Životní styl

14. listopadu 2026 07:30

Tamara Fränzlová

Adriana (31): Vedle kamarádky si připadám neschopná. Ona zvládá tři děti, já sotva jedno

Moje kamarádka Denisa má tři děti, krásný dům, spokojené manželství a domácnost, ve které je snad pořád naklizeno a na zemi nenajdeš ani drobeček. Ještě k tomu peče vlastní chleba a nikdy neztrácí nervy. Já mám roční dceru, několik kilo navíc a pocit, že mi život protéká mezi prsty. Nejhorší je, že se vedle ní nedokážu přestat cítit jako neschopná ženská.

Narozením dcery se mi život obrátil vzhůru nohama. Ještě před otěhotněním jsem si představovala, že budu taková ta pohodová máma. Realita je ale úplně někde jinde. Vždycky jsem si říkala, jak je smutné, když se ženy na mateřské začnou zanedbávat a vykašlou se samy na sebe. Teď už ale chápu, jak k tomu dojde.

Od porodu mám pocit, že jen přebíhám od jedné povinnosti ke druhé a nic nedělám pořádně. Když konečně něco dodělám, objeví se pět dalších věcí, které čekají, až je udělám. Večer padám únavou, tupě zírám do telefonu, abych měla alespoň pár minut pro sebe, a vyčítám si, že bych měla ještě uklidit kuchyň, vyprat a přemýšlet nad tím, co všechno mě čeká zítra.

Občas si připadám dost sama, protože ani před dítětem jsem neměla moc kamarádek, natož teď s ním. Jedním z mála lidí, kteří mi zůstali, je kamarádka Denisa. Je jí třiatřicet, má už tři děti a já opravdu nechápu, jak to všechno dělá.

Vedle kamarádky si připadám neschopně

S manželem bydlí v nádherném domě se zahradou, mají krásně zařízený interiér a u nich doma to vypadá, jako by tam ty děti ani nebydlely. Aby toho nebylo málo, i po třech těhotenstvích má pořád pevnou postavu, dokonce i v teplákách vypadá upraveně a nikdy si na nic nestěžuje.

Nechci tvrdit, že u nich doma nikdy není nepořádek nebo že se její děti chovají pořád jako andílci. To by snad ani nebylo reálné. Ve srovnání s mým životem, který je jeden velký chaos, to tak ale někdy opravdu vypadá. Za celou dobu, co se známe, jsem ji skoro nezažila ve chvíli, kdy by něco nezvládala. Vedle ní si připadám jako totální šmudla.

Štve mě, že jsem se za ten rok, co mám dceru, nedokázala vrátit sama k sobě. V těhotenství jsem přibrala dvacet kilo a pořád se mi je nepodařilo shodit. Nesnáším pohled na sebe v zrcadle. Vždycky jsem se hezky oblékala a zakládala jsem si na upravených nehtech. Teď mám skříň narvanou věcmi, do kterých se nevejdu, a stejně pořád tahám legíny a vytahaná trička.

Chtěla bych začít pravidelně cvičit a trochu se o sebe starat, ale nedokážu si představit, kam to všechno vměstnat. Dcera je na mě hodně fixovaná a málokdy vydrží s někým jiným. I když je s tátou, který se jí věnuje na sto procent, většinou pořád chodí za mnou. Když chci někam odejít, začne hrozně plakat a já nakonec nikam nejdu. Pořád jenom máma, máma, máma. Někdy už jsem z toho opravdu unavená a mám výčitky, že mě vlastní dítě tak vyčerpává.

Dřív jsem zvládala práci i domácnost, dnes sotva běžný den

Přitom před mateřskou jsem měla práce až nad hlavu a všechno jsem zvládala. Bavilo mě chodit do kanceláře, hasit tam problémy a mít naplánovanou každou minutu od rána do večera. Bylo fajn mít také něco jiného než jen hordu prádla, vaření a stavění kostiček.

Docela se těším, až se budu moct vrátit, protože mi tenhle život začíná chybět. Jenže když se podívám na to, jak teď funguji, vůbec si neumím představit, že bych měla zvládat ještě zaměstnání.

Někdy mám co dělat, abych stihla nakoupit, uvařit a trochu uklidit. Malá je na mě navíc pořád zavěšená, takže ani nevím, jak bychom vyřešili hlídání. Připadá mi zvláštní, že jsem dřív zvládala práci i všechno ostatní a teď mě dokáže rozhodit i obyčejné dopoledne doma. Denisa přitom zvládá pracovat i se třemi dětmi, z nichž jedno je ještě miminko. Když si představím, že bych měla fungovat jako ona, připadá mi to úplně nereálné.

Když k ní přijdu na návštěvu, mám z jejího života opravdu mindráky. Na stole má totiž pořád čerstvě upečený koláč, vedle něj teplou kávu ve stylovém hrnku a děti si mezitím hrají v pokojíčku. Nejmladší se spokojeně pohupuje v dětském elektrickém houpátku a Denisa vypadá, že má všechno pod kontrolou. Já si vedle ní připadám ještě hůř. Doma jsem ráda, když vypiju kávu, kterou jsem si uvařila před třemi hodinami, a o pečení nějakého koláče si můžu nechat jen zdát.

Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.

Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz

Nikdy mi přitom nedává najevo, že by něco nezvládala, ani se nade mě nepovyšuje. Nemám jí vlastně co vyčítat. Jenže stačí, abych se na ni podívala, a chce se mi z vlastního života brečet. Připadám si hloupě, protože vím, že se nemám s nikým srovnávat, ale stejně to dělám.

Denisu mám přitom opravdu ráda. Patří k mým nejbližším kamarádkám a vím, že se na ni můžu spolehnout. Někdy se mi ale ani nechce domlouvat další setkání, protože tuším, jak se potom budu cítit. Je mi to líto, protože za moje komplexy ona nemůže a rozhodně nechci, aby naše přátelství doplatilo na to, že nejsem spokojená sama se sebou.

Možná i proto mě tolik mrzí, že už si s přítelem skoro neumíme najít čas jeden na druhého. Od narození dcery se totiž změnil celý náš společný život. Dřív jsme byli opravdu hodně společenští, pořád něco plánovali, scházeli se s kamarády a objevovali nové kavárny a bary.

Teď se dostaneme maximálně do herničky, případně zůstáváme doma. Já už často nemám energii někam chodit a dcera navíc nemá moc ráda hluk ani cizí lidi. Večer jsme oba unavení a na nějaké intimnosti nemáme ani pomyšlení. Když už máme chvíli pro sebe, většinou řešíme praktické věci nebo si povídáme o dceři. Někdy mám strach, že už jsme přestali být partneři a stali se z nás jen rodiče.

Denisa mě pořád uklidňuje, že je to jenom fáze a časem si to sedne. Já už ale někdy nevím, jestli tomu dokážu věřit. Nechci, aby mi mateřství takhle uteklo mezi prsty, ale zároveň si ho nedokážu užívat tak, jak jsem si kdysi představovala.

Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky

Srovnáváte se někdy s ostatními rodiči?

V laskavém přístupu rodiče chybují. Děti s námi nemohou vždy souhlasit, říká odbornice:

Sdílejte článek