Sex a partnerství: Není důležité zvítězit, ale domluvit se, říká koučka

Jak dominantní roli hraje v partnerských vztazích sex?

Neřekla bych, že jde o dominantní roli. Vždy záleží na přístupu obou partnerů k sexu. Zdůrazňuji obou partnerů, protože nejčastěji dochází k nedorozumění ve chvíli, kdy se představa partnerů o kvalitě a intenzitě sexu rozchází. Sex ale samozřejmě ve vztahu hraje důležitou roli. U mužů obvykle tu zásadnější, i proto, že muži mají tendenci partnerská nedorozumění řešit sexem. Muži často neumí přijít s tím, že se omlouvají, oni partnerský konflikt řeší v „posteli“, tam se podle nich vše srovná. Ženy ale takto nefungují, mají v konfliktních situacích tendenci muže trestat, například odepíráním sexu.

Možná vcelku pochopitelně. Ženy jsou naštvané a nemají na to náladu.

Jenomže muži mají tendenci odepírání sexu podprahově vnímat jako nedostatek lásky od matky a trpí. A některé ženy to dobře vědí. Takže konflikt se tím neřeší, ale naopak prohlubuje.

Rada?

Komunikace, komunikace, komunikace. Ta je základem každého vztahu, i toho partnerského. Ženy by měly přestat naznačovat a problémy pojmenovávat. Jednoduše říci, co chci a co se mi nelíbí. A muži by měli chvíli naslouchat. Například žena partnerovi řekne: „Miláčku, jsem po naší hádce zraněná, nedělá mi to dobře, promiň.“ Muž to kupodivu pochopí. Ženám ve své terapeutické praxi radím: „Buďte jasné a srozumitelné, řekněte si, co chcete.“

Ale muži prý mají rádi tajemství. Když budeme jasné a srozumitelné, čím je budeme přitahovat?

Tajemstvím. Účelem jasnosti a srozumitelnosti není říci na sebe všechno. Jasné a srozumitelné buďme v tom jednom konkrétním konfliktním případě. Mužům neříkejme víc, než je třeba, my nežijeme jejich život, ale svůj. Dobrý vztah je, když žena je jako voda v sítu. Voda se zde chvíli udrží, zůstává, ale za chvíli mizí. Čím více se muži a jeho životu věnujete, tím více je vody v sítu a vztahu to neprospívá. Opakuji, nežijeme život muže, ale ten svůj.

Obecně se traduje, že muži jsou na sex zaměření více než ženy. Je to tak?

Existují výjimky. Záleží na tom, kolik máme v sobě namícháno mužské a ženské energie, na výchově, jednání žen či mužů v našem dětství, jejich rolích v našem životě. Partnerství rovná se výchova. Jak s námi jednali v rodině v dětství, jak nás vychovávali, takovou máme tendenci se projevovat v partnerství, a tedy i v sexu. Ale obecně 99 % mužů je zaměřených na sex – v různých podobách a intenzitách.

Jak se díváte na role žen a mužů v současném partnerství?

Nemyslím si, že by se ženy a muži po emocionální stránce nějak zásadně lišili od našich předků. Lásku, nenávist, žárlivost… cítíme stejně jako naše babičky a prababičky, ale jinak s ní zacházíme…

... nebo s ní neumíme zacházet?

Ano, nebo s ní neumíme zacházet. Nejsme si jisté svou vlastní rolí. Trend emancipace ve smyslu soběstačnosti vede k tomu, že ženy, aby uspěly, musejí používat mužské praktiky. Svět „ostrých loktů“. Ale to je svět mužské agrese a ženy v něm chtějí uspět. Tím si ukrajují z vlastní role, z role ženy jako intuitivní „velekněžky“, která je nám, ženám, biologicky dána. V mužské roli se cítíme nejistě a vlastně i nešťastně.

Co s tím?

Ženy by měly přemýšlet o své emancipaci. Měly by si uvědomit, že jejich svět není boj, ale spolupráce, že je jedno, kdo je u moci a kdo vítězí (muž, nebo žena), ale že smyslem partnerství je vzájemné doplňování. Není důležité zvítězit, je důležité s tím druhým vyjít, a to naše babičky věděly velmi dobře.

Takže zase komunikace?

Ano, komunikace. Není důležité zvítězit, ale domluvit se. Nezapomínejte, že ženská agrese (a ta existuje a je někdy více devastující než ta mužská) vyvolává mužskou agresi. A je tu nazpět konflikt jako řemen. Doporučení zní úplně banálně – po odeznění největších emocí si s partnerem sednout a rozdělit si role, konkrétně: kdo se bude starat o peníze, kdo o zahradu, kdo bude vyzvedávat děti ze školy… partnerství potažmo manželství je velmi praktická instituce a my k ní musíme i prakticky přistupovat, aby dobře fungovalo.

A kde je ta romantika?

I na té se dá domluvit. Vždyť s partnerem si můžete říci, že například jednou za čtrnáct dnů spolu někam vyrazíte sami, zdůrazňuji sami bez dětí, a budete se věnovat jen sobě, vy jste partneři.

To znamená, že děti k romantickým představám o životě nepatří?

Jasně, že patří, ale muž a žena jsou partneři a mají nějaký čas trávit jen spolu. To vztah posiluje a dokáže ho vrátit i na jeho romantický počátek.

A takhle se dá domlouvat o sexu?

Samozřejmě, že ano. Hlavně se domluvte, jakkoliv, ale domluvte. Nenaznačujte, nedoufejte, že vás muž pochopí, že vycítí, co chcete, ale řekněte mu to. Věřte, bude rád.