18. prosince 2020 04:00
Martina ČerňanskáPříběh Michaely (36): Manžel mě opustil těsně před Vánocemi
Tak tohle by mě nikdy nenapadlo. Kdyby se to stalo kdykoli jindy… Ale proč zrovna před svátky, proboha?
Stalo se to předloni, tehdy bylo naší malé pět let, ještě nechodila do školy. Měla jsem takový zvláštní pocit. Cítila jsem, jako by něco nebylo v pořádku, ale odmítala jsem tomu podlehnout. Říkala jsem si, že si jen něco namlouvám. Ostatně před Vánocemi bylo tolik shánění, zařizování a nakupování, že jsem si snad ani nemohla dovolit brát vážně nějaké iracionální úvahy. Domnívala jsem se, že je chyba ve mně, že jsem přecitlivělá a přehnaně úzkostlivá. Dokonce jsem se hlídala, abych se nechovala nějak popudlivě, čímž bych rodině mohla kazit svátky. Nakonec jsem je měla dokonale zkažené já. A kdyby jen svátky! Zcela jsem se ponořila do práce, to pomáhá. Zuřivě jsem drhla okna i podlahy, pekla jedno cukroví za druhým, nakupovala dárky jako o život, snad i stromeček bych byla schopna vláčet autobusem, ale to si vzal naštěstí na starosti Milan.
Byla jsem šťastná
Na celé té věci bylo nejhorší, že to přišlo jako blesk z jasného nebe. Do té doby jsme byli s Milanem docela spokojená manželská dvojice. Spolužáci ze střední školy, kteří se krátce před maturitou dali dohromady, pak nadlouho rozešli a dva roky před třicátými narozeninami na abiturientském srazu zjistili, že bez sebe vlastně nemohou žít. Záhy po tomto zjištění jsem otěhotněla, vzali jsme se, narodila se dcera Alžběta. Byla jsem absolutně šťastná! Vážila jsem si toho, že mám hodného manžela, zdravou dceru, fungující vztah. Nikdy mi nepřipadalo, že bych se o to všechno měla bát, manžela nějak kontrolovat, klást si znepokojivé otázky, zda je mi věrný. Myslela jsem, že je to na celý život.
Ty mě špehuješ?!
Den před Štědrým dne jsem, jak se říká, finišovala. Když jsem utírala prach z nočních stolků, všimla jsem si, že má manžel ukrytý mobilní telefon právě zde, na svém nočním stole, za hromadou knih. Přesně v té vteřině přišla esemeska. Jakživa jsem se mu do telefonu nepodívala, patřilo to k mým železným zásadám. Ale ve chvíli, kdy jsem pochopila, že je ten přístroj vlastně schovaný přede mnou, jsem se na zprávu bez přemýšlení podívala. Stálo tu psáno: „Samozřejmě, že ne na Štědrý den. Ale co třeba hned ten další den? Už to nevydržím!" Roztřásla jsem se, písmena se mi roztančila před očima. Vzala jsem mobil a utíkala za manželem. Sebral mi ho, strčil do kapsy a zasyčel: „Ty mě špehuješ?“ Vykřikla jsem: „S kým si to píšeš? Co spolu máte?“ K mému úžasu Milan popadl svou tašku do práce, bez rozmyslu tam naházel nějaké drobnosti včetně kartáčku na zuby a ucedil, že se se mnou bude bavit, až se uklidním. Pak zmizel.
Příšerný den
Druhý den se nevrátil, a to byl, prosím, Štědrý den. Úplně se zbláznil. Dcerka se stále ptala, kde je táta, nedokázala jsem jí na to odpovědět a potlačovala slzy, které se mi draly celý den do očí. Milan nebral telefon. Sebrala jsem všechny síly na to, abych dokázala osmažit pro nás dvě kapra a připravit pod stromeček dárky pro malou. Byl to jeden z nejhorších dnů v mém životě. Muž se mi vrátil až na Štěpána. Na mě ani nepohlédl, malou si vzal na klín a oznámil jí, že ji má hrozně moc rád a že ji bude často vídat. Pak si sbalil kufr. Sdělil mi, že jsme se k sobě nehodili a že by se to jen zhoršovalo. Odpověděla jsem, že jsem si ale ničeho takového nevšimla. Na to již nereagoval a odešel k cizí ženě, se kterou dítě nemá, ale zřejmě si spolu rozumějí, protože u ní bydlí dodnes. Myslím, že se z toho nikdy nevzpamatuji a Vánoce pro mě budou už napořád symbolem těch nejhorších pohrom.
Michaela (36), jižní Čechy
Přečtěte si i další příběhy: