Pánové, tohle nám neříkejte, nebo budeme zlé!
Pánové, tohle nám neříkejte, nebo budeme zlé!
Určité věty jako by se stávaly smrtícími zbraněmi nebo bojovými otravnými látkami. Ženy se shodují na tom, že když slyší od mužů jistá „speciální“ prohlášení, chce se jim házet talíři nebo aspoň ječet tak, že by i Viktorka u splavu záviděla. Tak jestlipak už jste slyšely, dámy, některou z následujících moudrostí? A pokud ano, také vám díky ní začala vřít krev v žilách?
Co blázníš, vždyť je to jen kamarádka!
Co blázníš, vždyť je to jen kamarádka! Zdroj: Thinkstock
Tak tuto větu nenávidí snad všechny ženy na celém světě. Co přesně znamená slovo kamarádka, pronesené v této zlověstné souvislosti a s přihlédnutím k tomu, že zmíněná kamarádka je vysoká atraktivní blondýna s dlouhýma nohama a průzračně modrýma očima? A jakým způsobem se spolu ona a váš manžel asi kamarádí? Povídají si o fotbalu a o výbušné situaci na burze? Chodí spolu na jedno k výčepu jen tak na stojáka? Hrají spolu kulečník nebo co? Ať si kdo chce co chce říká, každá kamarádka je podezřelá.
Proč bych se měl ptát na cestu? Nejsem trouba!
Proč bych se měl ptát na cestu? Nejsem trouba! Zdroj: Thinkstock
Zeptat se na cestu znamená absolutní selhání, myšleno samozřejmě v mužském světě. Muž je přece obdařen excelentním smyslem pro orientaci, a ten nikdy nevypoví službu. Pokud náhodou vypoví, platí bod číslo jedna. A tak zoufale jezdíte po silnicích připomínajících polní cesty, pohybujete se v začarovaném kruhu, a když infarktově rudému řidiči navrhnete: „Zpomal, tamhle je nějaký děda, zeptáme se ho na cestu,“ naschvál šlápne na plyn a zavrčí: „Nejsem blbej, abych se ptal na cestu. Najdu ji sám.“ Což se možná i stane – po hodině beznadějného bloudění.
Hlavně nebuď hysterická!
Hlavně nebuď hysterická! Zdroj: Thinkstock
Úvodem je třeba poznamenat, že hysterie je porucha osobnosti a mylně jsou s ní spojovány jen ženy, neboť hysteričtí mohou být i muži. Dále je nezbytné říci, že věta: „Prosím tě, nebuď hysterická!“ bývá ve většině případů určena ženám, jejichž rozpoložení nemá se skutečnou hysterií zhola nic společného. No jen si představte, že váš drahoušek přichází domů o půl třetí ráno. Když se mu konečně podaří odemknout, upadne v předsíni na vázu s květinami, válí se mezi střepy, a když si všimne, že jste se na něho přišla podívat, pronese tuto větu. Ve skutečnosti si plete hysterii se spravedlivým rozhořčením.
Určitě si chceš vzít tyhle šaty?
Určitě si chceš vzít tyhle šaty? Zdroj: Thinkstock
Chystáte se na důležitý společenský večer, ať už se jedná o posezení s přáteli, rodinnou oslavu, významnou firemní akci či návštěvu divadla. Horečně se vypravujete. Už dávno jste se rozhodla, které šaty si obléknete, a bylo to složité rozhodování, neboť v tento večer potřebujete zazářit. Cítíte se jako víla – nádherný účes, nejlepší šaty, kouzelná bižuterie, střevíčky na podpatku. Významně se projdete před manželem, který se právě souká do saka. Čekáte pochvalu. On na vás bezvýrazně pohlédne a poznamená něco jako: „Hm. Dobrý. Hele, a nechceš si vzít radši ty modrý?“ Zabila byste ho! Zaječíte: „To jako že v těchhle jsem tlustá nebo co?“ Večer je zkažený, i když ještě nezačal.
Jdu s Pepou na pivo, přijdu za hodinu a půl...
Jdu s Pepou na pivo, přijdu na hodinu a půl... Zdroj: Thinkstock
Vždycky jste obdivovala pravdomluvné, svědomité, spolehlivé lidi. Možná jsou už jenom v čítankách nebo v knihách o Rychlých šípech, ale obdivuhodní rozhodně jsou. Potřebujete si svého partnera vážit, vzhlížet k němu. Když tedy odchází s přítelem Pepou (který na vás bohužel nepůsobí dobrým dojmem) do restaurace ve dvacet nula nula, měl by se vrátit ve dvacet jedna třicet. Nemůžete se na nic soustředit, film v televizi vás nebaví, sledujete jen situaci na nástěnných hodinách. Před půlnocí odcházíte spát s tím, že ten bídák asi nezná hodiny, nebo co!
Eva Michorová