Pozor na budoucí dětská traumata! Jak rozvod vnímají malé děti a jak ty starší?

Rozvody jsou bohužel stále častým koncem mnohých manželství. Není to procházka růžovým sadem pro nikoho. Obzvlášť je ale náročný pro všechny páry, které mají nezletilé děti. Je potřeba se zachovat co nejrozumněji. Děti si totiž z nezvládnutého rozvodu mohou odnést traumatický zážitek, který si ponesou až do dospělosti.

Rozchod či rozvod rodičů je vždy emočně náročným obdobím a pro dítě často znamená traumatickou událost. Následky konfliktních rozchodů rodičů záleží na mnoha faktorech, na prvním místě je vždy chování rodičů, dále věk dítěte a jeho pohlaví. Pro děti je situace kolem rozpadu vztahu jeho rodičů náročná emociálně, musí čelit smutku ze ztráty jednoho z rodičů, dochází k narušení bezstarostného dětství, může se objevovat úzkost, strach, vztek, bezmoc a pocit viny.

„V dospělosti se mohou u dětí, které zažily rozchod rodičů, objevit problémy v navazování intimních vztahů, společenských vztahů, problémy v oblasti sebedůvěry, ale může to také ovlivnit i dosažený stupeň vzdělání. Vyhrocený a konfliktní rozchod rodičů je pro dítě bezpochyby trauma,“ říká terapeutka Mgr. Kamila Šafková z projektu Servis vztahů.

Děti na konflikty rodičů reagují různě

Děti na situaci reagují vždy, ale každé jiným způsobem. Každý rodič, který se svému dítěti věnuje a tráví s ním čas, tak pozná, že se s dítětem něco děje. Záleží na věku dítěte a okolnostech, malé děti budou mít jiné reakce než děti v pubertě. Také je dobré říci, že děti na sebe často berou zodpovědnost za chování rodičů a toho, co se v rodině děje, někdy zkrátka uvíznou v pocitu, že za to mohou ony. Děti na konflikty rodičů mohou reagovat například agresí, zvýšeným křikem, extrémním poutáním pozornosti, stáhnutím se do sebe (dítě tráví čas výhradně samo, nemluví), děti mohou mít různé tělesné projevy (bolesti bříška, hlavy), může dojít ke zhoršení prospěchu ve škole, záškoláctví, útěkům z domova.

Nebojte se zajít za odborníky

Žijeme v době velké informovanosti a zdá se, že se řady rodičů, kteří přebírají zodpovědnost a situaci řeší, stále rozšiřují. Je cítit velký apel na rodiče, aby se nebáli jít za odborníky, rozhodně to není ostuda, nicméně je stále dost rodičů, kteří neznají podpůrné služby a někteří také nehledí na to, jaké dopady takový rozpad rodiny na děti má. Je potřeba o tom stále mluvit a zdůrazňovat to.

Stále málo rodičů také například ví o možnosti mediace, která jim dává možnost dohody s ohledem na potřeby obou stran. A nemusí tak procházet náročným soudním jednáním.

I když se vztah rozpadá, rodičovství zůstává

V obecné rovině by si rodiče měli uvědomit, že i přes to, že jejich partnerský vztah se rozpadá, jejich rodičovská role zůstává. Rodiče by se měli snažit před dětmi nebojovat a nežádat je, aby se přikláněly na stranu jednoho z nich. Důležité je s dětmi o nastalé situaci mluvit, poslouchat je a dát jim prostor pro emoce. Rozhodně nikdy dětem nebraňte se stýkat s druhým rodičem. Měli byste se pokusit odklonit pozornost od toho, co nefunguje, k tomu, co funguje nebo by mohlo fungovat.

Pro dítě je důležité, aby mohlo běžné situace ze života zažívat s oběma rodiči, aby měli společné zážitky. Děti potřebují blízkost obou rodičů.

Jak vnímají rozvod děti podle věku?

Malé děti (2–3 roky)

Formují si pouto k pečujícím osobám, utváří se důvěra a rodič představuje pro dítě bezpečí. Rozpad rodiny v tomto období je pro dítě velmi emocionálně náročný. Dlouhé odloučení dítěte od rodiče, se kterým si vytvořilo pevnou vazbu, mu může v budoucnu způsobit problémy v partnerských vztazích.

Předškolní děti (3–5 let)

Objevují vlastní individualitu, v tomto věku se děti identifikují s rodičem stejného pohlaví. Ztráta rodiče odlišného pohlaví může mít negativní dopad na schopnost socializace dítěte. Většinou otec je ten, kdo dítě uvádí do širší společnosti a sociálního světa.

Mladší školní děti (6–8 let)

Rozvíjejí vztahy se svými vrstevníky. Děti vyspívají v oblasti citového vývoje. Při rozchodu rodičů zažívají smutek, bolest a hněv, který nedokážou přímo vyjádřit. Mají strach ze ztráty rodičů, objevují se pocity viny a sebeobviňování. V tomto období se mohou děti někdy snažit rodinu znovu obnovit.

Starší školní děti (9–12 let)

Uvědomují si vlastní možnosti i limity, a to převážně ve vztahu s druhými. Rozvíjejí svoje sociální vztahy mimo rodinu, mezi vrstevníky, v zájmových činnostech. V situaci rozvodu rodičů požadují jasné vysvětlení. Snaží se pochopit rodiče nebo jednoho z rodičů. Na druhé straně také mohou silně odsuzovat jednání obou rodičů nebo jednoho z rodičů. Vnímají svou vlastní zranitelnost a zažívají odmítnutí. Reagují smutkem, vztekem, prožíváním bolesti, viny. Mohou také prožívat stud za své rodiče v komunitě svých vrstevníků.

Adolescenti (mezi 13 a 18 lety)

V tomto věku si mladý člověk uvědomuje ztrátu dětství a závislosti a v reakci na to může mít snahu se znovu přesvědčovat o ochraně ze strany rodiny. Rozvod rodičů může v dítěti tohoto věku vyvolat zmatek a nejistoty ohledně vlastního sexuálního a partnerského života. Následkem rozvodu může být opožděná adolescence (nechce vyspět, ale zůstat závislým dítětem) nebo naopak předčasná vyspělost. Rizikem je omezení kontaktu s jedním z rodičů. Adolescent vyhledává a chce trávit čas se svými vrstevníky, a může proto odmítat návštěvu u druhého rodiče.