7. září 2013 16:06
Markéta ZídkováLásku probudil vánoční večírek. Další příběh od vás diváků
Vánoční láska
Dlouho jsem nemohla narazit na dobrou práci a celá moje životní situace se zdála na první pohled (a co si budeme povídat, i na ten druhý) bezvýchodná. Bylo mi čerstvých třicet let, žila jsem v podnájmu a muže svých snů jsem neměla ani omylem. Příběh od paní Miroslavy.
Doma mi tou dobou dělal společnost kocour Felix a flaška špatného vína, která mi zbyla po jednom z našich dekadentních večírku, jež jsem pořádala společně se svým gay kamarádem.
Přesněji řečeno byl to dekadentně "teplý" večírek, kdy mi všechny "tety" opilým hlasem a dramatickou gestikulací vysvětlovaly, proč ještě nemám chlapa. Musela jsem se pokaždé držet, abych se nezeptala na to samé.
Jedno ospalé ráno jsem znovu v novinách kroužkovala černým fixem nabídky práce, která jsou pod moje vzdělání, líně jsem očima projížděla stránku po stránce, až jsem si všimla podivně dobré nabídky. Taková, která se do inzerce ani nedává.
Tady najdete inspiraci, jaké příběhy nás zajímají
Práce ve vydavatelství byl vždycky tak nějak můj sen. Zavolala jsem hned, do telefonu se ozval mladý dynamický hlas, takový, kteří zaměstnavatelé požadují. Někdo odpadl, můžu přijít na schůzku do dvou hodin.
Miroslavě posíláme ručník, osušku, žabky, kačenku. Děkujeme za skvělý text.
Byla to rychlovka, než jsem si stihla postěžovat sama sobě, už jsem seděla v jedné z těch poloprázdných místností a odpovídala na otázku, proč jsem odešla z bývalého zaměstnání. Zpovídal mě poměrně sympatický muž, bylo vidět, že pozorně sleduje, co říkám. Hypnotizoval každé slovo vycházející z mých rtů a přitom se profesionálně usmíval. Tu práci jsem dostala.
Petr, jak se kolega jmenoval, mi za týden ukazoval, jak to ve firmě chodí. Ve vydavatelství jsem si padla se všemi kolegyněmi do oka, naše vztahy byly bez problémů. Jediný Petr si držel profesionální odstup. Dalo se to trochu čekat, proslýchalo se, že povýší. Že kuoláry naší firmy měly pravdu, se ukázalo poměrně brzy. Petr povýšil do oddělení distribuce a já si narazila dalšího chlápka, který to se mnou nemyslel vážně.
Za půl roku jsem seděla na vánočním večírku a opět s nálepkou na čele, která říkala: single. Opilí kolegové pomalu ale jistě ztráceli vědomí a svědomí. Bylo to pro všechny zúčastněné ředitele a jejich asistentky tak lepší. Co se stane na vánočním večírku, zůstane na vánočním večírku.
Z baru jsem zachytila pohled Petra. Chvíli jsme po sobě koukali, ale já jsem neměla náladu mluvit. Druhý den ráno ve výtahu dělal, že nic nechtěl, nic nepotřeboval a už vůbec ne mně. Nechala jsem to být, přestože mi ten jeho pohled nepřišel tak úplně obyčejný. Něco za ním bylo...
Další rok jsem seděla na vánočním večírku na tom samém místě, s pár vráskami navíc, se zásnubním prstýnkem na ruce, lehce zamyšlená. Ten pohled se opakoval znovu. Usmála jsem se na něj, protože jsem měla pár promilí v krvi, ale nepřišel.
Během pěti let práce ve vydavatelství jsme s Petrem kromě kolegiálního "ahoj" nepromluvili ani slovo. Petrovo pohledy jsem za ty léta shledala normálními a po ničem nepátrala.
Poslední vánoce ve firmě jsem se zrovna rozváděla se svým zazobaným manželem. Měla jsem všeho po krk a hlavně chuť začít pracovat jinde. Vánoční večírek byl také moje rozlučka. Všichni opilí se na mě lepili a přáli mi vše dobré, až přišel Petr. Prohodili jsem pár vět a najednou jsme oba věděli, že dneškem to nekončí. Po několika skleničkách se mi přiznal, že jen nevěděl, jak na to.
Trvalo to pět let, než jsme se dali dohromady. Ledy tály jen během vánočního večírku. Měla jsem jediné štěstí, že jsem odcházela ze zaměstnání, i tak nám ovšem většina bývalých kolegů šla na svatbu.
Miroslava
Seriály a filmy
Seriály a filmy
Autor článku
Markéta Zídková
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
