Z deníku koučky: Jak správně chválit a jak přijímat pochvalu

Ne každý umí chválit a ne každý umí lichotku nebo chválu přijmout. Přesto vyvolat v tom druhém dobrý pocit je důležitou součástí našeho života a to nejen partnerského. Dobře zvolená slova pochvaly nás motivují a přinášejí pocit uspokojení jak tomu, koho chválíme, tak nám, protože pochvala se dost často brzy vrací zpět. Pochvala je také důležitým prostředkem pro partnerský život a může naše partnerství více upevnit. Lichocení je i přirozenou součástí společenské konverzace.

Jak umíme chválit a přijímat pochvalu, závisí z velké části na tom, v jakém prostředí jsme vyrůstali a jaké modely nám předali naše rodiče. V případě, že převažovala pochvala nad kritikou, je pro nás mnohem jednodušší přijímat pochvalu nebo někoho přirozeně chválit bez postranních úmyslů. Většina z nás však neumí ty druhé pochválit, protože nás to doma nenaučili. Vše, co jsme udělali, bylo ve většině rodin zcela samozřejmé. A v mnoha případech naopak v rodinách byla na prvním místě kritika, která měla motivovat k lepším výkonům. Ve škole nás učili hledat na sobě spíše chyby, než to, co je na nás hodné ocenění. Tím jsme se nenaučili chválit.

Závislost na pochvale

V případě, že jsme nebyli v dětství chváleni, může se pro nás pochvala stát drogou. Vnitřní nejistota potřebuje ujištění, že něco umíme a jsme hodni ocenění. Takoví lidé se můžou pro ostatní rozdat, protože každé ocenění jim pomáhá utišit vnitřního kritika, který říká, že nejsou dost dobří. Upřednostňují tak všechny ostatní a vše ostatní sami před sebou, vyhovují všem požadavkům okolí a žijí tak v určité závislosti na pochvale od okolí.

Přirozené chválení totiž umí jen člověk, který dokáže pochválit sám sebe. V případě, že máme dostatek sebelásky a umíme nejdříve pochválit sami sebe, přijde nám zcela přirozené chválit i ostatní. Jenže většina z nás nejen neumí chválit, ale také neumí přijímat chválu. Mnoho lidí se v dnešní době při slovech chvály a lichocení cítí nekomfortně. Dokonce se i červenají a uhýbají pohledem. Pochvala je forma zpětné vazby, která je nezbytná k naší socializaci. Měli bychom tyto zpětné vazby dostávat od raného dětství v rodině, v kroužcích a především i ve škole a to nejen formou známky, ale i pochvalných slov.

Už se umím pochválit

Jako dítě si nepamatuji, že by mě někdo chválil. Moji rodiče to neuměli, nikdy jsem u nich neslyšela, že by uměli chválit i sami sebe. Vždy jsem žila v pocitu, že nejsem dost dobrá a můj vnitřní kritik mi to uměl moc dobře potvrdit. Když jsem slyšela první komplimenty a zamiloval se do mě můj první kluk, byla jsem šokovaná, že má zájem právě o mě. Vždyť vše dělám špatně a není důvod mě chválit. Možná proto jsem v období dospívání nebyla nikdy pořádně zamilovaná. Vždy jsme si myslela, že kluci to se mnou nemyslí upřímně.

Můj manžel na tom byl ve své rodině stejně, vzájemně jsme si zrcadlili svůj vnitřní stav nízké sebedůvěry s převažujícím vnitřním kritikem. Po rozvodu jsem pochopila, že mohu žít i jiný život a také to, že vše vychází z mého vnitřního přesvědčení. Učila jsem se to jako dospělá a trvalo mi určitý čas, než jsem dokázala pochválit sama sebe.

Přijímat komplimenty a chválu pro mě byl také velký problém a z počátku jsem to těm lidem ani nevěřila. V současnosti mi to už jde skvěle a když mám pocit, že mě nikdo dlouho nepochválil, tak si o tu pochvalu řeknu sama. S prací na své sebedůvěře a sebevědomí jsem se naučila i sama sebe pochválit. Dnes mi to přijde jako přirozená součást mého života. Netvrdím, že jsem se zcela vzdala svého vnitřního kritika, to se mi ještě nepodařilo, přesto umím sama sebe ocenit pochvalou. Přijetí komplimentu a pochvaly je totiž první krůček k pevnému sebevědomí, a umět se i pochválit je už o další krůček dál.

Jak má vypadat správná pochvala?

• Je to taková pochvala, kdy dostáváme informaci o tom, v čem jsme dobří, a která nás motivuje k dalším výkonům. Umožní nám tak podívat se sami na sebe a uvědomit si, v čem je náš potenciál.

• Pochvala by měla být co nejvíce konkrétní. V případě, že chcete pochválit své dítě, nepoužívejte obecné pochvaly typu „jsi šikovná“, ale snažte se být konkrétní a pochvalte dítě za to, co opravdu udělalo.

• Nebojte se u pochvaly mluvit o svých pocitech, které vám daly důvod, proč druhého pochválit.

• Pochvala má být upřímná, ne spojená s motivem něco získat nebo mít z toho prospěch. Proto bychom měli lichotit v případě, že to tak cítíme. Lhaní nám přinese spíše potíže než užitek.

• Když chválíte, nepřehánějte, nesnažte se mluvit v superlativech, které celou situaci nadhodnocují. Mluvte na rovinu a přímo o tom, co chcete ocenit.

• Pochvala má potěšit a motivovat. Dobře zvolená slova pohladí, dodají uznání a obdiv a přinesou druhému pocit uspokojení.

• Při pochvale nebuďte negativní a ironičtí. Mluvte od srdce.

• V partnerství se nebojte k pochvale také připojit objetí, pohlazení nebo dotek. U ostatních připojte úsměv.

Jak přijímat pochvalu?

• Při pochvale neklopte zrak a snažte si uvědomit si, že je pochvala zcela přirozená součást vašeho života. Stejně tak, jako když za dobře odvedenou práci dostanete zaplaceno. Za pochvalu poděkujte a berte ji jako motivaci k dalším výkonům.

• Pro člověka, který se umí přijmout, je pochvala zpětná vazba jeho samého. Je to příjemné ocenění jeho činnosti.

• Nevyhýbejte se pochvalám a netvařte se zbytečně skromně. Naopak, pochvalu přijměte a poděkujte za ni.

• Nepochybujte o slovech druhého člověka a nevyvracejte mu je. Přílišná skromnost zde není na místě.

Máte-li problém s tím pochvalu vyslovit nebo ji přijmout, je čas začít zkoumat, proč tomu tak je. V případě, že najdete příčinu a odstraníte ji, zažijete mnohem zábavnější a uspokojivější život.

Vážení, správná pochvala motivuje a přináší radost tomu druhému. Navíc se vám brzy vrátí zpět. V partnerství za čas zjistíte, že ten druhý je k vám vstřícnější a snaží se vám více vyhovět. Můžete se jako partneři vzájemně podpořit. A dáváte tak svému partnerovi najevo, že ho máme rádi. Chválou by se nemělo šetřit, protože té není nikdy dost!!

Přeji vám co možná nejvíce chvály a lichotek.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, Foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie