Jaroslav Hutka má o 36 let mladší partnerku a šest dětí. Je mi úzko, že je opustím, říká
Jaroslav Hutka se oženil třikrát, ani jedno manželství mu ale nevydrželo. Posledních 18 let žije ve spokojeném vztahu s o 36 let mladší Magdalenou. Je otcem šesti dětí, nejstaršího syna Vavřince a nejmladší dceru Eleonoru přitom od sebe dělí 50 let. V otevřeném rozhovoru pro web Prima Ženy se známý písničkář o své velké rodině velmi ochotně rozpovídal.
Byl jste ženatý celkem třikrát. Proč se vaše manželství rozpadla? Opouštěl jste partnerky spíše vy, nebo ony vás?
Na takovou otázku je každá odpověď nepřesná. Jsou to osudy. Každý jiný, závislý na době, situaci a politice. Se Zorkou jsme začali velmi mladí v roce 1966 jako dva beatničtí básníci s celou ideologií šedesátých let, tedy i s volnou láskou. V roce 1970 se narodil syn, my byli hrozně chudí, některé dny jsme ani neměli co jíst. Deprese po ruské okupaci a tíha doby byla strašlivá. Já se snažil zachraňovat svobodné písničkářství, což se pozvolna dařilo, ale tím pádem jsem věčně nebyl doma, nastala krize, dohodli jsme se na rozvodu. Já pro zjednodušení uznal u soudu všechny viny, které si soudce vymyslel. Pak jsme šli do hospody a opili se a vedli se domů za ruce a vlezli si spolu do postele. Zorka už měla možnost se legálně vystěhovat s Vavřincem do Francie, a tak to udělala. Nic jsme neměli, nebylo co dělit. Zůstali jsme dodnes velcí přátelé.
A co další dvě manželství, která rovněž skončila rozvodem?
Jedinou spojnicí všeho je, že jsem písničkář, který je věčně na cestách. Zdá se obecně, že poslední slovo v rozchodu měla vždy žena, ale tak jednoduché to není.
Jste otcem šesti dětí, dvou synů a čtyř dcer. Chtěl jste mít vždycky velkou rodinu?
Nechtěl. První dvě děti se narodily podivnými neplánovanými náhodami, ale vzal jsem to naprosto zodpovědně. Pak už všechny byly chtěné. Ovšem otcem pěti dětí jsem se stal až po návratu z emigrace. To už bylo po čtyřicítce. Nečekaný a úžasný návrat, vlétl jsem sem bez povolení jako torpédo v době, kdy jsem už s návratem nepočítal. A tak to mám od narození, kdy jsem se v roce 1947 narodil v Olomouci do bohaté rodiny obchodníka s nábytkem. Chyba, která se celým životem táhla v podobě chudoby a diskriminace. Nedávno jsem na ÚDV (Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, pozn. red.) zjistil, že jsme jako rodina byli kategorie BL, to znamená Bývalí lidé.
Máte dospělé i malé děti. Půjde některé z nich ve vašich šlépějích?
Nejstarší syn vyrostl ve Francii, má i nějaké ročníky práva na Sorboně, žije v Praze a živí se překladatelstvím. Klára vystudovala klasickou historii v Edinburghu ve Skotsku, pak anglickou literaturu na Karlově univerzitě a teď dokončuje doktorskou práci v souvislosti se současným a antickým divadlem. Eliška už pracuje jako psycholog. A pak jsou tady ti tři prckové. Nejstarší je v druhé třídě u Voršilek a na ty mladší se škola ještě těší. I když české školství je permanentně v chaosu a asi v něm ještě chvíli zůstane, přes politické kecy všech vlád, které tu dosud byly.
Českým školám chybí specializovaní učitelé:
Mohlo by vás zajímat
Nejstaršího syna Vavřince a nejmladší dceru Eleonoru od sebe dělí padesát let. Jak spolu vaši potomci vycházejí? Vídají se?
Všichni spolu vycházejí velmi dobře, pro ty malinké jsou jejich starší sestry bohyně, vztahy jsou skvělé. Bylo by až kýčové to popisovat.
Když vaše poslední dcera Eleonora přišla na svět, bylo vám 73 let. Ve společnosti zaznívají názory, že je to nezodpovědné. Jak to vidíte vy?
Já vím. Mně je taky úzko z toho, že ty děti opustím dřív, než bych chtěl, ale ze vztahu s Magdalenou vyšlo, že ty děti musí přijít. A stalo se, že jsem byl i schopný se stát otcem. Ale na druhou stranu je to tak, že lidské dějiny jsou tak strašně plné válek, což znamená hlavně zabíjení mužů. Takže už v genech máme, že jen matka je ten spolehlivý nositel budoucnosti dětí. Nechci to bagatelizovat a vymlouvat se z odpovědnosti, ale v lidské historii je matka život.
Ale bez mužů by rovněž nebyl život...
Muž je křehký, zranitelný, a i když má v sobě lásku, nikdy v sobě nebude mít tu sílu a pevnost ženy. A že jsou mužský schopni plodit déle než ženy? Žena musí mít šanci děti dovést ke zralosti. Muži jsou hlavně k tomu, aby zabíjeli jiné muže a sami byli zabíjeni, hlavně ti mladí, a myslím, že v populaci muži vždycky chyběli. Bylo jich méně než žen, ale lidstvo muselo být zachováno. Takže musí být plodní kdykoliv a s kýmkoliv. A v Evropě si ještě hromadu chlapů zabrala katolická církev pro sebe. Nevedlo to sice k lepší morálce, ale byla negativně zasažena rodina, i když oni melou, že jsou pro rodinu.
Cítíte se díky malým dětem mladší?
Téhle otázce je těžko rozumět, nebo spíš na ni pravdivě odpovídat. Jsem s dětmi rád a mají mě rády. Pomáhám jim ve všem, ale v sedmdesáti sedmi nejste třicetiletý, i když se tak cítíte. A písničkář je stále na cestách, a to i když je doma. Prostě se musím držet a být tou otcovskou figurou, což je na jedné straně nádherné, na druhé straně jsem něco jako komediant na cestách.
Jaký jste tedy otec?
Samozřejmě skvělý, úžasný, neuvěřitelně dobrý, chvályhodný… to asi stačí říct na to, na co nevím odpověď. Já vím až dnes, jaký byl můj otec otcem – a to také ty děti budou o mně vědět, až budou z hnízda venku. Prostě jsem otec a tyhle mrňata nesmím opustit, tedy pokud neumřu. Pro ně je nejdůležitější být milovány, akceptovány, mít domov, kam se mohou vracet. Samozřejmě, v mém lese už se kácí. Ale jak jsem říkal, otec je nahraditelný, matka ne.
Jakou výchovu u dětí preferujete?
Svobodnou, ale v tom je stejně rozhodující žena, kterou chci respektovat. Já bych jim dopřál jakoukoliv svobodu, ale míru a užitečnost velmi pečlivě a někdy až přísně určuje žena a má to tak být. Žena byla ten podpůrný pilíř už i pro egyptské faraony. Císařovna Theodora ovlivnila zákonodárství Justiniána, od kterého Evropa převzala římské zákonodárství, tedy to, v čem žijeme. A pokud nevládne přímo jako Kateřina nebo Marie Terezie, tak vládne v pozadí. Ani Napoleon bez vlivu ženské by nepodnikl invazi do Ruska. Samozřejmě, jsou i babochlapi, jako třeba Putin a Hitler. A to je pak pohroma pro všechny.
Čtěte také: Z mladé baletky je nový postrach Ruska. Putin se mění ve vystrašeného diktátora, píše expertka
Už řadu let je vaší životní partnerkou Magdalena Hodkovicová, která je o 36 let mladší. Jak jste se spolu seznámili?
To byla náhoda v ostravské tramvaji číslo 8 a prostě stalo se. Já byl měsíc před šedesátkou, kterou jsem viděl jako smrtku, ale přišla Magdalena a já, nakonec jako vždy v životě, se účastnil neuvěřitelně nečekané a živé budoucnosti, kterou jsem si neuměl představit a vůbec s ní už nepočítal.
Jak vám to spolu klape? Projevuje se ve vztahu věkový rozdíl, který mezi vámi je?
Abych pravdu řekl, ta čísla si uvědomujeme, ale vzájemný vztah je tak jasný, jako by ta čísla nebyla. V našem bytí je mentální rovnost.
Plánujete svatbu?
Tak na tohle neodpovím, protože pokud to nastane, bulvár se to dozví, až ta zpráva bude poněkud zastaralá.
Co vás v nejbližší době čeká?
Tak za tři roky mi bude osmdesát, divné. Pořád vystupuju, ale v obecné pověsti jsem teď docela válcován tím negativním dezinformačním tsunami. V Česku být nesmlouvavě otevřený je už od „národního“ obrození cítěno jako neodpustitelný prohřešek. Ale míním psát dál a uspořádat tu literární a písničkářskou minulost a nenechat se plést tím, co tak jaksi přirozeně přichází s věkem a zřejmě i s blížící vetchostí.
Jak oslavíte své 77. narozeniny?
Kvůli dětem o den dříve, tedy v sobotu, protože druhý den nemusí do školy. Oslava proběhne jen s dětmi a několika přáteli v salonku jedné hospody. Je to sice na Hitlera, ale po půlnoci se to přehoupne ke mně a anglické královně. Když bych to slavil 21., tak se to o půlnoci přehoupne k Leninovi. Narodil jsem se mezi těmi dvěma, snad největšími gaunery 20. století.
Autor článku
David Laštovka
David v rámci CNN Prima NEWS píše především o dění na domácí scéně. (david.lastovka@iprima.cz)
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
