Alena (52): Dceři je dvacet a neumí normálně fungovat. Bojím se, že ode mě nikdy neodejde
Alena má pocit, že zatímco ona řeší práci, domácnost i účty, její dospělá dcera bere společný život spíš jako samozřejmý servis. Zdroj: Tetra Images, Profimedia.cz, Jamie Grill
Nikdy jsem nechtěla být matka, která svému dítěti všechno dovolí, jenže přesně to se stalo. Dnes je mojí dceři dvacet, neumí si zařídit skoro nic sama a já začínám mít strach, že jsem z ní vychovala člověka, který čeká, že všechno nepříjemné za něj vyřeší někdo jiný.
Dlouho jsem sama sebe uklidňovala, že z toho vyroste a jen dospívá pomaleji než ostatní. Pořád jsem měla pocit, že stačí trochu času a všechno si sedne samo. Jenže poslední rok už vidím, že problém není v jejím věku. Čím je starší, tím samozřejměji bere, že věci kolem běžného života prostě nemusí řešit, protože je nakonec stejně zařídím já.
Ráno ji budím, přestože už chodí na vysokou školu a je jí dvacet. Připomínám jí termíny, přednášky, schůzky i úplné maličkosti kolem domácnosti. Nezavolá si ani sama k doktorovi. Nedávno měla nějakou vyrážku a místo aby vytočila číslo do ordinace, sedla si doma na gauč, podala mi mobil a řekla, že z telefonování má stres.
Stejné je to skoro se vším. Řidičák nechce, protože jí prý vyhovuje, když ji někdo odveze. Brigádu začne nadšeně hledat jen ve chvíli, kdy potřebuje peníze na nové oblečení nebo na akci s kamarády, jenže jakmile má někam pravidelně chodit a vydělávat, najednou je unavená, otrávená nebo se tam necítí dobře. Peníze po mně ale chce úplně samozřejmě, jako by to byla moje povinnost a ne laskavost.
Mary (21) se svěřila: Vlastní rodinu jsem neměla. Domov jsem našla až u partnera a jeho blízkých
Posledně se urazila, když jsem jí odmítla dát další peníze. Seděla jsem večer u stolu nad složenkami, počítala, co ještě zvládnu do výplaty, a ona mezi dveřmi jen tak mimochodem prohodila, že by potřebovala pár tisíc, protože jde o víkendu s kamarády pryč. Ve chvíli, kdy jsem řekla, že teď opravdu nemůžu, protočila oči a odsekla, že ostatní rodiče své děti podporují normálně.
Najednou jsem si uvědomila, jak strašně jednostranně náš život už dlouho funguje. Dcera je dospělá, ale doma nepřispívá ani korunou. Nájem, jídlo, drogerie, internet, telefon, všechno jde pořád za mnou. Nakupovat chodím samozřejmě taky já, protože ona buď nemá čas, nebo zapomene. Jakmile ale otevře lednici a chybí tam něco, co má zrovna ráda, umí být najednou hodně hlasitá.
Doma má všechno a neváží si toho
Nejde přitom o obyčejné věci. Nestačí jí normální kosmetika z drogerie. Chce přesně ty značky, které vidí na sociálních sítích, protože je mají influencerky a její kamarádky. Stejné je to s oblečením nebo jídlem. Klidně si objedná matchu, sushi nebo speciální proteinové věci, ale vůbec jí nedochází, že to všechno musí někdo zaplatit.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
Čím dál víc mám pocit, že se jí ode mě ani nechce odejít. Má doma navařeno, vypráno, uklizeno a lednici, která se zázračně doplňuje sama. Nemusí řešit složenky, nákup ani to, jestli vyjde s penězi do konce měsíce. Ve chvíli, kdy se někdy zmíním o samostatnosti nebo o tom, že by si měla začít něco odkládat, tváří se, jako bych po ní chtěla něco úplně absurdního.
Dřív jsem si aspoň namlouvala, že je ještě mladá a že si pohodlí domova užívá, dokud může. Jenže kolem sebe vidím její vrstevníky, kteří normálně studují, chodí na brigády, šetří si na auto nebo řeší první podnájmy. Kolikrát přijdu odpoledne domů a najdu ji přesně tam, kde ráno. V posteli, s notebookem na peřině a hrnkem od kafe vedle sebe.
Linda (31) prozradila své tajemství: Manžel je posedlý kaloriemi. Kvůli jeho poznámkám o sobě pochybuju
Občas mám pocit, že jsme si doma úplně prohodily role. Já běhám kolem práce, nákupů, vaření, praní a placení účtů, zatímco ona funguje jako někdo, kdo přišel do hotelu se servisem all inclusive. Neřeší, kolik stojí elektřina, voda ani obyčejný nákup. Jakmile jde o zábavu, energii má najednou na rozdávání.
Asi jsem to pokazila sama
Zkoušela jsem s ní o tom mluvit už několikrát. Normálně, v klidu, bez křiku, jenže pokaždé to dopadne stejně. Chvíli poslouchá, pak začne být protivná, zavře se do pokoje nebo mi vysvětlí, že dnešní doba je prostě těžká a já to nechápu. Kolikrát po těch rozhovorech sedím sama v kuchyni a říkám si, jestli jsem něco nepokazila už dávno.
Poslední dobou na sobě navíc pozoruju něco, co mě samotnou děsí. Přestávám mít chuť všechno za ni zachraňovat. Dřív jsem automaticky hledala řešení, sotva měla nějaký problém nebo byla ve stresu. Dnes už někdy jen poslouchám a uvnitř cítím hlavně vyčerpání. Úplně obyčejnou únavu z toho, že celé roky řeším nejen svůj život, ale i její.
Nikdy bych nevěřila, že mě něco takového napadne u vlastního dítěte, ale občas se opravdu bojím, že pokud se něco nezmění, dcera od nás nikdy neodejde. Doma má všechno. Nákupy, vaření, vyprané prádlo, plnou lednici i mámu, která to nakonec vždycky nějak zařídí. Někdy mám pocit, že jsem jí ten život bez povinností zařídila až moc dobře.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Nebezpečí mezi dětmi: AI aplikace vytvářejí falešné nahé fotky, které používají vyděrači:
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
