Jana (37): Tchyně mi kontroluje a ničí život. Manžel jí jen přikyvuje
Boj s tchyní. Zdroj: Iakov Filimonov, Alamy, Profimedia.cz
Moje tchyně má pocit, že mi jen pomáhá. Opravuje po mně úklid, přerovnává věci v kuchyni a před manželem komentuje, jak vychovávám naše dítě. Tvrdí, že to myslí dobře, jenže já mám pocit, jako by mi pomalu rozebírala život na součástky.
Radek mi představil svou maminku asi po třech měsících chození na rodinném obědě. Připravila svíčkovou, ubrus měla vyžehlený tak dokonale, že se leskl, a ještě než jsem si sedla, stihla mi pochválit vlasy, kabelku i to, že „působím slušně“. Byla energická, lehce přemotivovaná, měla potřebu organizovat i to, kdo si kam sedne, ale nepůsobila zle. Spíš jako žena zvyklá držet věci pohromadě a mít vždy pravdu.
Mluvila hodně, ptala se ještě víc a občas nám skočila do řeči, aby doplnila Radka, protože prý zapomíná říkat to nejdůležitější. Tehdy jsem se tomu zasmála. Brala jsem to jako mateřskou péči, možná trochu přehnanou, ale pořád milou. Při odchodu mi vtiskla do ruky krabičku s koláčem a ujistila mě, že jsem u nich kdykoli vítaná.
V dalších měsících se snažila být součástí všeho. Doporučovala, kde koupit nábytek, nabízela pomoc s výběrem nového bytu a měla názor téměř na každé rozhodnutí. Přesto dokázala respektovat, když jsme si něco zvolili jinak. Občas protočila oči, ale zastavila se a nakonec mlčela.
První vnouče všechno změnilo
O miminko jsme se snažili několik měsíců, a když se nám to konečně podařilo, byli jsme štěstím bez sebe. Nikdo ale neměl větší radost než Radkova maminka. Od chvíle, kdy se dozvěděla o mém těhotenství, jako by přepnula do jiného režimu. Začala mi volat téměř denně, zajímala se o vitamíny, únavu i o to, co jsem měla k obědu. Zmínka o kávě spustila dlouhé vysvětlování, proč bych ji měla raději vynechat, a tak jsem začala filtrovat, co všechno jí říkám a jak se před ní chovám.
Při každé návštěvě nosila domácí vývary, koláče a seznamy potravin, které bych měla zařadit do jídelníčku, aby bylo všechno v pořádku a porod proběhl co nejhladčeji. Seděla u nás v kuchyni, sledovala mě při každém pohybu a upozorňovala, že bych neměla zvedat těžší věci, i když šlo jen o nákupní tašku. Obskakovala mě s takovou intenzitou, až jsem měla pocit, že těhotná nejsem já, ale ona.
Zpočátku mi to přišlo roztomilé. Nadšeně kupovala první bodýčka, bryndáky a mluvila o tom, jak bude hlídat, až si budu potřebovat odpočinout. Jenže čím víc rostlo moje břicho, tím víc sílila její potřeba mít všechno pod kontrolou. Začala plánovat náš denní režim, určovat, kdy má dítě spát a jíst, kolik pláče je ještě v pořádku a kdy už je to rozmazlování. Mluvila s jistotou někoho, kdo už to jednou zvládl a je přesvědčený, že ví, jak se to má dělat správně.
Postupně přestala používat výraz „naše dítě“ a začala říkat „moje vnouče“. Ten rozdíl byl nenápadný, ale pokaždé jsem ho cítila. Jako by se z podporující babičky stávala někým, kdo dohlíží, jestli všechno probíhá podle jejích pravidel.
V porodnici byla dřív než ostatní návštěvy. Stála u postele s obrovskou kyticí, kterou jsem sotva měla kam dát, a mluvila o tom, jak je na nás hrdá. Malého si vzala do náruče a okamžitě začala vysvětlovat, že děti potřebují pevný režim od prvního dne, jinak si zvyknou na chaos. Ležela jsem vyčerpaná na posteli a poslouchala, jak plánuje náš návrat domů, jako by byla součástí rozhodování.
Doma jsem byla pod drobnohledem
Doma se její nadšení proměnilo v systém a chodila k nám skoro každý druhý den. Nejdřív s tím, že přiveze oběd a uleví mi, potom nabízela, že vezme malého na procházku, abych si odpočinula. S každou další návštěvou se její přítomnost prodlužovala a zásahy byly konkrétnější. Opravila zavinovačku, přesunula postýlku dál od okna, protože tam podle ní táhlo, i když jsem průvan necítila. Doporučovala kojení přesně po třech hodinách, místo abych se řídila potřebami dítěte.
Nevznikaly velké hádky, spíš neustálé opravování a poučování. Vzala mi z ruky lžičku, protože dávám příliš velká sousta. Převlékla malého, jelikož byl podle ní oblečený málo. Poznamenala, že pláče častěji, než je zdrávo, a naznačila, že bych měla být důslednější. Sama jsem si přestávala věřit a manžel jen krčil rameny s tím, že je přece hezké, jak maminka pomáhá.
Nejtěžší na tom je, že ona tomu opravdu věří. Nehraje si na hodnou babičku, která si chce něco dokazovat. Ona je přesvědčená, že mě učí, že mi předává zkušenosti a že kdyby mě nekontrolovala, dělala bych chyby, které by se jednou nedaly vzít zpátky.
Někdy si všimnu, že před její návštěvou uklízím víc než obvykle. Srovnám polštáře, otřu linku, zkontroluju koupelnu. Ne proto, že bych chtěla mít dokonale čisto. Dělám to proto, abych se vyhnula tomu jejímu pohledu.
Posledně, když odcházela, zastavila se ve dveřích a položila mi ruku na předloktí. Řekla, že ví, že je někdy přísná, ale že to všechno dělá z lásky. Že jí jde jen o to, aby měl její syn a její vnouče doma jistotu. Stála jsem tam a přikývla, ale místo vděčnosti jsem cítila jen tlak na hrudi.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Hana Gregorová první dvě synovy manželky nemusela. Písařovicovou si zamilovala:
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
