Z deníku koučky: Kam s dětmi na prázdniny?

Přicházejí prázdniny a děti potřebují mít o prázdninách program. Co s dětmi o prázdninách? Je lepší je dát k jejich prarodičům, nebo poslat na tábor? Jaký vymyslet program, aby byl pro děti přínosem?

Přicházejí prázdniny a pro mnoho rodičů to je doba, kdy musí své dítě někam umístit, protože nejsou-li sami pedagogové, kteří mají stejně jako děti dva měsíce prázdnin, tak je jejich dovolená omezená časově. Šestileté dítě nemůžeme nechat doma samotné, potřebuje někoho, kdo s ním bude trávit čas. U většího dítěte, například jedenáctiletého, je už možnost ponechat ho pár dní doma u počítače nebo televize. Přesto i tak to není dlouhodobá možnost. Můžeme tím zaplnit pár dní mezi tábory, ale celé prázdniny ani větší děti samy trávit nemohou.

U dědy a babičky

Jednou z variant je ponechat dítě s jeho prarodiči. Tento pobyt má svá negativa i pozitiva. Prarodiče jsou pro dítě velice důležití, a to především proto, že zprostředkují dětem nový pohled na svět, nabídnou jim moudrost stáří, svoji zkušenost, jsou méně důslední než rodiče. Děti si tak mohou vyzkoušet jednat i s jinými dospělými, než jsou jejich rodiče. Učí se toleranci a úctě ke starším lidem. Většinou děti své prarodiče milují, protože u nich mohou porušovat pravidla, které mají doma striktně nastavená. To je druhá stránka pobytu dětí u prarodičů. Dost často rodiče nechtějí dítě ponechat u svých rodičů, protože mají pocit, že jejich tolerance nezná hranic. U dědy a babičky jsou děti rozmazlovány a prarodiče slevují z nároků, které na ně mají přes rok rodiče. Není se však čeho obávat. Je vhodnější nechat prarodiče, aby si sami nastavili pravidla a nebojte se, oni se jistě o děti dobře postarají. Děti pak vnímají prázdniny u prarodičů jako dobrodružství, které ve svém věku potřebují prožívat.

Dětský tábor

Další možností je umístit dítě na tábor. Ten však není vhodný pro všechny děti. Některé na tábor odjíždějí s pláčem, ale vracejí se s úsměvem a nechce se jim zpět domů. Tábor může dítěti přinést nové zážitky, zvýšit sebevědomí, umožnit navázat nové kontakty a najít si nové kamarády, obohatit ho a zažít dobrodružství. Nejlepším řešením je, když dítě na tábor doprovází někdo z jeho kamarádů, spolužáků nebo sourozenců. Dítě se tak lépe a rychleji adaptuje. Přínos tábora je především v tom, že se zde děti učí samostatnosti, zažijí spoustu legrace, naučí se nové dovednosti. Pro většinu dětí je tábor nejoblíbenější aktivitou. Jsou však děti, které nejsou na táborové dobrodružství připravené. Většinou se jedná o introvertní děti s větší potřebou soukromí, pro které může být pobyt na táboře velice traumatizující. U dítěte, které se špatně socializuje a je uzavřené, je dobré zvážit, zda je pro něj tábor vhodné řešení.

Možností pro takové děti je příměstský tábor, kam dítě ráno dovezeme a odpoledne ho zase vyzvedneme. Není určitě vhodným řešením dítě nutit odjet na tábor, protože to může nevratně poškodit jeho dětskou duši. Je možné, že za rok, až bude starší, bude mít o tábor samo zájem.

Děti se často obávají být delší dobu bez rodičů. Mají strach z neznámého prostředí, z toho, že je ostatní děti nepřijmou. V takovém případě je dobré seznámit se s táborovým vedoucím a snažit se najít řešení, jak dítě zbavit strachu. Ujistěte dítě, že je vždy možnost se z tábora vrátit domů, aby celou situaci nebralo jako definitivní. To ho může více stresovat. Když bude vědět, že je i jiná možnost, nebude se tak obávat odjet a nakonec se může stát, že bude chtít absolvovat o prázdninách i více táborů.

Milovnice táborů

Moje dcera na tábory jezdí ráda a to už od útlého dětství. Na prvním táboře byla ve svých pěti letech a vyžádala si ho sama. Je to týdenní tábor, na který jezdí každý rok. Poprvé, když odjela na tábor se svojí sestřenicí, jsem celý týden nespala, protože jsem byla vyděšená z toho, že se jí bude stýskat a po pár dnech ji budu muset dovézt domů. Naštěstí můj bratr pomáhá každý rok tábor stěhovat, a tak jsem měla informace o tom, zda je moje dcera v pořádku. Celý týden jsem prožila ve stresu a když přišel den návratu, běžela jsem k autobusu přivítat dceru se slzami v očích. Ona vystoupila z autobusu skoro jako poslední a hned mi oznámila, že domů nechce a nejraději by se na tábor vrátila.

A tak to je každý rok. Už jsem si zvykla, že nemohu moc očekávat její radost, že mě vidí, protože se právě vyrovnává s tím, že musí zpět domů a opouští své kamarády. Po těch letech už to nesu statečně! Vyzkoušely jsme i příměstské tábory, ty se jí také zamlouvaly, ale raději si odjíždí z domova odpočinout. Letos jsem jí chtěla udělat radost a naplánovala prázdninové tábory. Domluvily jsme se, že bude absolvovat svůj tradiční týdenní tábor na začátku prázdnin, na přelomu měsíců července a srpna pojede na týdenní herecký tábor a v mezidobí si vybrala dva týdenní příměstské tábory – tenisový s angličtinou a adrenalinový tábor. Moje práce mi umožňuje vybrat si dovolenou tak, jak si já určím, a tak bych se svojí dcerou ráda trávila třeba celé prázdniny. Ona o to však nestojí. K babičce se jí moc nechce, řekne mi, že se tam nudí. Potřebuje k sobě partu dětí. Kdybych měla deset dětí, tak věřím, že bude moje dcera doma celé prázdniny.

Můj syn má však naprosto opačnou povahu. Celé prázdniny trávil u babičky na chalupě a na tábor jsem ho vlastně nikdy nepřemluvila odjet. Se školou byl na týdenním soustředění a po celou dobu pobytu mi volal, že se mu stýská a chce domů. Po tomto stresujícím zážitku jsem se ho už neodvážila nikdy nikam poslat! Je mi zcela jasné, že k celé situaci přispěl i fakt, že jsem prožívala separační úzkost, protože jsem na svém synovi byla závislá a on pouze zrcadlil moji závislost. S dcerou jsem na sobě pracovala a snažila se odpoutat natolik, abych neprožívala já ani ona úzkostné stavy. Zbavila jsem se strachů, obav a katastrofických scénářů, že se dceři na táboře něco špatného přihodí, a přála jsem jí, aby si tábor užila, což se mi opravdu podařilo. A ten rozdíl je znatelný!

Jak naplánovat dítěti prázdniny?

• Neplánujte dítěti prázdniny na minuty a hodiny. Ponechte dítěti volný prostor, aby se mohlo rozhodnout, jak chce prázdniny trávit. O prázdninách by dítě mělo mít zábavu, něco, na co se může těšit. Také nějaký výlet, který přinese dítěti změnu proti školnímu roku.

• Dítě na tábor pošlete až v případě, že je samostatné a nebojácné. Dítě, které se v noci bojí samo usnout v pokojíčku, bude těžko samo usínat ve stanu. Také musí dobře zvládat odloučení od svých blízkých. V případě, že chce domů, když ho necháte přespat u kamaráda, bude na táboře nešťastné.

• O tábor by mělo dítě vždy samo jevit zájem. Nenuťte ho, pokud se na to necítí.

• Vyzkoušejte nejdříve příměstské tábory, kde uvidíte, jak se dítě dokáže adaptovat a socializovat s ostatními dětmi.

• Nejdříve vyzkoušejte kratší dobu pobytu – jeden týden, a v případě, že zvládne jednotýdenní pobyt, můžete dítě poslat i na čtrnáct dnů.

• S dítětem si naplánujte o prázdninách společnou dovolenou. Tábor by neměl sloužit k tomu, abyste mohli odjet s partnerem sami na dovolenou. Dítě se tak bude cítit nemilované.

Prázdniny jsou dobou velkých dobrodružství. Vzpomeňte si sami na sebe, co vás na prázdninách bavilo a kde jste je rádi trávili. Snažte se své dítě pochopit a vytvořit mu radostné prázdniny, které ho budou opravdu obohacovat. Pokud máte více dětí, nemusejí být všechny stejné. Jedno dítě může být rádo v prostředí kamarádů a druhé zase bude raději u babičky a dědy. Myslete na to, aby děti byly o prázdninách především šťastné.

Přeji vám krásné prázdniny.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie