Tomáše Krejčíře dojaly při natáčení děti. Svou spontánností odzbrojily i jeho kolegyně
Tomáš Krejčíř jako režisér v seriálu Kamarádi
Tomáš Krejčíř se po delší době objevuje na televizních obrazovkách v roli režiséra fantasy filmu Holečka. S Martinem Dejdarem po boku ho diváci oblíbeného seriálu o kamarádství vídají jako lehce neurotického muže s jasnou vizí. Herec se svěřil, že občas mu předobrazem byl jeden skutečný režisér. Podělil se také o dojemný moment z natáčení.
Zkušený režisér Ondřej Holeček v podání Tomáše Krejčíře je prototypem filmového a seriálového režiséra – vstřícný ke všem kolem sebe, které ale používá výhradně jako materiál pro svou práci. Ve vesničce Stráně v seriálu Kamarádi, který můžete sledovat každou středu večer na Primě nebo s předstihem na prima+, točí fantasy na vysoké úrovni, je na něj spoleh a má kredit.
Tomáši, jak jste se k roli režiséra Ondřeje Holečka dostal? Přišla nabídka nečekaně, nebo jste o ní věděl dopředu?
Pravda je někdy bizarnější než ten nejpraštěnější scénář. Byl jsem na pohřbu Jaroslava Vostrého, našeho ročníkového šéfa DAMU, kde mě zahlédla Terezka Šefrnová, kreativní producentka FTV Prima, zavolala mi a zeptala se, jestli si nechci v něčem zahrát.
Ondřej Holeček je vstřícný, ale lidi kolem sebe používá jako materiál. Je vám tenhle přístup sympatický, nebo jste si na něj musel zvykat?
Nemusel – odkoukal jsem to od jednoho režiséra, který mimo jiné výstižně řekl: „Svou režií stavím dům a herec je pro mne jako cihla, kterou použiju, abych mohl postavit zeď.“
Za ta léta před kamerou jste zažil spoustu režisérů. Inspiroval jste se při hraní nějakým konkrétním?
Jednoho konkrétního, poměrně známého divadelního režiséra, se kterým jsem několikrát pracoval, jsem měl občas před očima.
Jak se vám hrálo s Martinem Dejdarem a Ondřejem Krausem? Sedli jste si i mimo kameru?
Martin byl super, jako vždycky. Vtipný, připravený, kolegiální. S Ondřejem jsem se seznámil až na place, byl moc fajn, ale moc interakcí jsme spolu neměli, bližší vztah jsem měl se seriálovým kameramanem Ondřejem Lechnýřem, kterého jsem osobně také neznal, ale byl opravdu super a při natáčení jsme se hodně skamarádili.
Jak vás přijala stálá parta kamarádů? Měl jste pocit, že zapadáte, nebo to chvíli trvalo?
Hodně kolegů jsem znal, například Martin Sitta je můj spolužák z DAMU, stejně jako Martin Preiss či Lucka Zedníčková. S Leoškem Nohou jsme byli v angažmá v Činoherním studiu v Ústí, s Karlem Zimou jsem točil svůj první film – to nám bylo 18 let …a tak bych mohl pokračovat. Takže nebylo těžké zapadnout.
Máte nějakou vtipnou vzpomínku z natáčení, která vám zůstane v hlavě?
Vtipných historek a smíchu bylo spousta, ale napadá mě jedna dojemná, kterých zas tak moc nebývá. Často jsme točili na návsi před školou, ze které vycházely malé děti. Bylo léto, konec školního roku. Natáčeli jsme a když řekl režisér STOP, ze školy vyběhly děti a když uviděly kolegyně v kostýmech mimozemšťanů, rozběhly se k nim a začaly je objímat. Beze slov. S odzbrojující důvěrou. Holky herečky měly slzy v očích. A já taky.
Autor článku
redakce Prima Ženy
Newsroom magazínu Prima Ženy. Tady najdete články napsané kolektivem autorů webu.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
