Z deníku koučky: K čemu je nám osobní rozvoj a sebepoznání?

Jak se k různým životním situacím staví koučka s dlouholetou praxí v oblasti psychologie a psychoterapie Šárka Vávrová? Nahlédněte do jejího zápisníčku!

V poslední době se setkáváme s tím, že se nás různé články ptají, kdo jsme? Jak se sami dobře známe? A jak pracujeme na svém osobním rozvoji. K čemu je to vše pro nás prospěšné? Dost často se nevyznáme v tom, proč reagujeme tak, jak reagujeme a proč nás pronásledují úzkostné stavy. Co znamená náš pláč a proč nyní cítíme radost. Naše reakce a stavy jsou pro nás tou velkou neznámou.

Pracovat na sebepoznání je vždy prospěšné a užitečné. Každý z nás potřebuje poznat sám sebe a proniknout k našim nejistotám, strachům, úzkostem, závislostem a stereotypům. Sebepoznání je vždy cestou vpřed. Pomáhá nám v našem seberozvoji. Kde začíná naše intuice a naopak ego je proces velice obtížný. Hledání sebe sama není totiž vůbec lehké. V mnoha případech se zabýváme těmi ostatními, protože poznání nás samotných je podstatně složitější. Zorientovat se v životě je dost obtížná věc, ale orientace v nás samých je pro někoho i nemožné.

Jednoduchá řešení nejsou vždy ta nejlepší

V současné době je trh zaplavený literaturou plnou pouček, které přináší návod na sebepoznání. Internet je plný odkazů a článků o seberozvoji a nabídka seminářů s tímto tématem je součástí každé vzdělávací společnosti. Sebepoznání a seberozvoj jsou v současné době velice populární. Zásobují nás nabídky koučinkových agentur, psychoterapeutů, psychologů, kartářek a duchovních průvodců, kteří nás oslovují denně. Poptávka je po všech různých směrech, které seberozvoj nabízejí.

Lidé vnímají svoji nepohodu, zklamání, úzkost a chtějí je začít řešit. Bez poptávky by nebyla tak široká nabídka. Někdy jsou nám však nabízena velice jednoduchá řešení. Většina z nás hledá metody a poučky, které jsou jednoduché a bezbolestné. Náš mozek je rezistentní vůči změnám, a tak se snažíme uvěřit jednoduchým technikám, kde za nás duchovní terapeut vše vyřeší tím, že vyčistí určitý blok, třeba pomocí kyvadla v minulém životě. Tento proces je pro nás jednoduchý a v případě dalších potíží terapeuta navštívíme znovu. Proces sebepoznání a osobního rozvoje však nikdy nemůže být tak jednoduchý, protože skrývá více faktorů, které nám naše pocity a emoce přinášejí.

Cesta seberozvoje není tou příjemnou vyšlapanou cestou, která nám nese pouze radost. Je to cesta plná kamínků a náhlých objevů, které mohou být i bolestivé. Především to je cesta dlouhodobá, plná intenzivní práce a stálého sebepoznání.

Módní záležitost

Na svém seberozvoji pracuji možná už dvacet let. Začalo to přečtením knihy od Louise L.Hay – Miluj svůj život a posléze studiem psychologie, psychoterapie a koučování. Od té doby se snažím změnit některé věci ve svém životě a stále se někam posouvat. Po absolvování psychoterapeutického a následně i koučovacího výcviku jsem práci na sobě samé věnovala podstatně více času. Četla jsem všechny možné články, účastnila se seminářů, kurzů, výcviků, webseminářů a četla mnoho knih. Mám nespočet diplomů o absolvování různých vzdělávacích a rozvojových technik, které mne stály mnoho peněz, ale na druhou stranu mi v mém poznání sama sebe velice pomohly. Seberozvoj je v součastné době velice módní záležitost. Každý kdo potřebuje něco prodat, nebo někoho na něco nalákat, se prezentuje seberozvojem.

Na facebooku je mnoho článků týkajících se rozvoje osobnosti. Skoro každý, koho potkám, se stal koučem. Nejvíce koučů jsem zaznamenala mezi managery v korporátních společnostech, kteří prošli syndromem vyhoření a rozhodli se teď radit ostatním, jak žít. Našli se i jiní koučové, kteří umí přes internet prodat svůj produkt za velké peníze, bez osobního setkání, pouze přes webovou kameru.

Únava z věčného seberozvoje

Nabídek je mnoho a já jsem z nich začala být unavená. Začínají mne iritovat všechny informace, kterými nás facebook a internet zásobují. Nejsem schopná už otevřít knihu, která obsahuje různé rady a poučky. Najednou mám pocit, že jediný můj seberozvoj je návrat k přírodě, ke svému přirozenému instinktu. Už mám dost rad, jak mám žít, co by pro mne bylo nejlepší a jaké ve svém životě dělám chyby. Jsem přesycená a přehlcená seberozvojem! Uvědomila jsem si, že se už roky hlídám, zda dělám věci správně a zda na sobě stále pracuji. Hlídám svůj mozek a své myšlenky.

Doby, kdy jsem byla vyprahlá a posedlá hledáním nových technik a rad, jak pracovat sama se sebou, jsou minulostí. Potřebuji odpočinek. Chci si přečíst dobrou zábavnou knihu, která nebude řešit jak používat mozek a nebude mi dávat rady, jaké otázky si mám pokládat před spaním. Chci se podívat na dobrý film, který nebude řešit smysl života. Přihlásila jsem se na psychoterapeutický výcvik, chci se vrátit k psychoterapii.

Koučování je výborná metoda, ale nesmí být zneužita. Přemýšlela jsem, zda netrpím „syndromem vyhoření“ ze své práce. Došlo mi, že nejsem unavená ze svých klientů a ze své práce. Naopak, moje práce mne naplňuje a já při ní pracuji nejen se svým klientem, ale i sama se sebou. Jsem přehlcená informacemi z informačních zdrojů. Z různých internetových rad, webinářů a video nahrávek, které mi naskakují na facebooku nebo přicházejí na e-mail.

Je čas si odpočinout a zaměřit se pouze na své pocity. Nechat přijít moudrost, která je uložena v každém z nás. Používat svoji intuici a dát jí prostor pro směřování mé další cesty. Za ty dlouhé roky jsem sesbírala mnoho pouček a technik a jistě jich vznikne mnoho dalších. V současné době jsem se rozhodla na čas zastavit svůj seberozvoj a pouze budu pozorovatel. Seberozvoj a sebepoznání jsou výborné a prospěšné a ten, kdo nezačal, by se tomu měl co nejdříve začít věnovat. Jen je někdy čas i na odpočinek od zkoumání, analyzování a pracování na sobě samé. Je čas jen žít a pozorovat, co přichází, a od toho se pak odvíjí další život. Stává se ze mě na čas pozorovatel a vím, že si to budu náležitě užívat!

V čem nám poznání sebe sama pomůže?

Může nám pomoci odhalit naše pochyby o nás samých. Pochybovat o sobě je přirozené. Vysoké nároky, které jsou na nás kladeny, přináší i velké pochybnosti. Tyto nároky jsou na nás kladeny v zaměstnání, v rodině, v životě, v mediích. Stále jsme konfrontováni s porovnáváním a srovnáváním se s ostatními.

Důležité je přestat se zaměřovat na ostatní a začít vnímat sami sebe a to tady a teď. Nahlédnout do našich pocitů a vyhledat počátky a podněty, které určité stavy vyvolávají. Změnit přístup k různým situacím a dokázat se na vše podívat s nadhledem. Uvědomit si sami sebe a především, co je nejdůležitější, přijmout sami sebe. Pochopit a poznat, kdo jsem já. S tím přichází i osvobození od přílišných nároků a od toho, co nás svazuje. Přestáváme být závislé bytosti a stáváme se svobodní.

Přátelé, důležité je uvědomění si, že v sebepoznání za nás tuto práci nikdo neudělá. Žádný jednoduchý přístup bez patřičné práce nebude efektivní. Musíme nejdříve poznat sami sebe a pak můžeme pomáhat ostatním. Metod na poznání je velké množství. Vyberte si pro vás tu nejzajímavější, která vás bude naplňovat a bavit co nejdelší čas. Na druhou stranu nezapomeňte, že někdy je čas na odpočinek a uvolnění. Jen tak být a nic neřešit, i to je součást seberozvoje.

Přeji vám tu nejpříjemnější cestu vaším sebepoznáním.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, Foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie