítěze jsem se rozjela do prodejny, kde měli můj nový notebook na reklamaci a dožadovala se vrácení peněz ( což původně zamítli). Peníze mi vrátili a cestou domů mi volal kamarád, že má doma starší notebook, který mi daruje, až se vrátí z cest, což bude za pár dní. Můžu ho používat, než se rozhodnu koupit si nový. Auto už nepíše závadu na motoru. Telefon se umoudřil a už se nějaký den nezasekl. O nový si napíši Ježíškovi.

Jeden den jsem byla naprosto zoufalá, měla jsem pocit oběti a katastrofy se na mne stále hrnuly. Následně jsem se uklidnila a pracovala se svojí myslí a myšlenkami a vše se jako mávnutím kouzelného proutku obrátilo. Netvrdím, že se mi už žádné katastrofy nestanou, ale už vím, že když nepodlehnu strachu, panice, obavám, pocitu beznaděje a oběti, tak se řešení záhy objeví. Život je přece jenom krásný!!

Jak překonat překážky a nepropadnout beznaději?

V tomto stádiu je dobré nepropadat panice a zastavit se. Projít svoji motivaci k tomu, proč jsme selhali. Zda opravdu cíl je naším cílem a nejedná se o cíl, který chce po nás naše okolí. Ujistit se, že cíl jsme zvolili sami za sebe. Nepřidáváme se k mase lidí jen proto, že to je dnes moderní, nebo to dělá každý? Otázka „Jsem při plnění tohoto cíle opravdu sám/a/ sebou?“ je velice důležitá. Překážky se vám podaří zdolat, jen pokud budete sami sebou.

Popíráním vlastního já nic nezískáte. Než se rozhodnete překonat překážky vedoucí k vašemu cíli, zeptejte se, kdo jste a zda ten cíl je v souladu s vaší osobností. Když budujete nové návyky, mějte na paměti, že musejí být v souladu s tím, kdo jste. Někdo, kdo je poetická duše a inklinuje k umění, se ze dne na den nestane finančním poradcem. Když však takový člověk chce rozumět finančnictví a přijme sám sebe jako umělecky založeného člověka, může i ve finanční sféře najít něco kreativního a postupně bez překážek najít způsob, jak rozumět této oblasti. Důležité je vědět, kdo jsem a co umím a to použít k dosažení svého cíle.

Pro období, kdy se vám nedaří, je dobré mít motivační vzkaz. Když prožíváte chvíle, kdy jste šťastni a daří se vám, napište si sami sobě vzkaz. Nejlepším řešením je psaní si deníčku, ve kterém si můžete zpětně přečíst, jak jste určité krize a překážky v životě překonali. Uvědomit si tak, že to zase zvládnete. Když si nepíšete deník, můžete si napsat vzkaz pro chvíle nepohody. Vzkaz může být univerzální, můžete ho mít na nástěnce, počítači v telefonu. Musí však znít motivačně a pozitivně a být osobní. Tak, abyste věděli, že patří právě vám.

Změnit úhel pohledu je pro překonání překážek dalším velice důležitým pomocníkem. Svůj neúspěch sdělte někomu blízkému a poproste ho o jiný úhel pohledu, než je ten váš beznadějný. Musíte se však obrátit na někoho, kdo vnímá svět pozitivně, nejlépe na kouče.

Další možností je představit si svůj příběh jako film, který před vámi běží na plátně. Vy jste pouze divák a emocionálně se příběhu neúčastníte. Co byste poradil/a/ hlavní postavě ve vašem příběhu? Co je hlavním důvodem toho, že hlavní hrdina má v životě tyto překážky, že se mu /jí nedaří?

Sedněte si a napište si scénář vašeho příběhu i s plánem, jak má celá situace dopadnout. Přemýšlejte nad podrobnostmi a vizualizujte si zdárné překonání překážek bez ztrát. Položte si otázku „ Co pro to mohu udělat, aby vše dopadlo v můj prospěch?“ . A i přesto, že si třeba odpovíte „V SOUČASTNÉ DOBĚ NIC“, tak odpočívejte a jen vše pozorujte a cesta se před vámi objeví. Vždy je nějaké řešení.

Pokud to je nezbytné, přehodnoťte své cíle a svůj život. Přijměte změny, které vám život nabízí, jako možné řešení, které bude v konečném důsledku jen pro vaše dobro.

Přátelé, naučte se nevnímat život jako boj, protože se tím bojem stane! Vnímejte ho jako šanci na změnu a osobní rozvoj. Zkuste se řídit heslem: Každá krize je příležitost k růstu a to, co nás nezabije, nás posílí! Nečekejte od života jen rány, protože jinak budou přicházet. Čekejte radost, štěstí a když přijde neúspěch, tak se zastavte a zeptejte se „Co mi to říká? A žiji opravdu v souladu se sebou samým?“ Život je dar, i když vše není podle našich představ. Na to vždy myslete!

Přeji vám zvládnutí všech překážek bez zbytečných ztrát.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie