Pavel Řezníček: Sexy idol žen stále čeká na svou osudovou lásku
1. MISE (2) - Jelen chlácholí Hofmana
Herec Pavel Řezníček, hvězda nového českého seriálu 1. MISE, oslaví pětapadesáté narozeniny. Stále je však bezdětný a na ženu svých snů marně čeká. Přestože do svého soukromí nedává příliš nahlédnout, jeho cesta na vrchol byla velmi trnitá. Původně měl se svým životem totiž úplně jiné plány.
Mezi českými herci patří Pavel Řezníček k největším fešákům, zraje jako víno a věkem získává ještě větší charisma. O to víc překvapuje, že dosud ještě nezaložil rodinu a vážnou známost nemá. Vnímá to jako chybu, ovšem může si prý za to sám. Jak přiznal, příležitost k tomu měl, ale správný čas už zřejmě promeškal. „Mám obavu, že ty pravé jsem už potkal, neuvědomil si, že jsou to ony, a nechal je odejít. Prošvihl jsem je,“ prozradil herec. Přehnané nároky, jak by jeho vysněná žena měla vypadat, přitom nemá. „Pro mě je důležité, aby byla nezávislá a oduševnělá,“ popsal zásadní kritéria.
Za to, že je stále sám, může možná i jeho specifická povaha. Je narozen ve znamení Váhy a jejich charakteristika na něj prý sedí dokonale. „Když čtu horoskopy, dost se v nich vidím: touha po spravedlnosti, po harmonii kolem sebe. Váhy jsou prý vzdušené znamení, což na mě sedí, když mě někde začne v něčem nebo něčím svazovat, odlétám. Charakteristická je pro mě i nerozhodnost. Koupit si boty je pro mě záležitost na týdny. Nedej bože, mám-li rozhodovat důležité věci, to jsou pak muka,“ svěřil se v rozhovoru pro Novinky.cz.
Pavel Řezníček jako profesionální sportovec
Původně to vypadalo, že svůj život spojí se sportem. Od pěti let hrával závodně kopanou a toužil se stát profesionálním fotbalistou. „Představoval jsem si, že budu hrát v Barceloně, Realu Madrid nebo v Arsenalu. To byl můj velký sen, být slavný fotbalista. Pak mi ale došlo, že to nevyjde, tak jsem se vydal jinou cestou, do toho puberta, začaly se mi líbit holky, a v pánské fotbalové šatně jich moc není,“ vysvětlil s úsměvem.
Dodnes se v kondici udržuje jiným sportem. „Mojí velkou láskou je tenis. Sice permanentně bojuju s backhandem (tenisový úder, pozn. red), ale nevzdám se. Můj děda ho hrál do osmdesáti,“ prozradil Pavel, který se k herectví dostal až ve svých devatenácti letech. „Zašel jsem v Brně vlastně omylem do Divadla na provázku a objevil úplně nový svět. Dávali melodrama z básní Františka Halase Staré ženy aneb Tacet. Zasáhlo mě to natolik, že jsem tam šel dělat uvaděče. Po gymnáziu jsem musel ještě na dva roky na vojnu. S kamarádem Ervínem Rosenkrantzem jsme tam založili divadelní soubor a nastudovali hru Slawomira Mrožka Emigranti, krásné drama pro dva herce. V roce 1989 jsme s ním vyhráli armádní divadelní soutěž. Když jsem se vrátil, dělal jsem v Divadle bratří Mrštíku kulisáka, ale brzy jsem se dostal naštěstí hned napoprvé na DAMU,“ přiblížil Řezníček.