Danuše (37): Tři roky jsem žila s patologickým lhářem. Pravdu jsem odhalila náhodou

Po rozchodu s otcem svého syna jsem si dala slib, že už nikdy nebudu ztrácet čas s někým, kdo si mou důvěru nezaslouží. Několik dalších vztahů, nebo spíš známostí, mě jen utvrdilo v tom, že některé věci člověk zkrátka neovlivní. Jednomu vadilo, že mám dítě, druhý nebyl připravený na vážný vztah a třetí se po pár měsících jednoduše přestal ozývat. Přestala jsem hledat dokonalého partnera. Stačil mi obyčejný chlap, vedle kterého bych měla klid.

Životní styl

Únava ze seznamovacích aplikací roste. Mladí je mění za zážitky s čistou hlavou

Seznamku jsem si založila spíš ze zvědavosti než s velkým očekáváním. Znala jsem pár kamarádek, které si díky ní našly partnera, a tak jsem tomu chtěla dát šanci i já. Většina konverzací tam ale skončila dřív, než vůbec začala. Pak mi napsal Marek.

Už z fotky vypadal jako sympaťák, vyznával podobné hodnoty jako já a nepoužíval naučené lichotky ani přehnaně sebevědomé věty.

Hned na prvním rande jsem mu řekla, že mám pětiletého syna. Neznejistěl, nezačal se přehnaně vyptávat ani nepůsobil překvapeně. Jen řekl, že je rád, že to ví hned od začátku. Postupem času jsem si všimla, že se o syna zajímá úplně přirozeně. Nikdy se nesnažil hrát si na hrdinu ani si ho kupovat dárky. Prostě se choval normálně. Právě to se mi na něm líbilo nejvíc.

Mohlo by se vám líbit: Poměr s kolegou nebo sex na veřejnosti: Co o nás prozradí vzrušující představy?

Prvních pár měsíců jsme se vídali hlavně sami. Nechtěla jsem synovi představovat každého muže, který mi vstoupil do života. Byla jsem v tom hodně opatrná. Měla jsem jasno v tom, že ho pozná až ve chvíli, kdy si budu jistá, že to mezi námi má budoucnost. Marek na mě nijak netlačil. Nikdy se neptal, kdy ho konečně pozná, a respektoval, že na to nespěchám.

Získal si nejen mě, ale i mého syna

Poprvé se potkali asi až po čtyřech měsících. Měla jsem z toho větší nervy než oni dva dohromady. Syn byl ze začátku trochu stydlivý, Marek si k němu přisedl na zem a začali si spolu prohlížet knížku o dinosaurech. Za chvíli se smáli a dělali spolu klukoviny. Večer před usnutím se mě syn zeptal, jestli Marek někdy přijde zase. To pro mě znamenalo víc než jakákoli vyznání lásky.

Postupem času se stal přirozenou součástí našeho života. Bála jsem se, že bude těžké sloučit náš milostný život s tím rodinným, ale šlo to jako po másle. Jezdili jsme na výlety, o víkendech vyráželi na kola nebo jen tak do lesa. Občas s námi povečeřel nebo u nás přespal.

Sex a vztahy

Třetina lidí lituje výběru svého partnera. Ženy pochybují častěji, ukázal průzkum

Nepřeháněl to s dárky ani se nesnažil syna za každou cenu ohromit. Spíš tu pro nás byl. Pomohl mu opravit rozbité autíčko, přečetl mu pohádku před spaním nebo ho vzal ven kopat do míče, když jsem potřebovala něco dodělat doma. Přesně tak jsem si představovala, že by měl fungovat chlap, který jednou bude součástí naší rodiny.

Asi po roce jsme začali mluvit o tom, že bychom se jednou sestěhovali. Nepotřebovala jsem svatbu ani velká gesta. Stačilo mi vědět, že oba chceme to samé. Marek říkal, že pracuje jako obchodní zástupce pro mezinárodní firmu, takže byl často na cestách. Občas odjížděl brzy ráno, jindy se vracel až druhý den. Brala jsem to jako součást jeho práce.

Teprve s odstupem mi došlo, kolik drobností jsem tehdy přešla. O své práci mluvil často, ale vlastně hodně obecně. Věděla jsem, pro jakou firmu pracuje, občas mi vyprávěl, že byl na schůzce s klientem nebo celý den jezdil po republice. Nikdy jsem ale vlastně nevěděla, kde přesně má kancelář. Důvěřovala jsem mu, a tak mě ani nenapadlo v tom šťourat.

Měla jsem pocit, že jsme opravdová rodina

Podobné to bylo i s jeho rodinou. O rodičích mluvil rád, jenže jsem je nikdy nepotkala. Jednou byli na dovolené, podruhé byl táta na operaci s kolenem a vždycky bylo něco, proč jsem je nemohla poznat. Vždycky pro to ale existovalo nějaké rozumné vysvětlení.

Čtěte také: Dvacátníci v krizi: Už nejsou „nejšťastnější“. Ničí je sociální sítě a strach z budoucnosti

Po roce a půl jsem měla pocit, že jsme opravdová rodina. Syn začal brát Marka jako jednoho z nás, trávili jsme spolu většinu víkendů a začali jsme skutečně řešit, co bude dál. Vybírali jsme větší bydlení a občas Marek zavtipkoval i na téma svatba. Byla jsem šťastná a hlavně vděčná, že mi to konečně vyšlo. Našla jsem lásku svého života.

Jedna věc mě ale občas přece jen zarážela. Za celou dobu jsem nepoznala nejen jeho rodiče, ale ani jediného kamaráda. Párkrát se zmínil, že jde večer na pivo nebo že slaví narozeniny někdo z práce, ale nikdy nenavrhl, že bych šla s ním. Vysvětlovala jsem si to tím, že každý potřebuje mít i svůj vlastní prostor. Ani já jsem ho nebrala na každé posezení s kamarádkami, i když moje kamarádky moc dobře znal.

Jednou jsem se ho na to přece jen zeptala. Napadlo mě, že je zvláštní, že znám jeho rodiče a kamarády jen z vyprávění, ale nikdy jsem je nepotkala. Chvíli mlčel a pak pokrčil rameny. Řekl mi, že vlastně ani neví, koho bych měla poznat. Vysvětlil mi, že většina jeho kamarádů žije v zahraničí, s kolegy se vídá jen v práci a rodiče mají taky svůj život. „Stejně mám nejradši, když jsem s vámi dvěma,“ dodal a políbil mě na čelo.

To mi tehdy úplně stačilo. Vlastně jsem si říkala, že je to docela pochopitelné. Sama jsem měla kamarádky, se kterými jsem si psala už jen párkrát do roka. Život šel dál a já byla přesvědčená, že mám vedle sebe chlapa na celý život. V práci se mi dařilo, syn se připravoval do první třídy a pomalu jsme se zabydlovali v novém bytě.

Jedno odpoledne jsem zašla na kávu s kamarádkou, kterou jsem dlouho neviděla. Bavily jsme se o všem možném a nakonec přišla řeč i na Marka. Vyprávěla jsem jí, že je pořád pracovně vytížený, často jezdí na služební cesty a mně se po něm moc stýská. Zmínila jsem i název firmy, pro kterou pracuje. Kamarádka řekla, že je to hezká náhoda, protože její bratr ve stejné firmě pracuje už řadu let. Říkaly jsme si, že je svět opravdu malý a že se určitě budou znát.

Druhý den mi ale zavolala s tím, že se její bratr na Marka schválně vyptával i několika kolegů, protože ho to zaujalo. Nikdo ho ale neznal. Marek v té firmě nikdy nepracoval.

Životní styl

Jak ukončit toxický vztah? Upřímnost k sobě samému i blokace partnera mohou fungovat

Vůbec jsem tomu nechtěla věřit. První, co mě napadlo, bylo, že se museli splést. Ta firma nebyla úplně malá a měla stovky zaměstnanců. Připadalo mi směšné, že by Marek celé ty roky lhal o tom, kde pracuje.

Jeho příběh se začal rozpadat

Z nějakého důvodu jsem se na to ale Marka nezeptala napřímo. Místo toho jsem po tom začala pátrat sama. Večer jsem si sedla k počítači a otevřela stránky firmy, kde Marek údajně pracoval. Byla jsem přesvědčená, že během pár minut najdu pobočku, na které byl zaměstnaný, a celou tu podivnou situaci jednou provždy uzavřu.

Čím déle jsem ale hledala, tím větší zmatek jsem v tom měla. Název společnosti seděl, ale pobočku, o které mi Marek několikrát vyprávěl, jsem nikde nenašla. Nejdřív jsem si říkala, že jsem jen něco přehlédla, a několikrát jsem se na stránky vracela. Nakonec jsem si řekla, že bude jednodušší zavolat přímo na centrálu a zeptat se.

Nenechte si ujít: Perry chtěl žít jako Chandler z Přátel. Litoval, že nepoznal pravou lásku a neměl děti

Paní na druhém konci telefonu byla moc ochotná. Vysvětlila jsem jí, že hledám partnera a nejsem si jistá, na které pobočce pracuje. Poprosila mě o jeho jméno a příjmení a chvíli hledala v počítači. Pak se omluvila a řekla, že u nich nikdo takový nikdy nepracoval.

Telefon jsem položila a ještě chvíli seděla v tichu. Poprvé za celé ty tři roky mě napadlo, že něco nesedí. Nechtělo se mi věřit, že by mi Marek o práci lhal, ale zároveň jsem nedokázala přijít na jediné rozumné vysvětlení toho, co jsem právě slyšela. V hlavě se mi začaly přehrávat všechny naše rozhovory o jeho zaměstnání a já si najednou uvědomila, že jsem se vlastně nikdy nezeptala na nic konkrétního.

Pořád jsem doufala, že se všechno nějak vysvětlí. V hlavě jsem si přehrávala všechny naše rozhovory a snažila se přijít na to, kde se mohla stát chyba. Pak jsem si vzpomněla na jeho studia. O vysoké škole mluvil často, vyprávěl historky ze zkoušek i z koleje a několikrát mi říkal, že právě díky ní získal svou první práci.

Životní styl

Levandulové manželství: Vztah bez romantiky, který nabízí svobodu a jistoty

Zkusila jsem si ověřit i to. Nečekala jsem žádné překvapení, spíš jsem si chtěla potvrdit, že první zjištění byla jen nešťastná shoda okolností. Místo toho jsem zjistila, že Marek na škole, o které celé roky mluvil, nikdy nestudoval.

V tu chvíli už jsem věděla, že to nemůže být náhoda. Jedna lež by se ještě vysvětlit dala. Dvě už ne. Poprvé jsem měla opravdový strach zeptat se sama sebe, o čem mi Marek ještě neřekl pravdu.

Nevěděla jsem, s kým žiju

Ten večer jsem čekala, až přijde domů. Choval se úplně stejně jako každý jiný den. Zeptal se mě, jak se mám, dal si večeři a začal mi vyprávět, jak náročný měl den v práci. Poslouchala jsem ho jen chvíli a pak jsem se ho zeptala, kde vlastně pracuje. Nejdřív se tvářil překvapeně, ale během několika vteřin začal znovu vyprávět stejný příběh, který jsem slýchala celé tři roky. Tentokrát už jsem ho ale nenechala domluvit. Řekla jsem mu, že jsem do té firmy volala a že tam o něm nikdy neslyšeli.

Několik vteřin se na mě jen díval a bylo vidět, jak přemýšlí, co mi řekne. Čekala jsem, že se přizná nebo se aspoň pokusí omluvit, místo toho ale přišlo další vysvětlení. Tvrdil, že pracoval přes externí agenturu, pak že si spletl název společnosti, a nakonec že mi nechtěl říkat úplnou pravdu, protože se styděl, že o práci přišel už před několika měsíci. Jenže já už věděla, že to není pravda. Zeptala jsem se ho na vysokou školu a z jeho výrazu jsem poprvé pochopila, že už nemá kam ustoupit.

Eva se svěřila: Zkusila jsem online seznamky. Po několika schůzkách jsem to vzdala, radši budu sama

Nejdřív se rozbrečel. Tvrdil, že mě nikdy nechtěl ztratit a že všechno začalo jednou malou lží, kterou už pak nedokázal vzít zpátky. Říkal, že se bál, že kdyby mi o sobě řekl pravdu hned na začátku, nikdy bych s ním nezůstala.

Poslouchala jsem ho a na okamžik jsem měla chuť ho obejmout. Pořád to byl člověk, kterého jsem tři roky milovala. Jenže čím déle mluvil, tím víc jsem měla pocit, že zase poslouchám další vymyšlený příběh. Ve chvíli, kdy pochopil, že mu už nevěřím ani slovo, úplně otočil. Najednou za všechno mohla moje nedůvěra. Vyčetl mi, že jsem mu lezla do soukromí, že jsem ho ponížila a že jsem se zachovala stejně jako všichni lidé předtím. Nakonec za sebou jen zabouchl dveře a odešel.

Dveře za ním zapadly a v bytě bylo najednou úplné ticho. Během jediného večera se rozpadlo všechno, co jsme spolu tři roky plánovali.

Zdroj: Autorský příběh na základě zkušeností čtenářky

Hledání partnera? Bezradnost. Zažíváme krizi mužství, experti vysvětlují důvody: