Příběh Lucie: Přítel mi dal nůž na krk. Buď zhubnu, nebo…
S přítelem žiji už několik let a máme se rádi. Poslední měsíce se však Martin neustále vyjadřoval k tomu, jak vypadám, dokud mi nedal ultimátum. Nevím, co mám dělat.
Vždycky jsem byla lehce při těle. Mám prsa a zadek a rozhodně nepatřím mezi ty, které by si přály být na kost hubené jako modelky, které vídáme pravidelně v časopisech a na Instagramu. Kdysi tomu tak ale nebylo.
Cesta za spokojeností vedla přes poruchy příjmu potravy
Mám ráda svoje tělo, je mi třicet let a cesta k tomu, abych se přestala nenávidět, byla dlouhá. Asi jako každá dívka jsem si během puberty začala všímat, že se začínám zakulacovat. V patnácti letech jsem začala koketovat s dietami všeho druhu, protože moje křivky už byly větší, než jsem chtěla. Ovlivněna médii, toužila jsem po velikosti XS, kterou nosily všechny celebrity v časopisech a my k nim se spolužačkami obdivně vzhlížely. Tenkrát jsem si ještě neuvědomovala, že stavba mého těla se těm jejich vzdaluje na hony daleko a mít postavu jako ony je pro mé tělo naprosto nedostupné.
Diety střídaly diety a hladovky u mě byly na denním pořádku. To samozřejmě vedlo k následnému přejídání se. Mám dojem, že okolo šestnácti až sedmnácti jsem si skutečně vážně pohrávala s poruchami příjmu potravy. Cesta za tím, abych se cítila ve svém těle dobře, byla dlouhá. Trvalo mi několik let, než jsem se smířila s tím, že nikdy nebudu kost a kůže. A to Martinovi, když jsme se před lety potkali, nevadilo. Trvrdil, že se mu líbím taková, jaká jsem a moje křivky mu přijdou sexy. Byl to on, kdo mě naučil nosit podpatky a šaty, byl to on, kdo mi tvrdil, že ženu je nutné mít za co chytit. Během několika let vztahu jsem tak nabrala sebevědomí, ale také pár kilo navíc. Spokojenost, láska a sedavý způsob života se na mě zkrátka podepsal.
Ze spokojeného přítele se stal nespokojený uzurpátor
Před několika měsíci jsem si všimla, že si mě Martin nenápadně prohlíží zkoumavým pohledem. Začala jsem si dávat pozor, oblékala jsem se pěkně i doma a snažila se omezit trochu stravu, abych se dostala do formy. Zhubla jsem pět kilogramů, ale Martin nebyl pořád spokojený.
Přestal se mnou spát, když jsem se ptala, co se děje, odpověděl mi, že je akorát unavený a vystresovaný z práce. Nechala jsem to být, chování Martina ke mně se ale zhoršovalo. Martin mě chytal za špíčky a komentoval je, nelíbila jsem se mu v žádných šatech, které se mnou kdysi kupoval. Když jsem se ale zeptala, jestli mám zhubnout, nikdy mi neodpověděl.
Jelikož byl se mnou Martin viditelně nespokojený, začala jsem se cítit hůř a hůř. Trpěla jsem depresemi a snažila jsem se naše problémy vyřešit, přítel se mnou ale nekomunikoval. Jednoho večera mi ale během hádky řekl, že už ho nepřitahuji. Pokud nezhubnu, opustí mě. Nejvíc mě zabolel pohled na něj, když mi to říkal. Byl to projev bez emocí. Jako kdyby mě už nemiloval.
Teď sedím v obýváku a říkám si, zda ho mám opustit hned, nebo se ještě snažit. Většina mých kamarádek tvrdí, že má určitě milenku nebo mě zkrátka chce opustit za každou cenu.