10. září 2026 14:30
Komerční sděleníČasopis Záhady života: UFO monitorují jaderné elektrárny
Desítky let pracoval jako elektrotechnik v jaderné elektrárně Jaslovské Bohunice a sloužil u vojenských radiolokátorů. Přesto – nebo možná právě proto – zasvětil svůj život systematickému pátrání po neidentifikovaných létajících objektech. Miroslav Karlík, zakladatel UFO klubu Trnava, přináší otevřené svědectví o tajuplných strojích přilétajících k reaktorům, nevysvětlitelných fenoménech i o šoku, který zažijete, když se vám neznámá bytost zničehonic zjeví přímo na balkóně v šestém patře.
Pane Karlíku, jak se stane z ryze technicky založeného člověka badatel, který zasvětí život pátrání po neznámých úkazech na obloze?
Pro mě v tom nikdy nebyl rozpor, naopak. Technické vzdělání vás naučí jednu zásadní věc: nevěřit dojmům, ale faktům a systematické metodice. Do pátrání po nekonvenčních úkazech jsem proto od počátku vnášel snahu o objektivní sběr dat, analýzu svědectví a prověřování fyzikálních možností. Většinu hlášených objektů lze touto mravenčí prací vysvětlit jako známé technické či přírodní jevy. Cílem mého výzkumu je poukázat na ten zbytek, který současným vědeckým poznatkům, jednoduše řečeno, neodpovídá.
Čtěte také: Mezi nebem a sesternou: Co zažívají zdravotníci u lůžek umírajících. Právě vyšlo v časopisu Záhady života.
Přitahovalo vás toto téma odjakživa?
Ano. Nechci tvrdit, že mi to bylo dáno osudem, ale už jako malý chlapec jsem rád pozoroval hvězdy. Ve své dětské naivitě jsem si často představoval, že i na nich je život, stejně jako na Zemi. A to jsem ještě neměl ani tušení, že ve vesmíru existují i další planety – některé v mnohém podobné té naší. Čtením vědeckofantastické literatury jsem se později dostal k Dänikenovi, Součkovi a dalším autorům, kteří ve mně definitivně zažehli touhu porozumět světu, jenž se vymyká lidskému chápání.
Největší zlom u mě ale nastal 1. srpna 1968, kdy jsem nastoupil na základní vojenskou službu k jednotce protivzdušné obrany. Sloužil jsem v Trnavě, Šuranech a Vysoké pri Morave na pozorovací věži, to vše v útvaru PVOS 5220, v letech 1968–1970.
Na vojně jsem dostal možnost poprvé sledovat neznámé objekty, které se naprosto vymykaly tehdejším – a podle mě i dnešním – technologickým možnostem. Viděl jsem věci, ze kterých mě i po těch mnoha letech mrazí v zátylku.
Co konkrétně bylo na vojně vaším úkolem?
Sledování vojenských i civilních cílů v dosahu radiolokátorů. Tenkrát šlo o okruh zhruba 500 kilometrů, takže jsme neměli přehled jen o našem vzdušném prostoru, ale viděli jsme prakticky všechno od Milána přes Budapešť až po Varšavu. K mému obrovskému překvapení jsme občas na radarech zaznamenali i cíle, které překonávaly naprosto všechno, co jsme tehdy považovali za možné. Letěly obrovskou rychlostí – podle našich výpočtů se musely pohybovat nejméně 17 000 km/h! Dělo se to přímo před námi – a my se na to dívali jako na zjevení.
Dohledala jsem si, že rychlost 17 000 km/h odpovídá přibližně Machu 14. V atmosféře se takovými rychlostmi pohybují pouze balistické rakety, hypersonické kluzáky nebo kosmické lodi při návratu z oběžné dráhy. Žádné klasické vojenské letadlo – tehdy ani dnes – se této hranici ani nepřibližuje. Běžné moderní stíhačky dosahují rychlostí kolem Machu 1,6 až 2,0 a legendární průzkumný letoun SR-71 Blackbird má oficiální rekord Machu 3,3 (přibližně 3 530 km/h). Můžete mi blíže popsat situaci, kdy jste na radaru zachytili objekt, který se naprosto vymykal známým fyzikálním zákonům i tehdejším technologickým možnostem?
Představte si radiolokátor s kruhovou obrazovkou – určitě ho znáte z filmů. Když zachytí cíl, rozsvěcují se na něm takové malé obdélníčky. Paprsek radaru se neustále otáčí ve směru hodinových ručiček, a pokud se bod zachycený před minutou najednou objeví o obrovský kus dál, znamená to, že je jeho rychlost až neskutečná. Na obrazovce radaru dělal objekt pohyb cik-cak nebo nám tam skákal z místa na místo, což znamenalo okamžitou změnu směru bez jakéhokoliv zpomalení. Všechno, co radary zaznamenaly, musel náš kreslič-pátrač ihned zakreslovat na průhledný planžet a vyhodnocovat dráhu i rychlost. Každé běžné letadlo mělo své identifikační číslo. Jenže tyto podezřelé cíle žádné číslo přiřazené neměly, nebyly nikde evidované a trvalo jen chvíli, než nám opět zmizely z radaru.
Co na nich bylo kromě rychlosti tak podezřelého?
Především neuvěřitelná schopnost manévrování. Tyto objekty dokázaly v plné rychlosti na místě zastavit nebo okamžitě odbočit do pravého úhlu, aniž by zpomalily. Něco takového zcela překonávalo a dodnes překonává – všechny známé fyzikální zákony i nejmodernější letecké technologie.
Co z toho tenkrát plynulo pro vás, pro vojáky?
Naším úkolem bylo vše pečlivě zakreslit a zaznamenat. Zprávy o těchto incidentech se pak posílaly na vyšší místa jako mimořádná událost. Od kluků z jiných směn vím, že je na přístrojích zaznamenávali také. Byli z toho stejně nesví jako my, jenže velitel všem přísně zakázal o čemkoliv mluvit. Ne všichni ale byli v tomto ohledu poslušní. Dvakrát jsem dokonce skončil u vojenské prokuratury, kde jsem jako svědek vypovídal ve prospěch jednoho armádního důstojníka. Promluvil totiž o podezřelých objektech v československém vzdušném prostoru otevřeně a okamžitě z toho měl obrovské problémy – čelil obvinění, že záměrně vyvolává paniku.
A co se dělo dál?
Umlčeli to. Přestože se u soudu doložila celá řada důkazů a nákresů, nakonec se nad vším zavřela voda. Všichni raději i nadále mlčeli, protože nikdo nechtěl mít zbytečné trable. Ještě v devadesátých letech jsem ale byl v úzkém kontaktu s vojáky, kteří k protivzdušné obraně narukovali po mně, takže moc dobře vím, že se to tam dělo i nadále. V žádném případě nešlo o ojedinělé incidenty. Později jsem chtěl provést podrobnou analýzu a snažil jsem se dostat do vojenského archivu v Trnavě. Žiji tam a stále mám určité kontakty, jenže mi bylo řečeno, že záznamy, které hledám, podléhají dodnes přísnému utajení. Mám však informace, že většina těchto dokumentů stejně podlehla skartaci. Přitom jsem si docela přesně pamatoval konkrétní data, kdy k těm událostem docházelo, takže by mi hledání zabralo jen chviličku. Přesto mě tam prostě nepustili.
Měla jsem na mysli spíše to, co se dělo v samotném okamžiku, kdy jste na radaru zachytili objekt, který musel být považován za narušitele – tedy potenciálně nebezpečný cíl. Jaká byla bezprostřední reakce ve velíně? Co přesně se v tu chvíli spouštělo za procedury? Startovala letadla, aby všechno prověřila přímo ve vzduchu?
Myslím, že ne. Nemám sice tušení, jak v ten moment zareagovaly ostatní obranné složky armády, ale předpokládám, že nestihly udělat vůbec nic. Jeho rychlost byla tak ohromná, že než jsme stihli cokoliv nahlásit, byl z dosahu radaru pryč. Víme, že o několik let později, když se objevilo to slavné UFO nad Vranovskou přehradou, dostala za úkol neznámé těleso na obloze pronásledovat posádka vrtulníku. Tenkrát v mé době se ale podle mě nic takového neodehrávalo – nikdo na podobné incidenty nebyl připraven.
Zmiňujete jaderné elektrárny. Právě ty se v příbězích o neidentifikovaných objektech objevují až nápadně často. Zaznamenal jste i vy sám – ať už na radaru, nebo z reakcí kolektivu – že by se objevovaly právě kolem strategických vojenských či energetických uzlů?
Ano, několikrát, a rád vám o tom budu vyprávět. Zároveň věřím, že všelijaké další zajímavosti o tom, co se dělo v blízkosti jaderných elektráren, by nám pověděli i mnozí další pamětníci. Jenže třeba pro piloty platí přísná mlčenlivost – po třicet let nesmí veřejně promluvit o ničem nestandardním, co ve vzduchu zaznamenali. A u kosmonautů je to dokonce padesát let!
Tyto mimořádné události se odehrávají po celém světě, ale přímo z armádních složek se o nich dozvíme jen málokdy – lidé by jinak mohli přijít o práci. Sice se čas od času objeví bývalý pilot nebo astronaut, který se na sklonku života rozhodne promluvit, ale to jsou spíše výjimky. Jejich očitá svědectví jsou dechberoucí, hovoří o technologiích zcela mimo naše chápání. Jenže většina populace má tendenci to zlehčovat a řekne si: „No jo, je to už senilní dědek, nemůžeme mu přece všechno věřit.“
Vraťme se ještě k vašemu působení u jednotky protivzdušné obrany. Položím vám otázku, kterou jistě neslyšíte poprvé: Vylučujete, že se mohlo jednat o technickou poruchu radaru nebo třeba o falešné odrazy?
Zcela to vylučuji. Byli jsme proškolení profesionálové a jakoukoliv poruchu techniky jsme dokázali okamžitě rozpoznat. Stejně tak jsme byli vycvičeni k tomu, abychom bezpečně identifikovali takzvané falešné cíle – například přelety ptáků, atmosférické anomálie nebo meteorologické poruchy. Měli jsme skvělý přehled i o nejlepších letounech ze Západu, byli jsme neustále školeni a přezkušováni. Falešné či přírodní úkazy měly na obrazovce úplně jiné charakteristiky. Tyto neznámé objekty však dávaly jasný, silný a souvislý odraz. Navíc stejný cíl často současně zachytilo více nezávislých radiolokátorů pracujících na různých frekvencích a z různých stanovišť, což možnost technické chyby nebo lokálního rušení na jediném přístroji prakticky eliminuje.
Kam vedly vaše kroky po skončení základní vojenské služby? Věnoval jste se elektrotechnice i v civilním životě?
Čtyřicet let jsem pracoval jako elektrotechnik v atomové elektrárně Jaslovské Bohunice. Během té doby jsem prošel různými pozicemi, naposledy jsem působil ve státní společnosti JAVYS (Jadrová a vyraďovacia spoločnosť). Ta má na starosti nesmírně náročný a zodpovědný proces – bezpečné vyřazování starých jaderných bloků z provozu, postupnou demontáž technologií a především zpracování, skladování a trvalé uložení radioaktivního odpadu i vyhořelého jaderného paliva.
To je nesmírně odpovědná práce v takto kritické infrastruktuře. Zmínil jste ale, že právě z Bohunic máte nejvíce záznamů o pozorování UFO. Setkával jste se s těmito úkazy i během svého působení v elektrárně?
Ano, právě odtud mám vůbec nejvíce záznamů. To, čeho jsem byl na vojně a později i v okolí elektrárny očitým svědkem, jsem zkrátka pořád nemohl dostat z hlavy.
Vedlo vás tohle všechno k tomu, abyste se pátrání po neznámých jevech začal věnovat systematicky?
Přesně tak. V roce 1990, hned po pádu komunismu, jsem založil UFO klub Trnava. Funguje do dnešního dne, máme okolo sta registrovaných členů a celkově nám bylo hlášeno už přibližně 650 neznámých objektů, kruhů v obilí, bytostí a různých paranormálních jevů. Jsme v blízkém kontaktu s dalšími slovenskými kluby i s českými a zahraničními ufology, badateli a záhadology, se kterými si pravidelně vyměňujeme získané poznatky.
Na vašem příběhu je mimořádně zajímavé, že jste profesionální elektrotechnik a pracoval jste přes 40 let v jaderné elektrárně v Jaslovských Bohunicích. Stojíte nohama na zemi, a přesto se nebojíte o těchto věcech otevřeně mluvit. Můžete mi popsat, co se tam dělo tak neobvyklého, že se to vymykalo běžným standardům?
Ano. Poprvé se to stalo v roce 1994. Navštívil jsem jednu nedalekou vesnici, která je od atomové elektrárny vzdálená asi čtyři kilometry vzdušnou čarou. Byl jsem tam se dvěma armádními důstojníky, kteří shodou okolností sloužili v Čechách, a se dvěma místními obyvateli. Najednou jsme na obloze spatřili obrovské trojúhelníkovité těleso – v ufologické literatuře se mu říká belgický trojúhelník. Po hranách svítilo modrým světlem a uprostřed mělo světlo červené. Byla to neuvěřitelná podívaná.
Co přesně jste viděli?
Ten objekt postupně nalétával na všechny chladicí věže elektrárny, nevynechal ani jednu. Vstupoval přímo do stoupající páry a podle našeho odhadu nebyl výš než pět metrů nad nimi. Každá ta věž přitom měří přes sto metrů! Jako elektrotechnik jsem moc dobře věděl, co to znamená – nad věžemi vznikají extrémní stoupavé proudy horkého vzduchu a vlhkosti. Jakékoliv běžné letadlo nebo vrtulník by tam turbulence smetly a horká pára by jim okamžitě udusila motory. Tenhle letoun tím ale procházel úplně hladce. V páře pod sebou nevytvářel žádný proud vzduchu ani tlakovou vlnu, prostě skrz ni plul. Oči nám „vylézaly z důlků“. Ve vzduchu naprosto neslyšně a neuvěřitelně obratně manévroval od věže k věži, pak se otočil spodní hranou směrem k nám, chvíli takto nehybně visel ve vzduchu a odletěl.
Neuvěřitelné. Co dalšího jste za ta léta v Bohunicích vy nebo vaši kolegové zaznamenali?
Když jsem pracoval na investičním oddělení, šel jsem zrovna přes areál a najednou jsem postřehl dva proudové letouny L-29 Delfín z piešťanského letiště. Stíhaly diskoidní objekt, který přelétával poměrně nízko nad nedalekým areálem Mattoni. Přitom nad celou elektrárnou platí přísný zákaz přeletu, je tam ochranné pásmo. Na vlastní oči jsem viděl, jak se ho ti vojáci marně snažili dohonit a manévrováním ho vytlačit pryč.
Časopis Záhady života: Ufo uneslo pilota i s letadlem Zdroj: Dreamstime
Co podivného Miroslav Karlík v Jaslovských Bohunicích zažil? A jaké záhadné stroje elektrárnu monitorovaly? Rozhovor, který vás zaskočí! Přečtěte si POUZE v nejnovějších Záhadách života! Najdete je na vašich stáncích již od 1. 9. 2026.
Jak získat Záhady života za stánkovou cenu včetně poštovného až do schránky?
Objednat můžete ZDE: https://zahadyshop.cz/d/novinka-9-2026-tistene-vydani-1000232/ nebo https://www.send.cz/casopis/1042/zahady-zivota
V novém vydání dále najdete:
Osudové osmičky naší země: Rozhovor s Hannah J. Dvorskou o tom, co daly čísla Česku do vínku
Velký výlet: V ruských horách zemřelo najednou šest lidí za tajemných a hrůzných okolností!
Má velká sfinga skryté dvojče? Geologický průzkum naznačuje, že je to možné!
Dávní čínští upíři: Tisíce let staré mumie nepodléhají rozkladu!
Záhadné zmizení pilota Cessny 182: Co se stalo, a kde je, Fred Valentich?
Záhada smrti krásného krále: Kde a jak zemřel Ludvík II.?
Velké letní putování se Záhadami života - díl čtvrtý, září: Víte, kde najdete v naší zemi záhadná a tajuplná místa?
7 důvodů, proč si dát denně jeden šálek dobré kávy
Plakát Posilující vztahy pro vás na celý měsíc
Magie posvátného hrnce: Vaření je smysluplný rituál! Jak vytvořit pokrm, aby bylo jídlo obřadem?
Magické stránky: Jak můžete energeticky programovat své šperky. Spirituální práce s krystaly.
Naučíme vás čarovat: Chcete vědět, jaký je váš osud? Není nic jednoduššího, než geomantie! Zná odpovědi na vaše otázky!
Paranormální jevy: Něžné návštěvy z druhého břehu. Poznáte, když vás navštíví zesnulí blízcí?
Jak se správně vypořádat s rozchodem? Ukončete své trápení rituálem! Odstřihněte všechny energetické vazby, které vás obíraly o energii