Životní styl

17. června 2026 06:30

Tamara Fränzlová

Petra (23): Jsem vegetariánka, přesto mi rodina nutí maso. Uvažuju, že utnu kontakt

Vegetariánkou jsem už sedm let a nikdy jsem po nikom nechtěla, aby jedl stejně jako já. Přesto mám pocit, že moje rodina nedokáže respektovat rozhodnutí, které se týká jen mě. Každá společná oslava nebo návštěva se nakonec stočí k tomu, co mám na talíři, a já začínám přemýšlet, jestli má smysl dál udržovat vztah s lidmi, kteří mě odmítají brát vážně.

Vegetariánkou jsem se stala v šestnácti letech a nešlo o žádný výstřelek ani snahu být zajímavá. Prostě jsem si jednoho dne uvědomila, že mi není příjemné jíst maso, a postupně jsem ho přestala jíst úplně. Máma tehdy prohlásila, že mě to za měsíc přejde, a táta se mi smál, že bez řízku a šunky dlouho nevydržím. Jenže od té doby uběhlo sedm let a já svoje rozhodnutí nezměnila.

Ze začátku mi bylo jasné, že si rodina jen potřebuje zvyknout. Na každé oslavě někdo utrousil poznámku o tom, že jím krmení pro králíky, babička se mě pokaždé ptala, jestli nemám chudokrevnost, a strejda pravidelně vysvětloval, že člověk byl odjakživa lovec. Smála jsem se tomu a brala to jako otravné a neškodné poznámky.

Mohlo by se vám líbit: Chcete přestat jíst maso? V Británii vyvinuli první „odvykací“ masové náplasti s příchutí slaniny

Postupně mi ale začalo docházet, že se nic nezmění, naopak. Čím déle jsem byla vegetariánkou, tím víc mě překvapovalo, že to rodina pořád odmítá respektovat. Nejhorší na tom jsou velké rodinné sešlosti. Všichni vědí, že maso nejím, a po nikom nechci, aby kvůli mně vařil speciální bezmasá jídla, jsem spokojená i jen s přílohou. Přesto při posledních Vánocích přede mě máma postavila talíř s kaprem a prohlásila, že jednou za rok to snad přežiju. Když jsem odmítla, urazila se a celý večer si pro sebe nadávala, že to jsou ty moje móresy a mohla bych se někdy přemoct.

Podobné situace se opakují pořád dokola. Na oslavě dědových narozenin mi teta oznámila, že do bramborového salátu dala šunku, ale jen trochu, a že to určitě ani nepoznám. Na rodinném grilování se zase všichni bavili tím, že mi nabízeli klobásy a sledovali, jak zareaguju. Nejvíc mě štve, že si ze mě pořád dělají legraci kvůli něčemu, co se jich vůbec netýká.

Nikdo mě nebere vážně

Před několika měsíci už mi došla trpělivost a všem jsem řekla, že mě jejich chování mrzí. Čekala jsem cokoliv, jen ne to, že se z toho stane další hádka. Táta prohlásil, že jsem přecitlivělá, máma tvrdila, že vytvářím problémy tam, kde nejsou, a bratr se mi vysmál, že řeším blbosti jako vždycky.

Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.

Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz

Poslední kapkou pak byla oslava babiččiných narozenin. Celý večer se nesl v pohodové atmosféře, dokud se debata opět nestočila k jídlu. Strejda do mě začal rýpat, že kdyby byli všichni vegetariáni, lidstvo by vyhynulo. Táta se smál a strejda ještě poznamenal, že bych si měla dát pořádný steak, abych dostala rozum a nemračila se tak. Najednou jsem si uvědomila, že stejnou konverzaci vedeme už roky a nebaví mě to.

Oblékla jsem si kabát, rozloučila se s babičkou a odjela domů. Od té doby jsem několik rodinných setkání vynechala a nemám náladu jít ani na to příští. Stejně si o mě myslí, že jsem hysterka, tak to aspoň nebudu muset poslouchat naživo.

Sice by mě nikdy nenapadlo, že budu přemýšlet o tom, jestli omezím kontakt s vlastní rodinou kvůli něčemu, jako je jídlo, ale po sedmi letech už to není jen o mase. Jde o to, že mě v rodině nikdo nerespektuje.

Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky

Myslíte si, že Petra přehání, nebo má právo být na rodinu naštvaná?

Drastické diety schované za zdravý životní styl. Sociální síť zakázala nebezpečný trend:



 

Sdílejte článek
Štítky jídlo zdraví životní styl rodina maso příběh příběhy slavnost Životní příběhy životní styl a volný čas společenská rubrika zájem o jídlo a pití vegetariánství a veganství