Leoš Mareš: Zaskočilo mě, jak těžké je být porotcem!
Leoš Mareš se tentokrát v soutěži Česko Slovensko má talent na FTV Prima představí jako porotce a ne jako moderátor Zdroj: FTV Prima
Show ČESKO SLOVENSKO MÁ TALENT začíná už v neděli ve 20.15! Leoš Mareš se tento rok poprvé zhostil role porotce! Co ho na jeho roli překvapilo? A jak se mu spolupracovalo s Lucií Bílou a Jarem Slávikem? To si přečtěte v exkluzivním rozhovoru.
Jak jste se cítil v nové roli porotce show ČESKO SLOVENSKO MÁ TALENT při natáčení divadelních kol?
Především jsem se velice bavil. Ať byli soutěžící lepší nebo horší, těšil jsem se z toho, co vidím. Pokaždé jsem si představil, že jsem divák u televizní obrazovky, a na co jsem se díval, to mě bavilo. Natáčení divadelních kol je náročné, končili jsme ve dvě, ve tři hodiny ráno každý den, a přesto jsem se nemohl nabažit. Dokonce jsem první dny prohlašoval, že bych zrušil noční přestávky a natáčel klidně nepřetržitě.
Jak se vám spolupracovalo s Jarem Slávikem a Lucií Bílou?
Oba tuto soutěž už velice dobře znají a je to na nich vidět. Jsou profesionálové nejen ve své branži, ale teď už i v televizní zábavě, což oceňuju, protože to je přece jenom trochu jiná disciplína. Člověk není v porotě jen sám za sebe. Musí pracovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a zároveň dát prostor i ostatním, aby i oni mohli říct své myšlenky, a dát taky dostatečný prostor soutěžícím. Je v tom kromě jiného hodně psychologie, to se mi líbí.
PODÍVEJTE SE NA TO, JAK LEOŠ MAREŠ HODNOTIL PRVNÍ DEN NATÁČENÍ:
Co vás na roli porotce nejvíc překvapilo?
Nechtěl bych jmenovat konkrétní vystoupení, která se mi líbila, nebo naopak ne. Bylo tu hodně skvělých lidí, viděli jsme i řadu skutečně divných čísel. Asi nejvíc mě překvapila obtížnost říkat rozhodující ne. Já mám talentové soutěže hodně rád, rád se na ně dívám i jako divák. Kdykoli jsem dřív seděl před televizní obrazovkou, vždycky jsem měl tendenci napovídat porotě ve stylu: „Tak už to zmáčkni, nebav se s ním, vždyť to bylo hrozné.“ Z pozice diváka to vypadalo jako jasné rozhodnutí, ale tady jsem bojoval. Když dal Jaro ne, Lucie řekla ano a na mě bylo konečné rozhodnutí, netušil jsem, jak těžké bude vyřknout ortel. Najednou už nejste anonymní divák, ale člověk, před nímž stojí soutěžící, dívá se na vás a vy víte, že bude nejspíš do konce života vzpomínat na to, co se odehrává v těchto vteřinách. Plus s ním pochopitelně všichni jeho rodinní příslušníci a kamarádi, kteří budou vaše „ano“ nebo „ne“ spojovat s tím, že jste mu pomohli, nebo naopak úplně zkazili kariéru. Říkat finálové „ne“ bylo mnohem obtížnější, než jsem si na začátku myslel.
Zaskočila vás intenzita natáčení divadelních kol: osm dnů v kuse s jediným dnem volna?
Neřekl bych. Bylo to náročné, ale jsem na práci zvyklý. Snad jen absence čehokoli kromě práce a spánku mi trochu vadila. Celé dny byly jenom o natáčení. Hned po něm jsem šel obvykle spát a spal jsem, dokud jsem nevstával – opět na natáčení. Kromě práce a spánku jsem neměl vlastně ani minutu, abych vyřídil telefony, e-maily, popovídal si s kamarády. Takto bych žít asi nemohl, ale dva týdny se to dá zvládnout. Zvlášť když víte, že plody této práce budete sklízet celý podzim.
Jak jste strávil jediný volný den mezi natáčením?
Navštívil jsem svého syna na táboře. Po dětech se mi vůbec stýskalo. S Kubou jezdím na tábor každý rok, ale letos jsem kvůli Talentu nemohl, tak jsem to napravil aspoň jeden den.