Cikánská magie: Smrt, láska a staré moudré ženy Phuri daj
Život Romů nebyl veselý, a smrt jim stále nahlížela přes rameno. Zdroj: Profimedia.cz
Jakkoli se to může mnohým zdát podezřelé, jsou Romové především nesmírně pragmatičtí a taková jsou i jejich kouzla. Věnovaly se jim především staré ženy, méně staří muži, ti v produktivním věku na systematické studium magie prostě neměli čas.
Jsou národy, které mají štěstí a jiné, kterým se štěstí vyhýbá. Potomkům indických Domů – „dětem větru“ nepřálo skoro vůbec, bez ohledu na to, kudy šli a co při své cestě získali. Jejich pověry ve své osudovosti ne náhodou evokují strašidelnou neodvratnost bludného kruhu.
Ambasadoři exotiky
Představíme-li si usedlou, křesťanstvím determinovanou společnost středověké Evropy, je jasné, že Romové, kteří to při své cestě z Indie vzali přes Egypt, Turecko, Řecko a všude se trochu inspirovali, zapadnout nemohli. Jinak vypadali, jinak se oblékali, kočovali, jejich spirituální zázemí bylo zatraceně eklektické a navíc, početné kočující skupiny se při tehdejší hustotě osídlení prostě nemohly provozováním jakéhokoli řemesla uživit. Z exotických zemí, kterými prošli, si ovšem dovezli spoustu dovedností, zkazek a pověr, které jistě usedlíky dostatečně pobavily a fascinovaly. Věštci byli, na rozdíl od Romů, mezi vesničany i obyvateli měst populární dost, a tak se romské moudré ženy chytly příležitosti.
Církev je nepřijala
Je třeba říct, že kočovníci nikdy neodmítali náboženství a zvyky země, ve které pobývali, ale je otázkou, jestli Cikáni (Atsigános, Athinganoi – název sekty heretiků, za kterou byli Romové někdy zaměňováni) se zcela odlišnými kulturními kořeny, byli schopni požadavkům středověkého křesťanství dostát. Nejen, že žili v nesezdaných svazcích a jejich děti nebyly pokřtěné (obojí bylo pro kočovníky dost těžko splnitelné), ale většina zábav, které Romové publiku nabízeli, byla z církevního hlediska velmi ožehavá. Pod pojem „černá magie“ se snadno schovalo věštění i léčitelství, natož pak pomoc proti uřknutí a podobně. Pokud to návštěvníci ještě vhodně doplnili tancem s hady, medvědy, a krocením zvěře, měli o problémy postaráno.
Šun le phuren, bo chale buter maro sar tu
Poslouchej staré lidi, protože snědli víc chleba než ty – tak zní staré romské přísloví. Staří lidé měli opravdu v romských komunitách výsadní postavení, už proto, že jejich paměť byla kronikou komunity. Staré ženy (phuri daj, drabarňi) se pak často věnovaly i bylinkářství, zaříkávaly, pomáhaly dětem na svět, zkrátka, plnily všechny povinnosti venkovských vědem.
Od narození do smrti
Tradiční obavou středověkých matek byl strach, že jejich děti někdo uřkne. I Cikánky věřily, že když si jejich malé děti lidé dlouho prohlíží, mluví o nich a obdivují je, může dítě dostat „zoč“, tedy uřknutít. Když po návštěvě, či jiné podobné situaci dítě dlouho plakalo, případně mělo teplotu, či zimnici, sedla si jeho matka k dřevěnému stolu, nalila do sklenice čistou vodu a zapálila dvě sirky. Pokud sirky zůstaly na hladině, bylo všechno v pořádku, pokud však klesly ke dnu, dítě „zoč“ mělo. Pak matka vypila vodu, kde sirky plavaly a prokletí tím zlomila. Prevencí proti uřknutí byla červená šňůrka, kterou obezřetné matky hned po narození vázaly novorozenci na ruku.
Mohlo by vás zajímat: Ženská magie podle znamení zvěrokruhu
Mnoho cikánských zvyků je spojeno se smrtí, s pohřby a s vírou v nemrtvé. Děsivá pověra se pojí s kopáním hrobů.
Podle starého zvyku hrob kopají tři muži a Cikáni věří, že jsou při tom v ohrožení života. Traduje se, že třetí, kterého ke kopání hrobu přizvou, do roka zemře, vezme si ho osoba, které hrob patří. Být vyzván ke kopání hrobu je často tragédie pro celou rodinu, odmítnout ovšem není možné. Žena, která mi o tomhle zvyku vyprávěla, tvrdí, že podobný případ zažila v osadě na Slovensku, když zemřel její strýc, cikánský vajda. Ke kopání hrobu byl přizván také nevlastní bratr čarodějky, a i když se její matka úpěnlivě modlila, do roka opravdu při nehodě zemřel. Rodina se pak z osady odstěhovala a mrtvého nechala pohřbít klasickým způsobem, aby byla kletba zrušena.
Dalším „pohřebním“ zvykem je zakrývání zrcadel a dveří černou látkou. Důvodem je víra v mulo – nemrtvé. Cikáni věří, že se v zrcadle, nebo v odlesku okna může mulo ukázat, a to by znamenalo další úmrtí v rodině, případně jinou tragédii. Když člověk vidí „mulo“, nevěstí to nic dobrého.
A jaká jsou cikánská kouzla? Nebezpečná, ale o tom zase příště.
Autorský text Petry Neomillnerové
Kartářka Helen Stanku vyložila karty pro první prázdninový měsíc. Co nás čeká?
Autor článku
Petra Neomillnerová
Novinářka a spisovatelka, autorka beletrie i knih o ezoterice
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
