Masturbace patří zcela jistě k nejstarším sexuálním praktikám. Nevíme, jak to bylo v době kamenné, ale zcela jistě byla hojně provozována v Antice. Zachovaly se totiž četné stížnosti učitelů, že je při vyučování ruší hlasité vzdechy uspokojujících se žáků! Byli ovšem i tací, kteří aktivity svých žáků vítali, podporovali a dokonce jim v nich pomáhali! Jako například Platon. Ten měl ve své Akademii milostný poměr s většinou svých studentů. Platonickou, netělesnou lásku naopak neprovozoval. Tento termín vznikl nepřesným výkladem jeho slov: „Jen hlupák miluje tělo a opomíjí duši“. První veřejnou masturbaci předvedl na náměstí plném lidí učenec Diogénes. Zdůvodnil ji logicky: „Jde o stejně přirozenou potřebu, jako hlad a žízeň. A i ty člověk uspokojuje okamžitě, bez ohledu na to, kde je!"
Pokud jde o samotné slovo masturbace, autorství se připisuje básníku Martialovi (40 -104 n.l.). Vzniklo ze slov stuprare (latinsky zhanobit) a manus (ruka). Mimochodem, zcela „mimo mísu" je výraz onanie. Ónan (v bibli s dlouhým Ó) provozoval totiž přerušovanou soulož, aby nemusel po smrti své choti povinně oplodnit manželku bratra Mátar, kterou nesnášel. V knize Genesis je zmínka, že při styku „vypouštěl své sémě v plen", čímž porušil zákon a Hospodin ho ztrestal smrtí. Měl smůlu, chudák. Přišel nejen o život, ale jeho jméno se navíc stalo synonymem něčeho, co nejspíš nedělal!
Poprvé vypustil toto slovo onanie z úst švýcarský lékař André Tissot v roce 1760. Před ním razili teologové názvy poluttio (poskvrnění) a mollities (chlípnost). Na škodlivosti této základní životní potřeby tvrdošíjně trvali i dlouho poté, co dávno pominul důvod, kvůli kterému byla věřícím zapovězena. Totiž zvýšení porodnosti a tím i nárustu populace židovské komunity. Za to „vděčíme“ hlavně Tomáši Akvinskému (1225 – 1274). Ve svých postulátech totiž razil výraz samohana a ocejchoval ji jako nejhorší smilstvo, pro které nenalézal omluvu. Dokonce i styky s prostitutkami posuzoval mnohem mírněji. A věřící katolíci ji mají prakticky zapovězenou dodnes.
Dívky na tom byly ještě hůř. Pokud byly přistiženy, že masturbují, čekala je až amputace klitorisu, nasazování pout na ruce, pokud byly samy, v extrémním případě pálení genitálií žhavým železem! Prudérní trend vydržel přibližně do první poloviny dvacátého století, kdy církev ztrácela moc nad chováním mádeže.
Zákaz se dříve týkal i poluce, považované za „nemravnost“, či dokonce nemoc. Byly i snahy ji léčit, přestože přichází samovolně, obvykle jako následek erotických představ a snů. Tato „výchova“ musela naprosto nutně traumatizovat celé generace mladíků, kteří byli často (velice přísně) trestáni za něco, o čem něvěděli, že to vůbec dělají! Byly jim i doporučovány nesmysly, aby si před spaním převázali penis šátkem nebo nosili dlouhé noční košile svázané v rozkroku (hojně je propagoval francouzský lékař Pavet de Courteille). Vrcholem byl přístroj zvaný aidousoter, který zkonstruoval v roce 1859 jistý E. Cramer. Šlo o speciální vázání opatřené zámky (jakýsi pás cudnosti), které si museli na noc mladíci povinně nasadit! Za příčinu polucí se považovala lenost, dlouhý pobyt v posteli, měkké lůžko, kořeněné jídlo a pití vína. Spodní prádlo se stopami výtoku se nadlouho stalo tou nejhorší noční můrou všech pubertálních kluků.
V rámci objektivity je nutné konstatovat, že Sumerové, kteří si poluce také neuměli vysvětlit, je sváděli na nadpřirozené síly. Věřili ve vílu (succuba) přicházející ve spánku, aby chlapce proti jejich vůli ukájela. Katolíci vytvořili protipól, mužského démona (inkuba) vysávajícího semeno mladíkům, jímž pak oplodňuje ženy, posedlé ďáblem. Ty, chuděrky skončily na hranici. K tomu přispívalo také přesvědčení, že i nevědomé ukájení má devastující zdravotní následky na organismus. Tím si byli jistí i proslulí lékaři Hippokrates či Galénos. Domnívali se, že škodlivý ejakulát pochází z mozku či míchy! Imanuel Kant ve své knize Metafyzika mravů dokonce tvrdí, že „rozkošnictví v sebeprznění", jak masturbaci nazývá, je odporné a snižuje význam člověka pod úroveň dobytka!
Podle sexuologů může masturbace možná škodit, jen když se stane surogátem (náhražkou) pohlavního styku a zabraňuje tím dosáhnout vyvrcholení jiným způsobem, než drážděním, a to buď za pomoci pornografie, předmětů (fetišismus), vjemů (pyrofilie), či kontaktu z tělesného hlediska přímého nebo nepřímého (exhibicionismus, voyerismus).
I mnozí pedofilové preferují situace, kdy se dětí nedotýkají, stačí jim spatřit nahého chlapce či dívku a ukájet se tajně pohledem na ně.
Dnes ovšem hodně nezadaných mužů středního věku místo sexu pravidelně masturbuje, aniž by trpěli duševní či sexuální poruchou. Prostě nemají dost volného času, případně necítí potřebu žít se stálou partnerkou a promiskuitního chování se obávají buď kvůli nebezpečí nákazy – ať už pohlavními chorobami či virem HIV – či z jiných důvodů. Proti tomu asi nelze nic moc namítat.
Asi nejvystižněji se o masturbaci vyjádřil známý americký herec a režisér Woody Allen, který prohlásil, že jde o jistý druh sexu, praktikovaný s osobou, kterou máme nejraději! Jinak je zajímavé, že staří Římané dávali přednost levačce, nazývali ji „manus amicus“ (ruka přítelkyně). Dnes se používá víc pravá ruka, či se ruce – v případě „únavy materiálu“ – střídají. Stále častěji lze také zaznamenat masturbaci vzájemnou, která už dávno není jen výsadou gayů, či dokonce skupinovou. Oblíbeným způsobem je tření údu o stehna či předměty (femorální či instrumentální masturbace).
K nechtěnému ztopoření dochází i při sportovních výkonech, šplhu nebo gymnastice. Ukojení lze dosáhnout i evokováním styku zasouváním penisu do různých otvorů (včetně obligátní díry v plotě či suku ve dřevě). Ve středověku k tomu sloužilo speciálně upravené pouzdro na dýku nebo kord. Dívky to měly vždy těžší, nevystačily si v pozdějším věku ani se zasouváním prstů a musely k uspokojení použít pomocné prostředky. Velmi rizikové ale bylo naléhání na ostré hrany nábytku.
Mnohé dívky, „když to na ně přišlo", prostě popadly první věc, kterou měly po ruce. Oblíbená byla zelenina. Salátová okurka, mrkev, řepa, dále pak salám, rohlík, banán, různé předměty, například svíčka, vidlička, kartáček na zuby, dokonce i jehlice na pletení! Z pochvy už tak byly lékaři extrahovány i předměty značně exotické – žárovka, štětka na holení, dýmka, růženec, rukojeť deštníku, pudřenka, atd. Jeden známý gynekolog prohlásil, že v ní našel už snad všechno, s výjimkou tykve.
Před desetiletími přišly na řadu první vibrátory (legendy, že ženám kvůli přílišnému zaujetí vytekly baterky do vagíny, jsou z říše snů). A pak docházelo k dalším vylepšením.
Dnešní doba, kdy se razí rovnoprávnost pohlaví, se projevila na sexuálním chování dívek a žen. Jejich priorita není (jako dřív) dobře se vdát, ale budovat kariéru. Nemají čas na vztah a o rizikový příležitostný styk nestojí. Prodejci erotických pomůcek potvrzují už léta vzrůstající zájem o koupi umělých penisů. O nejžhavější novinku, sexuální roboty pro obě pohlaví (lze je upravit i na formu umělé inteligence) je i přes cenu přesahující 300 000 korun obrovský zájem. Verze určené pro ženy mají navíc speciální bionický penis, díky kterému si mohou ženy užít „sexu" do sytosti.
Jan Janula
