Herce Jindřicha Plachtu lidé milovali. Dožil se jen 52 let, zemřel na rakovinu jater
Jindřich Plachta, který se dožil pouhých dvaapadesáti letech, patřil k nejobsazovanějším českým hercům filmů pro pamětníky Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Jindřich Plachta, který se dožil pouhých dvaapadesáti letech, patřil k nejobsazovanějším českým hercům filmů pro pamětníky. Do srdcí diváků se zapsal díky rolím, v nichž hrával obvykle skromné, stydlivé, poctivé chasníky. Od jeho smrti 6. listopadu uplyne 72 let. Jaké bylo jeho soukromí?
Jindřich Plachta, rodák z Plzně, se během života stačil oženit dvakrát. S první manželkou Alenou měl dvě děti, dceru Alenu a syna Zdeňka, který se proslavil jako historik zabývající se českými a československými dějinami 19. a 20. století.
Druhé manželství s paní Annou, s níž žil až do konce svého života, zůstalo bezdětné. „On byl jako herec velmi vytížený. Točil filmy, hrál v divadle, doma toho moc nepobyl, což byl asi důvod toho rozvodu. Nemůžu ale říct, že by se o děti nestaral. Koupil jim třeba piano, které mu pomáhal vybírat Jaroslav Ježek,“ prozradila deníku Blesk Plachtova vnučka Ivana Trpáková.
Jindřich Plachta zemřel 6. listopadu roku 1951 ve věku 52 let. Trpěl vředy, osudnou se mu stala rakovina jater. „Zemřel velmi mladý, už se nedožil toho, když začala vysílat televize. Mohl toho ještě hodně udělat,“ povzdechla si vnučka.
Než se stal hvězdou, pracoval v bankách
Rodné příjmení slavného herce bylo Jindřich Šolle. Své umělecké jméno Plachta si dal podle své přezdívky. Ta vznikla za jeho školních let, kdy mu jeho matka ušila velkou pelerínu, která na jeho hubeném těle doslova vlála. Profesor na něj zavolal: „Kam s tou plachtou?“ a přezdívka mu od té doby zůstala.
Na přání otce, který byl montérem a strojním zámečníkem v plzeňské Škodovce, vystudoval obchodní akademii a po maturitě začal pracovat jako účetní v Ústřední bance československých spořitelen. Poté necelý rok působil v polském Krakově jako úředník filiálky Pražské úřední banky.
Proč ho Burian vyhodil z divadla?
V roce 1919 se vrátil do Československa, usadil se v Praze, kde si s kamarády pronajal byt a začal se věnovat své největší vášni, divadlu. To už mimochodem potají jako ochotník chodil hrávat i během studií. Aby byl divadlu co nejblíže, nechal se zaměstnat jako nápověda v pražském kabaretu Česká sedma. Jenže napovídal velmi hlasitě, navíc u toho neustále rozmachoval rukama, divoce gestikuloval a strhával na sebe veškerou diváckou pozornost.
Výsledkem toho bylo, že diváci se více smáli jemu než hercům na jevišti. A tak ho šéf kabaretu angažoval do souboru. Brzy o něm věděla celá Praha. Přišel se na něj podívat i král komiků Vlasta Burian, který ho přetáhl do svého divadla. Jejich spolupráce ale příliš dlouho netrvala. Plachta v komických hrách Buriana častokrát zastínil, a proto se musel pakovat.
Plachta během své bohaté, byť krátké herecké kariéry natočil téměř stovku filmů. Mezi nejznámější patří Nebe a dudy, Muži v offsidu, Cesta do hlubin študákovy duše, Karel a já...