Z deníku koučky: Umím už říkat NE!

Někteří lidé se snaží ostatním za každou cenu vyhovět. Nezvládají vlastní život, ale neumí ostatní odmítnout. Pokud někoho odmítnou, mají pocit viny a výčitky. Je pro ně těžké vymezit si své hranice a ochránit svůj prostor. Jsou ostatním stále k dispozici. Většinou jsou vyčerpaní, unavení a dělají věci, které nechtějí. Neumí totiž říci slůvko NE!

Chovat se asertivně je pro některé lidi stále problém. Tito lidé si myslí, že odmítnout více práce přinese ostatním pocit, že jsou neschopní, líní, a tak raději vše splní i nad rámec svých povinností. Trpí pocitem viny, že druhým nepomohli. Mají neustálý strach a úzkost, že přijdou o práci, partnera, rodinu, přátele a příležitosti. Někteří lidé byli vychováni tak, že pokud odmítnou toho druhého, znamená to, že ho upřímně nemilují. Asertivní chování představuje pro některé lidi problém. Proto je dobré si ho často připomínat.

Desatero asertivního chování

1. Máte právo sami posuzovat své chování, myšlenky, emoce a nést za ně a za jejich důsledky odpovědnost. Nepodřizovat se názoru ostatních.

2. Máte právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující vaše chování. Není potřeba se stále za vše omlouvat a vysvětlovat. Není důležité, co si lidé okolo pomyslí. Je věcí volby, komu vysvětlení poskytnete.

3. Máte právo sami posoudit, zda a nakolik jste odpovědní za problémy druhých lidí. Neberte na sebe zodpovědnost za prožívání druhých.

4. Máte právo změnit svůj názor. Máte právo na změnu.

5. Máte právo dělat chyby a být za ně odpovědní. Chybami se člověk učí.

6. Máte právo říci: „Já nevím.“ Nevědět neznamená být hloupý.

7. Máte právo být nezávislí na dobré vůli ostatních.

8. Máte právo dělat nelogická rozhodnutí. Za to, co uděláte, jste zodpovědní pouze vy sami.

9. Máte právo říci: „Já ti nerozumím.“

10. Máte právo říci: „Je mi to jedno.“

Chce to čas

K dnešní zápisku do deníčku mě inspirovala návštěva léčitele. Být asertivní a říkat NE jsem se naučila už před mnoha lety. Musela jsem se to učit postupně. Nejdříve jsem se naučila odmítat různé nabídky telefonních společností a marketinkové nabídky. Následně jsem přešla na své klienty a v neposlední řadě i přátele. Rodina, děti a partner přišli na řadu jako poslední. Nebylo to jednoduché, to přiznávám. Byla jsem totiž naučená vždy každému vyhovět a pomoci. Bylo období, kdy jsem si z práce "vyrobila" žaludeční vředy a po večerech jsem řešila problémy svých kamarádek. Neměla jsem žádný soukromý život a žila životy těch ostatních, protože jsem vždy byla připravena každému vyhovět. Pak přišel syndrom vyhoření a bylo pro měo nezbytně nutné naučit se vytýčit hranice.

Asertivní chování už mi nedělá žádný problém. Když jsem se začala věnovat sebelásce, přišlo to tak nějak samo. Mít se ráda a žít život někoho jiného nejde úplně dohromady. V mé profesní rovině to byl jeden z významných posunů. Umím se tak odpoutat od problému klienta hned po sezení a navázat, až když se znovu kontaktujeme. Pokud bych to nedokázala, spěla bych k dalšímu syndromu vyhoření. Můj pocit, že musím zachránit svět, se totiž nezměnil, pouze se změnily moje priority a hranice. S nabídkami různých společností, které vám nabízejí své produkty přes telefon, se umím vypořádat rychle. Nečiní mi žádné potíže po první větě hovor ukončit slovy „děkuji za nabídku, ale nemám zájem, přeji hezký den“ a telefon položím. S prodejci prostřednictvím osobního kontaktu mi to jde také, ale ne vždy tak jednoduše.

40 minut utrpení

Poslední dva roky trpím zdravotním problémem s krví a nedávno se přidal i problém se štítnou žlázou, kdy jsem musela podstoupit lékařský zákrok. Snažím se problémy vyřešit přes psychosomatiku, ale vím, že to je jen jedna cesta. Tak jsem poprosila kolegyni z práce o kontakt na nějakého léčitele, s kterým má dobré zkušenosti a především to není dealer potravinových doplňků. Prošla jsem dříve různé léčitele a většina z nich mi vnutila jejich zaručené potravinové doplňky, které mě stály mnoho peněz a výsledek byl nulový. O jednom léčiteli věděla, a tak jsme se za ním společně vydaly do Mnichova Hradiště. Léčitel diagnostikoval moje zdravotní problémy, které jsem mu při příchodu sdělila. Pak mi srovnal energie a následně mi nabídl jeho produkty, které mi zaručeně pomohou. Věděla jsem, že si od něho nic nekoupím. Přípravků jsem doma měla nespočet a o žádný další jsem nestála. Problém však nastal ve chvíli, kdy jsem mu řekla NE! Začal mne manipulovat a jeho diagnóza se radikálně změnila. A já stále odmítala! Tak přitvrdil! Začal mi vyhrožovat vážnou nemocí a na moji odpověď, že doma mám přípravky na své problémy, odpověděl, že všechny přípravky, které se prodávají mimo jeho poradnu, jsou k ničemu, jediný správný přípravek je ten jeho za 580 Kč (jedna kúra) a následně další kúra za dalších 580 Kč. Stále jsem si stála na svém, že o přípravky nemám zájem. Tak použil i své vize do budoucnosti, kde prý dopadnu špatně, protože on to se mnou myslel dobře a já jsem ho neposlechla.

Mám skvělou intuici, kterou používám celý svůj život a nikdy mne nezklamala. Na začátku mi tvrdil, že mám určité schopnosti a mám poslouchat svoji intuici. Když jsem odmítla jeho přípravky, tak naprosto shodil moje schopnosti i intuici. Bylo to 40 minut utrpení. On na mě stále tlačil a snažil se mě všemožně zmanipulovat a vystrašit. Pokud bych nepracovala roky na své asertivitě a schopnosti odmítnout to, co nechci, tak by mě ten člověk zlomil. Jeho jednání bylo naprosto neprofesionální a už k němu nikdy nepůjdu. A to i přesto, že mě ubezpečoval, jak je úspěšný a žádaný, že léčí lidi z celého světa. Možná nějaké schopnosti má, ale tlak na to, aby lidé, kteří k němu přijdou, udělali přesně to, co chce on, je obrovský. Vyhrožovat někomu smrtelnou nemocí je ubohé, ale nejspíše to na lidi funguje. Já jsem však svoji zkoušku složila na výbornou. Měla jsem ze sebe velkou radost, protože jsem jeho tlaku nepodlehla. Má na tom však zásluhu i moje práce a odhalení jeho manipulace hned v počátcích léčení. Lidé, kteří nepracují v oblasti psychologie, mu mohou podlehnout velice lehce a následně si kupují jednu kůru za druhou. Nebudou přece riskovat, že vážně onemocní. Já však věřím v to, že to, co do vesmíru vysíláme, se nám vrací zpět!

Proč je důležité říkat NE?

• Ve vztahu je důležité umět si vyříkat, co chceme a naučit se i odmítat. Pomáhá to k fungování zdravého vztahu.

• Když přebíráme práci za druhé a ustupujeme jim, tak paradoxně bráníme jejich vývoji. Potvrzujeme tak jejich neschopnost, a to i přesto, že to tak nevnímají oni ani my.

• Nenecháváme tak například svoje děti dospět.

Jak se naučit říkat ne?

• Nejdříve se musíme naučit říkat ne sami sobě.

• Poté postupně nastavovat hranice sobě i druhým.

• Vyrovnávat se s pocity viny a obavami, že ten druhý se na nás bude zlobit nebo že tím něco ztratíme.

• Začněte trénovat nejdříve tam, kde se to nedotýká vašich osobních vazeb. Může to být odmítání vyplnění dotazníku, vyslechnutí marketingových nabídek nebo nabídka finančních poradců, které vás nezajímají, ale bojíte se je odmítnout. Teprve poté můžete začít s lidmi v práci, přáteli a v neposlední řadě i v partnerství.

• Když neumíme říkat NE, odpojujeme se tak sami od sebe, od toho, co nás baví a co nám přináší energii. Přichází tak únava, vyčerpání a například i syndrom vyhoření.

• Naučte se asertivní desatero (najdete ho na začátku článku) a snažte se ho plnit.

• Pracujte na sebelásce, zvýšení sebehodnoty a sebevědomí. Ten, kdo se má opravdu rád, ví, co chce a umí se za sebe postavit. A když si myslí NE, tak říká NE!

Vážení, dokázat vyjádřit svůj názor je umění, které vám pomáhá růst. Pokud neustále plníme přání druhých a neumíme vyjádřit svůj názor, potlačujeme a popíráme tak sami sebe a někde se to brzo musí projevit. Můžeme tak nekontrolovatelně vybuchnout nebo, v horším případě, se to projeví fyzicky, na těle. „Neříkejte ano, pokud cítíte ne!“

Přeji vám vždy snadné vyjádření svého názoru.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie