Proměna Markéty: Vážila 90 kg, teď běhá triatlon

Markéta (25) byla odjakživa sportovkyní tělem i duší. Ale s příchodem vážné nemoci a nepovedeného partnerství se sport z jejího života začal postupně vytrácet. A její váha se časem vyšplhala na neuvěřitelných 90 kilogramů.

V dětství Markéta s váhou nikdy problémy neměla. Naopak patřila mezi velmi aktivní děti, lezla po stromech, běhala po venku, věnovala se atletice, zejména hodu oštěpem, a její sportovní založení jí mnohé kamarádky záviděly. „Asi hlavně proto, že jsem díky sportu byla štíhlá a svalnatá, a přitom jsem snědla, na co jsem přišla. Dokonce jsem dojídala i obědy spolužáků v jídelně, protože jsem nikdy neměla dost,“ směje se.

Přechod na střední školu už tak harmonický nebyl a zpětně Markéta vidí, že jejím největším problémem byla deprese a léčba právě diagnostikované roztroušené sklerózy, která nakonec zapříčinila nárůst zhruba 20 kilogramů. „I když jsem byla celkově spokojená, nebyla jsem šťastná. Ztratila jsem smysl života, ba co hůř, bylo mi to jedno. Myslela jsem si, že už ani nemůžu chtít víc, než mám. Až do konce střední školy byla moje váha jako na houpačce.“

Na vysoké škole se Markétin stav trochu ustálil, svou váhu udržovala v přijatelných mezích, zdravotní problémy měla pod kontrolou a našla si partnera. Přesto se ale splín po třech letech objevil znovu. „Zlomila jsem si nohu a vyměnila antikoncepci. A váha šla nahoru neuvěřitelnou rychlostí, nakonec jsem vážila 90 kilo. Ani mi nevadilo, jak vypadám, ale začalo mi vadit, že se najednou bojím jezdit v terénu na kole nebo lyžovat,“ svěřuje se Markéta a dodává, že už nechtěla být uvězněná ve svém těle. Proto se rozhodla pro radikální změnu.

Prvním signálem, že je načase změnit přístup k životu, byl špatný vztah a pocit prázdnoty. „Nebyla jsem s tehdejším přítelem šťastná, neustále mi něco chybělo a tu chybu jsem hledala sama v sobě.“ Dalším signálem byla neschopnost vykonat bez bolesti či strachu jakýkoli pohyb. „Svoje tělo jsem měla vždy pod kontrolou, jakmile jsem ale přibrala, měla jsem ohromné problémy už jen sedět, natož se hýbat. Se svými kily jsem tak zažila ve společenském životě nemálo trapných situací, což ovlivnilo do velké míry také víru ve vlastní schopnosti. Dříve jsem se vrhala do všeho po hlavě, milovala jsem adrenalinové sporty, ale potom jsem měla problém jet na kole i po rovince. A to v kombinaci s nízkým sebevědomím není stav ke šťastnému životu,“ říká Markéta.

Těžké začátky

„Neměla jsem žádnou představu, kolik bych chtěla zhubnout nebo jak bych chtěla vypadat. Chtěla jsem se jen cítit lépe a znovu dělat všechno, co jsem měla ráda,“ vzpomíná na své začátky, kdy ji nejvíce vyděsila informace o jejím biologickém věku. „Přestože mi bylo 23, můj biologický věk byl 41 let. Začátky byly těžké, zvyknout si na zapisování všeho, co jsem snědla a pravidelně jíst každé tři hodiny. Neustále jsem si vymýšlela důvody, proč to nemůže fungovat. Nakonec jsem se ale vždy snažila zachovat tak, jak mi odbornice doporučila.“

I sama nutriční specialistka ze Světa zdraví, ke které si Markéta přišla v roce 2013 pro první radu, vycítila, že největší problémy má právě se sebedůvěrou. „Vůbec si nevěřila, držela dietu a byla velmi překvapená, když jsem se na první schůzce zhrozila nad jejími hodnotami a sdělila jí, že málo jí i pije,“ vzpomíná na první setkání Ing. Pavlína Cermanová z liberecké pobočky Světa zdraví – HEALTH a dodává: „Proto jsme na základě výsledků Komplexní nutriční typologie Markétě vytvořili jídelníček na míru a dál jsme jí byli oporou, rádci a motivací v dalším hubnoucím snažení. Překvapilo mě, jak Markéta spolupracovala, jak se snažila a všechno si promýšlela. Bylo na ní vidět, že je pro změnu vážně rozhodnutá.“

Od fritování k páře

Sama aktérka celého příběhu opravdu nelenila a do změny se postupně nořila stále hlouběji. „Líbilo se mi, že mě naučili, jak si jídelníček vytvořit sama, naučili mě o tom, co jím, přemýšlet a postupně jsem díky tomu ‚odlehčovala‘ a ozdravovala svoji kuchyni,“ dodává mladá žena. Jako první se objevily změny chutí a noví pomocníci v kuchyni. „Dříve jsem vařila klasickou českou kuchyni – omáčky, pečená kolena apod. Nedokázala jsem si představit, že bych neměla fritovací hrnec. Dnes jím potraviny, o kterých jsem si myslela, že je nikdy ani neochutnám a friťák nahradil parní hrnec, ve kterém jsem schopna připravit téměř cokoli.“ Hlavními složkami její stravy je tak místo hamburgerů a hranolků hlavně velké množství zeleniny, ovoce, kvalitní maso a rýže.

Podívejte se na neuvěřitelnou Markétinu proměnu:

Díky svalům jsem to zase JÁ

Kromě jídla začala do svého života Markéta přidávat i sportovní aktivitu, protože právě ta jí nejvíce chyběla, ale v období nadváhy pro ni byla spíše trestem. „V té době mi jako ideální začátek přišel kruhový trénink ve studiu Contours, protože se skvěle hodil pro ženy, jako jsem já, nebo pro ty, které se stydí nebo neumí cvičit. Po třech měsících jsem přidala ještě spinning, nejdříve jednou týdně a po dalších třech měsících jsem laťku nasadila ještě víc a cvičila 3x týdně,“ vyjmenovává Markéta. Nakonec k tomu přidala ještě plavání a Nordic Walking v okolí Ještědu.

„Poté, co jsem zhubla prvních 10 kg, byl pro mě novou výzvou běh. Ani jako atletka jsem dříve neběhala více než 150 metrů. Radost jsem z toho neměla, ale přestala jsem hledat výmluvy a vybíhala klidně i v deset hodin večer,“ přiznává s tím, že začátek byl těžký i proto, že se brzy dostavila bolest kloubů a kolen. „Měla jsem 80 kg, bylo to pořád dost. Vyřešila jsem to během na odpruženém pásu a k tomu jsem i hodiny trávila na Orbitreku, abych si vybudovala kondici. Už po měsíci tvrdého tréninku jsem byla schopna běhat normálně venku a navíc mě to začalo i bavit.“ Spinning nakonec vyměnila za jízdu na horském kole, přidala ještě kickbox a v roce 2015 uběhla svůj první půlmaraton a díky celému svému snažení zhubla během 2,5 let zhruba 30 kg. „Díky nově nabrané svalové hmotě se už zase ničeho nebojím a cítím se skvěle,“ dodává Markéta. Ostatně pádným důkazem jsou běžecké závody a triatlony, kterých se od loňského roku aktivně účastní. „Poprvé v životě jsem šťastná, mám cíle, vrátila se mi má stará bezhlavá odvážná a sebevědomá osobnost,“ uzavírá svůj příběh nadšeně žena, která se rozhodla splnit si svůj dětský sen a stala se uchazečkou o práci u Policie ČR.

-ak-