29. ledna 2021 04:50
Martina ČerňanskáPavla (29): Lékaři mi diagnostikovali rakovinu a já díky ní našla lásku
Pavla (29): Lékaři mi diagnostikovali rakovinu a já díky ní našla lásku Zdroj: thinkstock.com
Všechno zlé je pro něco dobré, říkávala moje babička a já teď konečně vím, že tato říkanka se opravdu zakládá na pravdě. Rakovinu jsem porazila a díky ní jsem konečně natrefila na lásku mého života.
Stres je zloděj toho nejcennějšího, co máme: našeho zdraví!
V práci jsem se mohla přetrhnout, abych mohla zaplatit dluhy, které nasekal můj dnes už exmanžel. S malou Klárkou jsem zůstala sama, a tak jsem se musela otáčet. Málo jsem spala, věčně jsem žila ve stresu, zda vyjdeme do další výplaty a jestli mi kvůli splátkám zůstane na čokoládku pro malou. Ano, přesně tak špatně jsem na tom byla. Musela jsem se rozhodovat, co koupím, protože peníze se rozkutálely obratem ruky.
Aby toho nebylo málo, jednoho sobotního večera jsem si během koupele nahmatala na prsu menší bulku, která mě vystrašila, ale díky existenčním problémům jsem na ni zase rychle zapomněla. Nakonec jsem se rozhodla říct rodičům pravdu a požádat je o pomoc. Klárku zčásti hlídala moje maminka, do školky chodívala jenom na pár hodin, aby nebyla odtržena od kolektivu a já navíc něco ušetřila. Svůj byt jsem se rozhodla pronajmout a s malou jsem se nastěhovala k našim, než pomine to nejhorší.
Tvrdé procitnutí do reality
V tu chvíli jsem rázem ožila, našla jsem ve svém životě trochu čiré radosti a pořádně si oddychla. Jenomže moje bulka dál spokojeně narůstala, a to celkem rychle. Jakmile jsem si na ni opět vzpomněla, neváhala jsem a vyrazila k lékaři a pak už to jelo. Vyšetření, soucitné pohledy lékařů a jasný verdikt. Máte rakovinu prsu. A hromada rádoby uklidňujících řečí, že jsem mladá a nádor není tak rozsáhlý, i když jsem měla přijít dřív. Byla jsem na dně. Nechtěla jsem nic, ale někde vzadu jsem věděla, že musím udělat všechno. Pro Klárku, pro sebe a také kvůli mým rodičům.
Když jsem vešla do čekárny, sedělo tam dalších nespočet žen se stejným osudem a bolestnou diagnózou. Ve tvářích měly vepsaný strach, nechuť žít a zoufalou bezmoc. Vlivem emočního vypětí působily sklesle a tím víc nemocně. Zato já jsem si dala záležet na tom, jak vypadám. Lehce jsem se nalíčila, vyfoukala si vlasy (dokud je mám, jsem se je rozhodla milovat a hýčkat) a oblékla si svůj oblíbený fialový kostýmek. Rozhodla jsem se se svojí nemocí bojovat a za žádných okolností jsem jí nechtěla podlehnout.
Můj ošetřující lékař na onkologii byl spásou, kterou jsem potřebovala jako sůl. Milý, sympatický, vypadal jako hrdina a pro mě po celou tu dobu hrdinou byl. Přistupoval ke mně tak, jak jsem potřebovala. Nelitoval mě jako většina ostatních, uměl podpořit a hlavně se na mě jeho oči dívaly tak nějak zvláštně. Plnila jsem všechna jeho doporučení, snažila se žít v klidu, v souladu s přírodou a netrápit se tím, co by bylo s Klárkou, kdybych zavřela oči už napořád. Podstoupila jsem chemoterapii, kterou jsem zvládala těžce. Vlasy jsem ztrácela, jako jemná pírka padlého anděla poletovaly všude kolem, obočí se vytrácelo a řasy jsem najednou neměla žádné. Nic ale nebylo důležité jako to, abych se netrápila a tím si urychlila cestu do pekla. Sama nevím, kde se ve mně vzala ta odvaha, odhodlání a maximální nasazení.
Nezvaná a nečekaná společnice všedních dní – láska!!!
Když jsem do nemocnice nastoupila, abych si nechala odstranit v té době už mininádor, navštívil mě ten večer Daniel, můj lékař, a mně poskočilo srdce. Jakmile se naše zraky potkaly, měla jsem pocit, že to jeho je na tom úplně stejně. A taky že bylo! Beze slov mě políbil a má ústa jeho projev lásky přijala s vervou, v náruči jsme seděli na nemocničním lůžku a líbali se jako puberťáci. Vyznal mi své city a mně začalo docházet, proč se choval tak krásně, se zájmem a pokaždé jako gentleman.
Teď když vám do redakce píšu svůj příběh, mám oči plné slz dojetí a zároveň neuvěřitelného štěstí. Před týdnem jsem dostala výsledky s jasným poselstvím. Jsem zcela zdráva a po boku mám nejenom skvělého lékaře a specialistu na tu mrchu, co mi chtěla ukrást to nejdůležitější, co všichni máme – život. Ale také muže, který miluje jak mě, tak moji Klárku, jako by byla jeho.
Dlouhou dobu jsem přemýšlela, zda mám svůj příběh na vašem webu zveřejnit, ale nakonec jsem se k tomu rozhoupala.
„Pokud jste dnes, včera, nebo před několika dny zjistila, že máte nádor, začněte bojovat, neztrácejte víru a hlavně neodmítejte léčbu a spolupracujte. Naděje existuje, a to pouze v případě, že si ji sama nezakážete,“ uzavírá své vyprávění brunetka, která je plná odhodlání poprat se se životem i bez ohledu na to, co sebou další zítřky v pořadí přinesou.
Pavla z Kroměříže
Autor článku
Martina Čerňanská
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
