Žádný vyhraněný typ nemám, říká o ženách Marek Lambora ze Slunečné

• Vy jste začínal jako divadelní herec, až pak jste se objevil ve filmech a seriálech. Jak náročné bylo přeorientovat se na úplně jiné prostředí?

Když si vzpomenu na své první kamerové zkoušky ještě na škole, kde se vyučuje hlavně divadelní herectví, všichni mi říkali: Máro, to je moc, uber. Vůbec jsem tomu nerozuměl, protože mi přišlo, že jsem nehrál skoro nic. Když jsem po letech začal točit svůj první seriál, Přístav, došlo mi, že to jsou dva úplně rozdílné levely herectví. Před kamerou je potřeba naprostá přirozenost. Nic nehrát, a zároveň hrát úplně všechno. Ta hranice je opravdu velice tenká a člověk se to učí déle, tedy aspoň já. Já jsem se do natáčení zamiloval, jakmile jsem poprvé vstoupil před kameru. Baví mě to doteď a řekl jsem si, že se tomu v roce 2020 budu věnovat více.

• Jak dlouho vám trvalo, než jste se cítil jistě před kamerou a naučil se před ní pracovat?

V tomto ohledu taky existují dva rozdílné způsoby. Seriál tohoto typu se točí na tři kamery a film většinou na dvě. U filmu je natáčení pomalejší, protože se točí po jednotlivých záběrech, neustále se přestavují kamery, a tak se jeden dialog točí mnohem déle než v seriálu, zkrátka je s tím více práce. V seriálu se natáčí na tři kamery najednou, takže herec se musí naučit, že má někde stát, před sebou má partnera, kterého nesmí krýt, protože má za zády kameru. Zároveň si musí hlídat svou kameru a ještě „jízdu“.

Když jsem tedy poprvé přišel do ateliéru na natáčení Přístavu, vůbec jsem nevěděl, co od toho čekat. Nějaký návod předtím od režiséra dostanete, dokud si to ale člověk nezažije, stejně nic neví. Hrozně dlouho jsem se tehdy učil třeba to, kde mám stát, abych nekryl kolegu. Je to úplně jiná disciplína než film a film a seriál jsou jiná disciplína než divadlo.

• V jednom rozhovoru jste se vyjádřil, že upřednostňujete role záporáků. Jednu takovou ztvárňujete i v aktuálním seriálu FTV Prima Slunečná…

Janek Linhart byl ještě před seriálem označen za zápornější postavu. Spolu s novými scénáři se ale vyvíjí a já začínám chápat, že je sice navenek floutek a má svou skořápku, pod kterou pouští jen málo lidí, ale je zároveň hodný kluk s morálními zásadami, které nechce překračovat. Řekl bych, že je spíš kladnou postavou, která má problémy z dětství a k lidem se chová odtažitě, protože k tomu má své důvody.

• Jaký máte názor na typy lidí jako Janek Linhart – zástupce zlaté mládeže, pro kterou je byznys na prvním místě? Myslíte, že byste si v reálném životě sedli?

Myslím, že většinou dokážu odhadnout lidi, když si s nimi chvíli povídám nebo se s nimi vídám. Neříkám, že jsem vědma, ale cítím, co z těch lidí vyzařuje. S Jankem bychom si podle mě v nějakých věcech sedli. Líbí se mi na něm, že si jde za svým cílem. Vadí mi, že si za ním jde přes mrtvoly. Ačkoliv má morální zásady, v byznysu mu nevadí sáhnout po prostředku, který už je pro mě trochu moc. On na to ale taky přichází a postupem času zjistí, že touhle cestou už nechce jít. Velkou zásluhu na tom má jiné prostředí, do kterého se dostane, a samozřejmě láska.

• Janek je vaše první hlavní seriálová role. Jaký je rozdíl v natáčení oproti vedlejším rolím, které jste ztvárnil třeba v Ohnivém kuřeti nebo Přístavu? Co všechno se od hlavní tváře seriálu očekává?

Časově je to samozřejmě mnohem náročnější než u menších rolí, protože máte více natáčecích dní s více obrazy. Je to taky velká zodpovědnost, protože ta postava se tam objevuje často a očekává se od ní, mimo jiné, že přiláká diváky, kteří s ní mají buď sympatizovat, nebo ji nesnášet. Mám tak mnohem větší zodpovědnost sám k sobě a ke svému výkonu.

• Před Slunečnou jste nebyl příliš aktivní na sociálních sítích. V současnosti vás vidíme hlavně na Instagramu. Jak jste se s ním sžíval a jak k němu přistupujete teď?

Od minulého roku mám více práce, takže mám i více zážitků, které můžu sdílet, a začalo mě sledovat více lidí. Proto jsem teď na sociálních sítích aktivnější než předtím. Poměrně dost si ale hlídám své soukromí, takže nezveřejňuji často informace o tom, jestli jedu na dovolenou, kde jsem a co tam dělám. Svůj sociální svět beru spíše tak, že nechávám fanoušky nahlédnout pod pokličku mě jako herce. Chci jim ukázat, jak vypadá natáčení, jak se na něj připravuji, co zažívám během nabitého pracovního dne, nebo naopak co dělám, když toho mám méně.

• Je vám blízká instagramová estetika? Co říkáte na prezentaci influencerek, které hrdě ukazují své zvětšené rty nebo vyšpulená pozadí?

Tohle jde trochu mimo mě a moc tomu neholduju. Sleduju lidi, kteří jsou pro mě inspirativní a dokážou mi nabídnout jiný pohled na život. To samé platí pro youtubery. Ti by měli předávat něco, co nikdo jiný nezná, a ukazovat lidem jinou cestu. To, že někdo zveřejní fotku s nějakým produktem, není nic pro mě. Sám jsem dostal několik nabídek od různých značek. Zatím jsem ale nepřijal nic, co bych dělal jen kvůli penězům. Chtěl bych propagovat jen to, co mám rád, co mi dává smysl a co bych sám od sebe lidem v okolí doporučil.

• A co vůbec teď hledáte v ženách? Jaké typy se vám líbí?

Já v ženách nic nehledám. (smích) Nejdůležitější je pro mě, abychom si rozuměli, abychom se měli čemu smát a abychom měli stejný pohled na svět. Po fyzické stránce žádný vyhraněný typ nemám. Je to pro mě hlavně o napojení.

• Vedle herectví také zpíváte. Svůj talent jste měl šanci ukázat i v pěvecké soutěži, kterou jste dokonce vyhrál. Užíval jste si proměny v osobnosti jako Freddie Mercury nebo Mick Jagger? Jako kdo jste se cítil nejpřirozeněji?

Užíval jsem si to strašně moc, ačkoliv to bylo hodně náročné. Naučil jsem se, že po psychické i fyzické stránce zvládnu mnohem více, než jsem si myslel. Moc mě ale bavilo, že jsem si mohl vyzkoušet něco, co si možná už nikdy nevyzkouším. Nejvíc jsem si užil proměnu v Hugha Jackmanna z filmu Největší showman, kde je podle mě geniální hudba. To platí i o vystoupení jako Justin Timberlake, jehož muziku i taneční styl mám taky rád.

A samozřejmě Freddie Mercury s písní Who wants to live forever?, to pro mě byla největší výzva, měl jsem z toho velký strach a šlo mi to nejmíň. Během generálek jsem absolutně nechytal tóny. Dokonce mi volala i pěvecká poradkyně Linda Finková s tím, že ty tóny tam opravdu lítají, abych se na to ještě podíval. To mi za 10 dílů v soutěži nikdy neudělala, a tak jsem si říkal, že už je to alarmující, takže jsem si tu píseň do dvou do rána pořád dokola zpíval. Díky tomu jsem se přesvědčil, že když se člověk den co den snaží, opravdu se to dokáže naučit. A zajímavé je, že to vyšlo až naostro. Tehdy se něco seplo a povedlo se to. Myslím si, že bych to už takhle nikdy nezazpíval. (smích)

Jak si Marek Lambora vedl v talk show Na Pavláska, můžete vidět v archivu pořadu na iPrimě: