Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
Reklama

Z deníku koučky: Jsem ve vztahu, ale cítím se osamělá!

Jak se k různým životním situacím staví koučka s dlouholetou praxí v oblasti psychologie a psychoterapie Šárka Vávrová? Nahlédněte do jejího zápisníčku!
Vydáno: 08.08.2014
S úsměvem jde vše lépe
Autor: Robert Tichý pro časopis Moje psychologie S úsměvem jde vše lépe
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Žijeme v partnerství, a přesto cítíme osamělost. Kde je problém? Jak má vypadat blízkost ve vztahu, tak aby se jeden partner necítil osamocený a druhý měl dostatek prostoru pro svůj život? Co vyvolává pocit samoty ve vztahu? Každý prožíváme jiný pocit blízkosti a sdílení v partnerství. Co je hlavním měřítkem? Jak souvisí osamocení a nevěra?

Každý člověk má jinou vnitřní potřebu blízkosti partnera. Jeden bude v rámci partnerství vnímat blízkost svého partnera jako ohrožující jeho svobodu, a druhý bude naopak ve stejném vztahu vnímat pocit osamělosti. Kde se bere ten rozdíl?

Pocit osamělosti si můžeme nést z dětství, kdy došlo k separaci dítěte od matky, nebo láska matky byla nedostatečná. Izolace od rodičů je klíčová pro pocit osamělosti. Starý model a vzorec v nás zůstává a vše, co nám tuto situaci připomíná, se projevuje jako strach z osamocení. Tuto osamělost si přenášíme i do partnerských vztahů. Takový člověk si postaví silnou ochrannou zeď, kam se ten druhý nemůže dostat. Uzavře se ve své pevnosti a je pro partnery nepřístupný.

Práce na otvírání své pevnosti osamocení je jedinou možnou formou, jak se ze svého osamocení vyléčit. Na druhou stranu jsou partneři, kteří jsou zvyklí od dětství dostávat veškerou pozornost, neumějí sdílet, a uvrhnou tak zákonitě svého partnera do pocitu osamělosti.

Mám v partnerství tendenci mít svoji ochrannou zeď a nepustit partnera k sobě. Což dost často v tom druhém vyvolává pocit, že ho odmítám, a tak se nakonec z mých partnerů stávají muži, kteří na mě začnou žárlit. Je pro ně náročné rozpoznat, proč je k sobě nechci pustit a proč se nedokážu otevřít, a celou situaci vyhodnotí jako můj nezájem. Snažím se už delší dobu pracovat na svém otevření se mužům a postupuji malými krůčky. Před třemi lety jsem potkala muže, který dokáže, že v jeho přítomnosti jsem sama sebou. Neuzavírám se a jsem k němu otevřená. Získal si moji důvěru. Vlastně si uvědomuji, že jsem mu o sobě řekla tolik věcí, které jsem možná nikdy nikomu neřekla. 

Snad je to i tím, že mne vždy dokáže rozesmát, ví, co mám ráda a nikdy na to nezapomene. Když od něj dostanu dárek, tak vždy to je věc, o které jsem se možná jen jednou zmínila, že bych si ji přála. Ví přesně, co nemám ráda, a snaží se tomu vyhnout. Otvírá mi dveře, a to nejen u domu, ale i u auta. Když prší, tak vezme deštník a obejde auto k mým dveřím, abych nezmokla. Když přijdu unavená z práce, zeptá se „Drahá, co jsi dneska jedla? Nemáš hlad?“ Když vytočím jeho číslo, vždy se na druhé straně ozve sametovým hlasem „Ahoj, drahá“. Zná moji filozofii o životě a učí se být pozitivní a dívat se na vše i z jiného pohledu.

 Jsme jeden pro druhé učitel a žák. Pokud se stane, že mám svoji tmavou chvilku a propadnu pocitu paniky nebo negativnímu myšlení, vzpomene si na to, co jsem mu říkala, a vždy projeví nadhled a ukáže mi přínos celé situace.  Věří mi a často zdůrazňuje mé přednosti a to, jak jsem úžasná. Umí mě pohladit a obejmout. Asi má i negativní vlastnosti, ale ty jeho pozitivní jsou tak úžasné, že na ty negativní zapomínám. Věřím, že mi do života přišel za odměnu. Za moji usilovnou práci na sobě samé. Vždy mi říká, že nemá důvod dělat mi špatné věci, protože i já se k němu chovám hezky. Zrcadlí mi i věci, na kterých musím stále pracovat, ale především mi zrcadlí moji nalezenou sebelásku. Od té doby, co ho znám, věřím, že každá práce na sobě samé je velkým přínosem a vždy přijde i ta správná odměna. Není důležité, zda to je partner pro život nebo jen kamarád. Je důležité, že jsem ho potkala a nalezla cestu ze své pevnosti!

Jak vypadá dobrý vztah?

Správný vztah je především o sdílení, porozumění, společných aktivitách a zálibách, o komunikaci při rozhodování, podobných cílech a především hodnotách. Tyto společné činnosti musí ve vztahu přetrvat i po období zamilovanosti, kdy se snažíme začít žít společný život. S příchodem dítěte je situace složitější. Žena věnuje veškerý svůj volný čas starosti o dítě a muž se věnuje především své práci, aby zajistil ekonomickou stránku rodiny. Zde už může vzniknout propast, kterou si partneři neuvědomují a jeden od druhého se vzdalují.

Tuto skutečnost si uvědomí, až když už není co sdílet, chybí společné zážitky a společné cíle. Hodnoty partnerů se rozcházejí a komunikace probíhá pouze na úrovni kamarádů, kolegů a přátel. Partneři se odcizili natolik, že už ani jeden druhého nekritizují, což by jim v této situaci napomohlo k uvědomění si, co ten druhý prožívá. Vztah z vnější stránky vypadá jako idylický, ale vnitřně je naprosto vyhořelý. Nenaplněnost může pro jednoho partnera být tak fatální, že se už nesnaží najít to, co oba partnery spojovalo. A tak vedle sebe žijí dva spolubydlící a oba cítí vnitřní osamocení i přesto, že mají partnera a děti.

Jejich komunikace je pouze na praktické úrovni v souvislosti s dětmi a domovem. Pokud v této chvíli jeden z partnerů potká někoho, kdo se zajímá o jeho život, snaží se mu porozumět a naslouchá mu. Je pak těžké nepodlehnout a nezamilovat se. Druhý partner se může na základě této krize probudit a chtít vztah zachránit, bohužel, občas je to už pozdě.

Jak tomu včas předejít?

- plánovat s partnerem společnou budoucnost

- sdílet zážitky

- povídat si o svém životě

- tvořit své partnerství

- zajímat se o svého partnera a snažit se najít společné aktivity a zájmy

- reflektovat toho druhého a vzájemně se obohacovat o nové zkušenosti

- komunikovat, komunikovat a opět komunikovat

- tam, kde se cesty rozcházejí, najít společné řešení

- určit si den v týdnu, kdy budete s partnerem pouze vy dva

- sdělovat partnerovi, co nám chybí a že se cítíme osamoceni, ale nevyčítat

- věnovat čas i sobě a uvědomit si své potřeby, které poté můžeme sdělit i partnerovi

- nestahovat se sami do sebe, ale více se otevřít partnerovi

- najít zdroje nových možností v sobě samém a u svých přátel a nečekat jen na partnerovu výzvu

 

Pokud se cítíte osamoceni, hledejte cestu ven z této samoty. Nenechte vše dojít do krize, když už je pozdě něco řešit, a především snažte se najít cestu k sobě samé/mu. Když najdete cestu k tomu, proč se uzavíráte, najdete i klíč. A věřte, že ta odměna za to stojí!

Přeji vám plno krásných pocitů v partnerství plných sdílení a porozumění.

Vaše Šárka

 

Šárka Vávrová Foto: Robert Tichý pro časopis Moje psychologie

Šárka Vávrová, Foto: Robert Tichý pro časopis Moje psychologie

 

 

 

Článek je zařazen v: láska, vztah, manželství, partner, Deník koučky, Šárka Vávrová
Reklama