Řeč těla: Co nám odkrývají potíže s plícemi?

V psychosomatice chápeme tělo a duši jako jeden celek, který je neoddělitelný. V případě potíží se pacient obrátí na lékaře, který pomocí testů zjišťuje, z čeho potíže pramení. V některých případech jsou potíže pacienta neidentifikovatelné a lékaři se nepodaří stanovit diagnózu. Pacient pak navštěvuje různé specialisty, kteří většinou dojdou k závěru, že je po medicínské stránce v pořádku, a to přesto, že jeho potíže stále přetrvávají. Odborníci zastávají názor, že 70 % potíží je psychického původu. Žijeme-li život plný spěchu a stresu, duše volá prostřednictvím fyzických potíží o pomoc. Potíže spojené s naší psychikou jsou psychosomatické potíže a v jejich pozadí vždy stojí stres, strach, emoce, vztek, bolest, úmrtí někoho blízkého, problémy ve vztahu, úzkost, obavy z budoucnosti nebo nezpracované problémy.

V listopadu je už podzim v plném proudu a příroda nám ukazuje všechny jeho barvy. Zvířata se pomalu připravují na zimní spánek a příroda je na tom podobně. U většiny lidí se projevuje únava a zimomřivost. Chvíli trvá, než se postupně adaptujeme na chladnější počasí, protože po ránu už zažíváme přízemní mrazíky. Stahujeme se tak více do teplejších domovů. Je to období, kdy se musíme naučit více a lépe hospodařit s naší energií, protože můžeme mít pocit, že jí nemáme dostatek. Po psychické stránce přicházejí deprese, melancholie, smutek a špatná nálada. Chybí nám sluneční světlo a sluníčko. Tak jako v přírodě už nic nepučí, ale stahuje se ke spánku, je dobré nezačínat žádné nové projekty a šetřit si energii na zimní období. Vše nové začínat na jaře.

Pokud si uvědomíme, že nádech a výdech nám signalizují schopnost dávat a brát, pochopíme princip psychosomatiky v souvislosti s plícemi. Braní a dávání v našem životě musí zahrnovat harmonii, poté i naše dýchání bude vyvážené.

Plíce a dýchaní jsou spojené s výměnou energie s druhými lidmi. Jak se přitom dokážeme nadechnout a jakou máme sebedůvěru. Dusíme sami sebe, nemůžeme se nadechnout? Nebo někdo jiný dusí nás?

Jaké symboly nám odkrývají potíže s plícemi?

Jak se k nám ostatní chovají? Dostáváme dostatek prostoru k tomu, abychom se mohli svobodně nadechnout? Neomezuje nás někdo? Astma může značit i potřebu pouze přijímat a nevydávat, snahu po dominanci a oddělení se od ostatních. Špatné dýchání svědčí o tom, že nedokážeme žít naplno, nemůžeme se naplno nadechnout. Zápalem plic onemocní člověk, který je už unavený životem. Je to zoufalost a pocit, že emocionální rány už nelze vyléčit.

U dětí mohou být záněty plic spojeny s nedostatkem lásky, pohlazení, jež jsou nahrazeny materiálními věcmi, které dítě pro svůj život nepotřebuje. Dítě volá po pozornosti, po lásce a po tom být přijímáno v bezpodmínečné lásce. Pokud se mu jí nedostává, dusí se a začíná mít potíže s dýcháním. Dýchat bez potíží znamená mít sebe i všechny okolo rádi a žít v lásce, harmonii, v rovnováze mezi braním a dáváním. Odpustit staré rány, protože i ty nás mohou dusit a sedět nám na plicích.

Plíce jsou symbolem komunikace a kontaktu s vnějším světem, pojí nás se životem samým a s ostatními lidmi a tvory, všichni totiž dýcháme stejný vzduch.

Položte si následující otázky:

Jak zvládám život? Nedusí mne někdo z okolí? Dávám dostatek svobody sobě i svému okolí? Umím najít rovnováhu mezi dáváním a braním? Trpím strachem ze života? Jak jsem na tom se sebehodnocením?

Já jsem nikdy potíže s dýcháním neměla. Občas se objevil kašel, ale od té doby, co jsem přestala kouřit, je to opravdu jednou za x let. Můj syn však byl jako malý často nemocný, především šlo o respirační onemocnění. Až po letech, když jsem se rozešla se svým manželem, jsem si uvědomila, že náš syn trpěl především tím, co jsme prožívali my dva. Jeden druhého jsme dusili a v ovzduší doma se často nedalo dýchat. Léčila jsem ho všemi možnými farmaky a homeopatiky, ale vždy byla pomoc jen dočasná. Až po rozvodu se jeho stav postupně začal zlepšovat, až se u něho dýchací potíže přestaly objevovat. Pročistil se vzduch, tak už nebylo potřeba se dusit.

Já měla opravdu velký zánět průdušek před několika lety, kdy jsem řešila svoji práci. Nevěděla jsem, zda mám dále zůstat u své stávající práce nebo vzít nabídku na zcela jinou práci. Dusila jsem tím sama sebe tak tři měsíce. Když jsem se rozhodla, že svoji práci opravdu miluji a nechci ji změnit, ulevilo se mi a následně jsem onemocněla silným zánětem plic. Byl to jen následek mého dlouhodobého rozhodování. Z počátku vše vypadalo podle poslechu lékaře na zápal plic, ale pracovala jsem na své psychice a nakonec se na rentgenu nic neobjevilo. Od té doby si hlídám, abych sama sebe takto nedusila, a respirační nemoci nemusím řešit.

Jak k nám plíce promlouvají?

Plíce nám ukazují, jak přijímáme život. Pokud máme deprese, strach a smutek přijímat život, ozvou se nám plíce. Je to pocit, že nejsme hodni žít život naplno.

Potíže s plícemi, dušnost, kašel, velká únava, astma, potíže s průduškami, záněty plic a průdušek, bronchitida, oslabené průduškové cesty, zápal plic.

Jak přispět k tomu, aby nám plíce správně fungovaly?

Plíce znamenají schopnost naší otevřené komunikace, umění přijímat i dávat. Snažme se tuto rovnováhu zachovat. Tolerujme a poskytujme ostatním svobodu stejně jako sami sobě. Nenechme se od ostatních „dusit“ něčím, co nám není po vůli. Pokud se objeví situace, kde je složité ji „rozdýchat“, snažte se ji brát z nadhledu. Jiný úhel pohledu nám pomůže se lépe nadechnout. Astma je příznakem nerovnováhy mezi braním a dáváním, proto nás astma dusí. Nadechněte se a uvědomte si, že nadechujete svobodu, a vydechněte to krásné, co je v nás.

Snažte se méně pracovat a více odpočívat. Především spánek je hodně důležitý. Také procházka na čerstvém vzduchu okysličí plíce. Podle orgánových hodin se aktivují plíce mezi 3. a 5. hodinou ranní. Kuřáci, astmatici nebo lidé, kteří mají potíže s plícemi, mají v tu dobu největší potíže s dýcháním. V tento čas je tělo stále v útlumu, až kolem páté hodiny ranní se postupně začíná probírat. V této době máme nejvíc úzkostí a strachů.

Afirmace pro léčbu: „Přijímám život v dokonalé rovnováze.“

Šárka Vávrová

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie