Ve věznici není místo pro strach. Režisérka Eretová odhaluje tvrdou realitu práce dozorců
Nová série dokumentů z českých věznic Ve službě: Za mřížemi na prima+
Ve druhé řadě dokumentární série o práci za mřížemi odhaluje režisérka Martina Eretová tvrdou realitu českých věznic, včetně obávaných Valdic. V rozhovoru přibližuje život dozorců, strážných a vychovatelů, jejich odvahu, napětí a rizika, která denně podstupují, a odhaluje, proč je jejich práce často nedoceněná.
Pracují v prostředí plném napětí, neustálého rizika a psychické zátěže. Dozorci a zaměstnanci vězeňské služby přesto zůstávají věrní svému poslání – chránit veřejnost i pomáhat vězňům k možné nápravě. Právě jim dává hlas druhá řada dokumentární série Ve službě: Za mřížemi, která po úspěchu první série nabízí osm nových epizod z mužských i ženských věznic, včetně obávaných Valdic.
Režisérka Martina Eretová v rozhovoru přibližuje, co ji na prostředí za mřížemi fascinuje, proč považuje zaměstnance vězeňské služby za „srdcaře“ a co ji na natáčení překvapilo i rozesmálo. Přečtěte si celý rozhovor a sledujte osmidílnou dokumentární sérii na prima+.
Čím vás prostředí věznice tak fascinuje?
Asi už to mám prostě v sobě. Možná i proto, že jsem měla policisty v rodině, ale spíš to asi bude tím, že jsem akční člověk, a k akčnosti a adrenalinu tím pádem tíhnu i v práci. Navíc – kriminalistická a vězeňská tematika je v podstatě o takovém tom prastarém souboji dobra se zlem, a já vždycky fandila dobru. Mám ráda, když je zločinec dopaden, potrestán a v ideálním případě – pokud je to možné – i napraven. Pak je svět v pořádku.
Mohlo by vás také zajímat: Neonacista si změnil pohlaví a skončil v ženské věznici
Vzpomenete si na svůj první silný zážitek z věznice?
Nejsilněji na mě určitě zapůsobila úplně první návštěva věznice, to bylo v Opavě, když jsme natáčeli rozhovor s vražedkyní Michelle Sudků pro první řadu dokumentární série Bez lítosti. Najednou se za vámi zaklapnou vrata, telefon odevzdáte do trezoru, procházíte důkladnou kontrolou na vstupu... A pak jdete temnou chodbou do cely za ženou, která tak nesmyslně vzala život nic netušící paní, která si šla jen něco koupit do obchodu. Vzpomínám si, že v jeden moment kolem nás vedl dozorce skupinu odsouzených žen, které nás začaly nahlas komentovat, a on je jedním povelem umlčel tak důrazně, že i já jsem se pro jistotu postavila do pozoru.
Mají lidé, kteří pracují ve věznicích, nějaký společný znak?
Jsou to srdcaři. Protože musejí být – jinak by u takové práce, která je náročná, záslužná, a zároveň společensky nedoceněná, asi nevydrželi. A pak také mají specifický druh humoru.
Pracují v podstatě v extrémním prostředí. Vy jste při práci na dokumentu poznala několik profesí ve věznici. Troufla byste si na nějakou z nich?
Každá z těch profesí má něco do sebe, ale kdybych si musela vybrat, asi by mě bavilo pracovat jako příslušník na OPaSu, což je taková policie ve vězení, která odhaluje a šetří trestnou činnost odsouzených. Ale to bych musela brzy vstávat každý den, tak nevím, nevím…
Poznala jste mužskou i ženskou věznici. Jak se liší život v nich a kde se vám točilo lépe?
Rozhodně to v nich pulzuje rozdílně! To vám řekne, myslím, každý, kdo pracuje ve vězeňství. Mně osobně rozhodně mnohem více vyhovuje natáčet v mužské věznici, protože zatímco odsouzení muži řeknou vše na rovinu, když se jim něco nelíbí, vězenkyně to řeší mnohem záludněji, abych tak řekla. Ostatně stejně jako konflikty a problémy mezi sebou.
Pocítila jste při natáčení Ve službě: Za mřížemi strach? Možná to nemusí být přímé ohrožení, ale pocit ze samotného prostředí, z nějaké situace…?
Tak to má dvě roviny. Samozřejmě si člověk do vězení nemůže přiskotačit naprosto bez obav. Vždycky je třeba mít na paměti, že se pohybujete mezi zločinci, a předpokládat, že může k nějaké nebezpečné situaci dojít. Musíte si prostě hlídat záda. Na druhou stranu, u vězeňské služby pracují lidé, kteří si tohle velice dobře uvědomují i za vás, a já jsem vždycky věděla, že se mi s nimi nemůže naprosto nic stát.
Valdice – obávané místo mezi vězni. Dá se ve zkratce říct proč? Hrají v tom roli i dozorci?
To rozhodně ne. To je složením odsouzených. Když vězeň v kriminále „zlobí“, páchá neustále kázeňské přestupky, pere se, tak postupně propadá sítem věznic, až se dostane do Valdic, kde se tím pádem tito vězni koncentrují. Proto respekt a obdiv všem, kteří ve Valdicích pracují.
Mohla byste sdílet pár situací nebo faktů, které vás na životě za mřížemi překvapily?
Mě asi nejvíc překvapila vynalézavost odsouzených, s jakou do vězení pašují nepovolené předměty a jak je schovávají, přičemž se nebojí jako skrýš používat vlastní tělo. Taky mě zaujalo, kolik lidí ve věznicích pracuje v civilu – bez uniformy a donucovacích prostředků, přesto jsou velmi často v úzkém kontaktu s odsouzenými. To chce odvahu. No a pak mě mile překvapila spousta velice legračních historek ze služby, které mi příslušníci vyprávěli. Ale ty si musím nechat pro sebe.
Autor článku
Zuzana Schneidewind
Autor článku
redakce Prima Ženy
Newsroom magazínu Prima Ženy. Tady najdete články napsané kolektivem autorů webu.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
