Příběh Jitky: Beru si Brita v době brexitu aneb Politika nám ničí svatbu
„Až budu velká, vezmu si pána z Anglie,“ říkala jsem už ve školce spolužačkám i mámě, která na mě pomrkávala shovívavým pohledem. A možná se mi to i povede. Možná.
Moje maminka si nejspíš myslela, že z toho jednou vyrostu, a to i ve chvíli, když jsem ji ukecala, aby mě v první třídě přihlásila na angličtinu. Potkat toho pravého gentlemana s neodolatelných přízvukem a suchým britským humorem mi od té chvíle sice ještě trvalo dlouhých pětadvacet let, ale podařilo se a já a Daniel po dvouleté známosti šťastně plánujeme svatbu. Bohužel s těžkou hlavou – naše noční můra se jmenuje brexit!
Brexit je pro nás noční můra
V případě takzvaného brexitu bez dohody to doteď vypadalo, že budeme namydlení a místo společného vybírání svatebních květin a dumání nad zasedacím pořádkem hostů budeme každý osaměle brečet do polštáře oddělení lamanšským průlivem! Z Británie by se totiž tak stala „třetí země“, což pro by nesezdané páry mohlo znamenat maximální délku pobytu na dobu devadesáti dní na turistická víza a šmytec. Prezident Zeman naštěstí tento týden podepsal zákon, který dá Britům v Česku stejná práva, jako kdyby byli občané Evropské unie, až do konce příštího roku. Ani si nedovedete představit jak velký kámen se mi svalil ze srdce! Bohužel to ale není zdaleka všechno...
Zvažovali jsme, že bychom se narychlo ještě před brexitem v jedné ze zemí vzali na úřadě, ale nechceme si politiky dát vzít naši vysněnou svatbu! Po takových letech, kdy jsme se hledali! Ta myšlenka přijít o svou pohádku v bílých šatech mi vhání slzy do očí. Danielovi přátelé navíc tvrdí, že v Británii by naše svatba mohla být vnímána účelově a mohli bychom mít na krku úřady, nebo by mi dokonce mohli dělat problémy při vstupu do země – některým smíšeným párům se to i přesto, že byli právoplatní manželé, v posledních měsících prý už stalo!
Na líbánky po Evropě s vízy
Přehodnotit možná budeme muset i naše plánované líbánky. Náš společný sen byl půjčit si luxusní karavan a dát si spontánní výlet po zemích jižní Evropy. Plánovat jsme chtěli maximálně to, co si dáme druhý den k romatické snídani do postele. Teď jsme v nejistotě, jestli Daniel nebude potřebovat do jednotlivých zemí víza. Ne všechny státy mají totiž tak rozumné politiky, kteří by udělali ochranná opatření pro britské občany, jaká budeme mít tady.
Kapitolu samu pro sebe představují peníze. Jelikož Daniel už má pětačtyřicítku na krku a jeho rodiče ani nedoufali, že se svatby svého syna dožijí, rozhodli se nám náš velký den zaplatit a na speciální účet mu složili potřebnou sumu peněz. Jenže brexit může librou zamávat a nám místo financí na svatbu můžou zbýt oči pro pláč. Snažíme proto vykomunikovat převedení peněz na český účet, protože kamarádi, kteří rozumějí financím, tvrdí, že koruna tolik ohrožená nebude.
Přesto si říkám, že mi za to všechno to trápení stojí – chlapa jako Daniel potkáte totiž maximálně jednou za život a společné překonávání překážek nás neskutečně stmeluje. Ostatně ani v těch nejtěžších chvílích mého nastávajícího neopouští jeho typický britský smysl pro humor – nedávno navrhl, aby se náš prvorozený syn jmenoval Brexit!
Jitka