Cesty domů: Lída odmítla léčbu. Rozhodli byste se stejně?

„Zítra mu řeknu, že souhlasím s chemo. Hned mě odveze do nemocnice, já si lehnu na pokoj a vy mi napíchnete kanylu,“ říká Lída Bernátová primářce Černé. „První rozumný slovo,“ odpovídá Černá. „A dáte mi glukózu. On to nepozná. Mně nebude špatně, jemu bude fajn, vy budete mít klid,“ šokuje jí Lída. Stejně jako šokuje své diváky.

Poslední díly seriálu Cesty domů otevírají bolestivá témata. Jak se zachovat, když člověk onemocní neléčitelnou chorobou? Má smysl podstupovat léčbu, která prodlouží život, ale poslední měsíce či roky života stejnak nebudou stát za moc? Má smysl vidět další východ slunce, když přitom budu bezmocně ležet v posteli? A mohu přesvědčit doktora, aby nic neříkal mé rodině?

Může lékař neléčit?

Tak jako většina žen má i Lída na prvním místě rodinu, a až někde na osmém, desátém místě v pořadí sama sebe. Hlavně aby byli všichni spokojení, bylo navařeno, uklizeno. Vlastní zdraví je až na druhé koleji, pokud vůbec. Spíš skončilo v odstavném depu. Proto nejde k doktorovi, když se objeví první zdravotní problémy, nejprve svatba, až pak má čas na doktora. V tu chvíli je ale pozdě. Už zbývá jen léčba, která jí prodlouží život. Znamenalo by to, že ještě zažije svého nového vnuka, ale taky spoustu bolesti, která by oddalovala konec.

To Lída nechce. Rodině zatají diagnózu a léčbu odmítá. Nechce operaci, bolest, i když by viděla první úsměv svého dalšího vnoučka, jeho první zoubky.

Jak je to v reálném životě? Může stejně jako primářka Černá i v praxi lékař vyjít vstříc prosbě svého pacienta a nenasadit léčbu? „Lékař může ukončit péči o pacienta například tehdy, pokud pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb, nebo tehdy, pokud pacient přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb,“ říká právník Radek Policar z Masarykova onkologického ústavu v Brně. To však neplatí, pokud je člověk duševně nemocným nebo pokud by ukončení péče způsobilo bezprostřední ohrožení života či vážné poškození zdraví pacienta.

Další otázkou je, zda má přednost lékařské tajemství před informováním kolegů lékařů? Opravdu by bylo v praxi možné, aby se Rudolf, sám lékař působící ve stejné nemocnici jako primářka Černá, nedostal k výsledkům vyšetření své ženy? Pokud je člověk schopen projevit svou vůli, je možné informovat jen ty příbuzné a osoby blízké, které pacient určil. Tak to platí podle Radka Policara. Zároveň je možné informovat zdravotnické pracovníky, kteří se podílejí na poskytování zdravotní péče o tohoto pacienta. Tedy Rudolf sice pracuje ve stejné nemocnici, ale na jiném oddělení. Proto ani v reálném životě stejně jako v seriálu nemá nárok dozvědět se, jaký je zdravotní stav jeho ženy. Když si to ona nepřeje. „V krajní situaci je třeba upřednostnit ochranu zdraví - manžel je informován, aby mohl poskytovat řádnou zdravotní péči- před ochranou soukromí,“ dodává jedno malé „ale“ Radek Policar.