Marie (62): Snacha vychovává děti po svém. Já raději mlčím, abych o ně nepřišla
Marie se snaží respektovat výchovu své snachy, i když by mnohé věci řešila úplně jinak. Ilustrační foto. Zdroj: Tetra Images, Profimedia.cz, Rob Lewine
Kolikrát už jsem si musela kousnout do jazyka, ani nespočítám. Výchovu svých vnoučat bych si představovala jinak, ale nechci narušovat rodinné vztahy. Raději si postěžuji kamarádkám než vlastnímu synovi a snaše.
Narodila jsem se do úplně jiné doby a stejně tak jsem vychovávala svého syna. Existovala pravidla, povinnosti a určité hranice, o kterých se příliš nediskutovalo. Dnes mám občas pocit, že se o všem vyjednává a domlouvá. Vnučka odstrčí talíř s večeří a místo toho, aby jí někdo řekl, že se jíst musí, rozebírá se, na co má právě chuť. Vnuk nechá rozházené hračky po celém obýváku a následuje dlouhé přemlouvání.
Já pak jen sedím u stolu a v duchu si říkám, že za našich časů některé věci vypadaly úplně jinak. Nahlas ale většinou nic neřeknu. Už jsem pochopila, že o moje rady nikdo zvlášť nestojí.
Ne že bych měla se snachou nějaký problém, ale už několikrát mi dala najevo, že má na výchovu jiný pohled, než jsem měla kdysi já, a tak se to snažím respektovat. Někdy je to ale těžší, než to vypadá.
Stěžuju si jen tam, kde můžu
Když se pak sejdu s kamarádkami, často si postěžujeme jedna druhé. Je fajn vědět, že v tom nejsem sama. Jedné snacha dětem dovolí chodit spát téměř kdy chtějí, druhé vnuk odmítá pozdravit a všichni to považují za projev osobnosti. Občas se tomu smějeme, občas nad tím kroutíme hlavou.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
„Kdybychom si tohle dovolily my, naše matky by nás hnaly,“ říká jedna z nás a ostatní souhlasně přikyvují. Takové řeči mi přinášejí zvláštní úlevu. Ne, že bych chtěla snachu pomlouvat, ale protože nejsem jediná, kdo se v dnešním světě občas cítí trochu ztraceně.
Nejvíc hranic musím dodržovat já
Před několika lety jsem se ještě snažila občas něco naznačit nebo hezky poradit. Jednou jsem podotkla, že děti by možná potřebovaly trochu víc disciplíny. Snacha se na mě trochu obořila, sice slušně, ale i syn mi později vysvětlil, že mají vlastní představu o výchově a ocenili by, kdybych ji respektovala.
Od té doby jsem opatrnější. Nechci, aby mě vnoučata vídala jen párkrát do roka, a taky nechci dělat rozbroje v rodině. Paradoxně mám někdy pocit, že nejvíc hranic nemusí dodržovat děti, ale já sama.
Když je hlídám, občas přemýšlím, jestli je můžu napomenout, když se hádají, nebo zvýšit hlas, když si to situace žádá. Nechci být přehnaně přísná, ale zároveň je nemůžu nechat, aby mi tu skákaly po hlavě.
Pořád si myslím svoje a nejspíš už to nikdy nebude jinak. Jen jsem se naučila, že ne každá pravda se musí říkat nahlas. Některé věci si nechám pro sebe, zanadávám si cestou domů a druhý den zase upeču bábovku, protože vnoučata ji mají ráda. A když mi pak skočí kolem krku, připomenu si, proč mi stojí za to někdy mlčet.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušeností čtenářky
Být babičkou je největší štěstí, říká Jana Paulová. Léto stráví s vnučkami na ostrově:
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
